Nikdo z nás nejspíš nemá ideální tělo, což je naprosto v pořádku, protože jsme jenom lidé. Daleko složitější je vypořádat se ve svém nitru se svými myšlenkami. Také se dost často stává, že společnost odmítá existenci našeho problému, ba i dokonce ho stigmatizuje (např. strie po porodu atd.).
Dnes bych ráda opět mluvila o jedné skvělé online iniciativě. Tou je projekt Tělo s příběhem, který se snaží rozšiřovat obzory naší společnosti příběhy a fotkami ostatních lidí na svém instagramovém profilu (@telospribehem). Přiznávám se, že o Těle s příběhem jsem se dozvěděla až z DVTV, kde vedli rozhovor se zakladatelkami tohoto internetového hnutí Kateřinou Kopicovou a Lucií Paurovou. Ihned jsem si je našla na Instagramu, začala jsem je sledovat a následně jsem projížděla celý jejich profil.
Je naprostý šok, jakým neskutečným utrpením si někteří lidé prošli a jakou mají neskutečnou odvahu sdílet svůj příběh veřejně na internetu. Tento přístup je naprosto inspirativní a učí nás jisté skromnosti vůči neznámé budoucnosti. Nikdy nevíme, co se může v našem životě stát, a proto bychom si měli nesmírně vážit každé sebemenší chviličky zdraví, protože to není stoprocentní jistota, ale obrovská laskavost, kterou jsme (od kohokoliv/čehokoliv chcete) obdrželi.
Nechci zas, aby to tady vyznělo, že se máte utěšovat něčím neštěstím nebo že to má někdo horší než vy, protože to mi přijde lehce sadistické. Mou pointou je spíše to, abychom si uvědomovali „všední problémy“, se kterými se někteří lidé potýkají. Každý z nás má něco. Jediným rozdílem je, že na někom je to poznat hned, u někoho až na další pohled či po delší známosti, nebo to ani poznat nejde. Tělo s příběhem se sice především zaměřuje na onemocnění, která jsou čistě fyzická a nějakým způsobem se projevují na těle, najdete tam ale i příspěvky, které se zabývají anorexií nebo sebepoškozováním.
Mou pointou je spíše to, abychom si uvědomovali „všední problémy“, se kterými se někteří lidé potýkají.
Myslím si, že na této online iniciativě je nejhodnotnější právě to, že se mluví o spoustě tabuizovaných témat, např. o traumatu z porodu nebo poporodních depresích. Porod není vždycky hezkým, bezproblémovým zážitkem, díky kterému se na světě objevuje nový život. Občas je to neskutečný boj matky se sebou samou, když se snaží přivést dítě na svět, a její snahou ještě nějak normálně přemýšlet skrz naprosto nepředstavitelnou bolest. Nemluví se také o poporodní depresi, kdy se žena bojí, jestli vůbec dokáže být dobrou matkou. Spousta lidí to bagatelizuje s tím, že ji to přejde. Pokud tento stav přetrvává, je naprosto nutná psychoterapeutická pomoc, aby to tuto ženu nepoznamenalo pro zbytek jejího života.
Tělo s příběhem také obsahuje velice důležitou edukativní složku, protože z těchto příběhů jednotlivých lidí, které uvidíme na Instagramu, se naučíme opravdu spoustu zajímavých věcí. V dnešní době jsme uzavření v bublině vlastního online pohodlí a komunikujeme pouze s nám podobnými lidmi. Kvůli tomu občas naprosto ztrácíme představu o tom, jak ta realita ve skutečnosti vypadá a jaké osoby žijí mezi námi ve společnosti. Jedná se o takové maličké trknutí, abychom se nad sebou zamysleli, že lidé jsou různí a my nejsme pupkem světa. Naše perspektiva je ovlivněná naším životním příběhem a nikdo v životě ten náš příběh nezmění, ať se snaží sebevíc a jakkoliv pozitivním přístupem. To, co ale může společnost udělat, je přijmutí toho, čím si někteří jedinci prošli.
Tato iniciativa podle mého názoru patří mezi ty nejdůležitější na českém internetu. Díky ní si opravdu rozšiřujeme obzory a jsem za ni neskutečně vděčná. Přeji tomuto projektu hodně zdaru.
Inka Wesołowska