Naše bloggerka a tlumočnice do českého znakového jazyka Kristýna Winn se ohlíží za náročným obdobím distanční výuky a dává nahlédnout do problémů neslyšících studentů a jejich tlumočníků. Jak zvládali online výuku?
V předešlém příspěvku jsem se ohlížela za uplynulým obdobím, které nám tlumočníkům ČZJ přineslo opravdu mnoho nečekaných zkušeností.
A co mi to vše dalo?
Začnu tím, že jsem si sama v sobě urovnala priority. Přijde mi, jakoby mě tohle, co se teď všude kolem nás děje, nějak nakoplo do zadku. Jako kdyby mi koronavirus přišel dát takový menší pohlavek, abych se trošku probudila. Rozhodla jsem se zaměřit hodně na sebe a na to, co chci hlavně já! Nechci samozřejmě celou situaci zlehčovat. Pokud nejde o zdraví, tak jde skutečně o prd…
Posledních pár týdnů před karanténou jsem byla neuvěřitelně rozlítaná po všech čertech. Cítila jsem, že je toho na mě příliš. Pracovala jsem jako tlumočnice českého znakového jazyka na plný úvazek a každý den. Jednoduše proto, že je nás hrozně málo. Podle statistiky v ČR vychází na jednoho tlumočníka 160 Neslyšících, kteří potřebují naše služby. Bez nás se nedomluví…
Tak jsem byla neustále k dispozici. Ale místo toho, abych zvolnila tempo a věnovala se trochu sama sobě, tak jsem si každou chvilku vyčítala, že zrovna nedělám tohle a tamto. Za celý den jsem si neudělala ani pár minut jen pro sebe. Cítila jsem, že to není dobře, ale hlavu jsem o tom přesvědčit nedokázala.
Prostě zastavit se. Předtím na zpomalení nebyl čas. Všechno bylo hektické – a teď se najednou vše zastavilo. Jako lidé si občas neuvědomujeme, co máme, dokud to neztratíme.
Tato nelehká situace nám přináší mnoho zpráv a lekcí. Každý z nás se může hlouběji podívat na svůj život, na to, kde jsou naše hodnoty, priority, jestli jsme doposud byli opravdu sťastní a nebyli jsme zaslepeni touhou a honbou za něčím, co vlastně nedává smysl. Můžeme se podívat na to, jak je na tom naše zdraví a naše vztahy.
Člověk by ale také neměl s ničím otálet, čekat a nechávat věci na potom. Protože kdy je potom? Dočkáme se určitě toho potom? Pokud chceme a máme chuť něco udělat, tak to udělejme teď hned, obzvlášť pokud to je jen pro nás.
Takže asi jen na závěr. Buďme na sebe i ostatní hodní, opečovávejme duše své i blízkých.
Poprosila jsem dvě svoje kolegyně – interní tlumočnice ČZJ, aby mi sepsaly své vlastní postřehy. Zde jsou:
Pavlína Zendulková:
„Pro mě osobně bylo nejdříve náročné si zvyknout na to, že nemám s neslyšícím studentem osobní kontakt a také že se nemůžu spoléhat na „nahození“ znaku od kolegy tlumočníka, se kterým jsem v týmu. Ale postupně jsme se nové situaci přizpůsobili, a dokonce v ní našli i jisté výhody. Když probíhá online výuka, tak pokud zrovna netlumočím aktivně, ale jsem pasivní – můžu mít vypnutou kameru, takže můžu trochu odpočinout očím, protáhnout se, hodit nohy nahoru, najíst se apod. Já jsem navíc člověk, který chodí obvykle všude těsně na čas anebo rovnou pozdě – no a zkuste přijít pozdě do vedlejšího pokoje k počítači, že… A co ještě vidím jako obrovské pozitivum celého online tlumočení – paradoxně mi to pomohlo svoje tlumočení zkvalitnit asi ve dvou hlavních oblastech (tedy doufám, že si to myslí i studenti…). První oblastí je tlumočení projevu studenta ze znakového jazyka do mluvené češtiny – dříve jsem s tím mívala potíže a když jsem se zasekla na kontaktní výuce, tak kolega zaskočil a doplnil. Ale v online režimu to není možné. Takže mě to donutilo se více snažit. A druhá věc je projev tlumočníka obecně – když se vidíte na kameře, tak si dáte velký pozor na to, jak u toho tlumočení vypadáte.“ :-)
Bc. Jitka Augustová:
„Tento rok nebyl jednoduchý, ale nějaká pozitiva mi to určitě dalo. Měla jsem možnost sledovat svůj projev v ČZJ na kameře. Díky tomu jsem viděla, jaké dělám chyby, jak jsem na tom s ukazovacím prostorem a jak silnou nebo slabou mám mimiku.
Ve znakové zásobě jsem se musela víc spoléhat na sebe, protože pasivní kolegyně měla vypnutou kameru a nenahazovala mi znaky. Proto i přípravy jsem se snažila dělat kvalitněji. Díky tomu se hodně rozšířila má znaková zásoba.
Největším přínosem je pro mě to, že jsem se naučila mnohem líp odezírat. Studenti mají během online výuky vypnuté mikrofony. Ze začátku mi hodně chybělo šeptání, které při běžném kontaktním tlumočení slyším. Po roce online tlumočení už mnohem líp odezírám studentům ze rtů, takže když ukážou znak, který může mít v českém jazyce několik významů, poznám, které české slovo mám pro daný znak použít."
Kristýna Winn