Přinášíme vám text, ve kterém se absolvent naší fakulty Daniel Ecler podělil o své zkušenosti se svojí nedávnou cestou do Číny. Daniel vystudoval učitelství českého jazyka a literatury společně s přírodopisem, po absolvování krátce působil jako učitel, ale v současnosti působí opět na své fakultě a pokračuje studiem doktorátu.
Patříte mezi milovníky země, která někdy bývá označována také jako „kolébka civilizace“? Pokud ano, musím vás zklamat, v současné době je Čína, pro mnoho lidí velice kontroverzní země, stále turistům uzavřena. Mně se sem však podařilo před nedávnem opět dostat a v tomto článku bych se chtěl podělit o své zkušenosti, jak tato cesta probíhala.
Jak jsem již zmínil výše, dostat se do Číny z okolního světa je pro normálního smrtelníka (míněno cizince nedisponujícího čínským cestovním pasem) takřka nemožné. Existují však určité výjimky, které to za předpokladu dodržení drakonických (a nutno podotknout, že mnohdy velmi nesmyslných) pravidel umožňují. Už samotná cesta do Země nebeského draka je v současnosti extrémně komplikovaná a vzhledem k enormnímu snížení počtu mezinárodních letů i velmi nákladná. Například jednosměrná letenka v ekonomické třídě z Prahy do cílové destinace, kterou je v mém případě Dalian, se v době nákupu pohybovala zhruba v cenové relaci mez 30 a 250 tisíci korun, což je cca 3x až 25x více, než tomu bylo před začátkem pandemie. Problém je i v tom, že mnoho čínských aerolinek neumožňuje zakoupení letenky pasažérům z rizikových zemí, jichž je však z pohledu Číny naprostá většina. Tím se možnosti a výběr dále velmi zužují.
Dostat se do Číny z okolního světa je pro normálního smrtelníka takřka nemožné. Existují však určité výjimky, které to za předpokladu dodržení drakonických pravidel umožňují.
Další komplikace nastává ve chvíli, kdy zjistíte na Čínské ambasádě podmínky pro vstup do země. Z ČR do Číny v současné době neexistují žádná přímá spojení, proto musí cestující využít přestupu v nějaké tranzitní zemi. Transfer je však na cestě do Číny povolen pouze jeden, přičemž musí být zachována podmínka, že místo odletu je ČR. V kombinaci s omezeními popsanými v předchozím odstavci začíná být zřejmé, že jde o jakousi paralelu s Asterixem a dvanácti úkoly. Korunu tomu všemu nasazuje další výmysl čínské byrokracie, kterým je „dvojí testování“. Znamená to, že do 48 hodin před nástupem na palubu letadla musíte podstoupit RT-PCR a antigenní test z krve na IgM. K tomu je navíc doporučováno nechat si udělat i test na N protein vylučující onemocnění v případě pozitivního výsledku IgM. Už jen fakt, že výsledky nesmí být starší 48 hodin, přičemž garantovaná doba výsledků je v některých případech právě zmiňovaných 48 hodin, dělá z této záležitosti poměrně slušnou bojovku. Pokud jste všechny výsledky obdrželi včas, musíte je s mnoha dalšími dokumenty nahrát do aplikace na internetu a čekat, až vám Čínská ambasáda přidělí „zelený kód“ umožňující nástup na váš let.
Běžně uvažující člověk by čekal, že v tranzitní zemi by měla být snaha o co nejrychlejší opuštění této země, aby tak eliminoval riziko potenciálního infikování. Zde ovšem pokračuje etuda popsaná výše – další dvojí testování za stejných podmínek. V polské Varšavě, kde jsem přestupoval já, je situace ještě mnohem komplikovanější v tom, že tyto testy může člověk podstoupit pouze v zařízeních uznávaných Čínskou ambasádou v Polsku. Aby to nebylo až příliš jednoduché, tyto dva testy se neprovádějí na jedné klinice, vy tak musíte cestovat na druhý konec Varšavy, abyste celý proces úspěšně dokončili. Zde opět po obdržení výsledků vše společně s předchozím zeleným kódem nahrajete do internetové aplikace a zase čekáte na zelený kód umožňující nástup na navazující let. Toto velmi doporučuji všem milovníkům adrenalinu, jelikož například já jsem tento kód obdržel zhruba tři čtvrtě hodiny před odletem, a to až po několikátém zoufalém pokusu dovolat se na ambasádu. Před nástupem do letadla si ještě můžete užít bizarní pohled na některé z čínských cestujících, kteří se v zájmu o ochranu svého zdraví kompletně navlékli do obleků používaných zdravotníky na kovidových odděleních. Poté už můžete směle nastoupit na váš let. Máte napůl vyhráno…
Text: Daniel Ecler
Foto: archiv Daniela Eclera
Kdo je Daniel Ecler?
Daniel Ecler přetavil svou lásku k rodnému jazyku a k přírodě ve svou profesi tím, že na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého vystudoval učitelství českého jazyka a literatury společně s přírodopisem. Přestože po absolvování studií krátce nahlédl do tajů českého školství, nedlouho poté se rozhodl vrátit na svou fakultu a pokračovat studiem doktorátu. Mezi jeho vášně patří brouzdání po světě, během něhož se pokouší čerpat nové znalosti, zkušenosti a formovat si pohled na společnost, jíž jsme součástí. Ve volném čase se rád oddává především sportu, zvláště pak basketbalu, cyklistice a běhu, stejně tak jako hudbě, v níž preferuje melodické metalcorové riffy.
Comments