Co vidět v Benátkách, když učíte výtvarnou výchovu

Benátky nejsou jen městem galerií a slavných uměleckých děl, ale také obrovským zdrojem inspirace pro výtvarnou výchovu. V dalším textu z cyklu Od Rubense po plejtváka nás naše bloggerka Kristýna Ševčíková provede místy, jako jsou Gallerie dell’Accademia, Peggy Guggenheim Collection nebo Benátské bienále, a nabídne podněty, jak jejich návštěvu proměnit v inspiraci pro výuku. Ukáže také, jak rozvíjet vizuální gramotnost, učit žáky pozorně se dívat a hledat umění i v každodenních detailech města.

Benátky patří k městům, která jsou s dějinami umění spojena natolik výrazně, že mohou snadno působit jako učebnice dějin umění. Návštěvník se během několika dnů může setkat s renesanční malbou, barokní architekturou, moderním uměním i současnými experimentálními formami.

Právě množství podnětů ale může být zároveň určitou překážkou. Při návštěvě města není možné obsáhnout vše a ani z hlediska výtvarné edukace to není žádoucí. Mnohem důležitější, než množství navštívených míst je způsob, jakým se na ně díváme.

Pro učitele výtvarné výchovy mohou být Benátky zajímavé především jako prostor, ve kterém se setkává historie umění, současná tvorba, architektura, design i každodenní vizuální kultura. Následující zastavení není klasickým turistickým seznamem, ale výběrem míst, která mohou nabídnout inspiraci také pro výuku.

Gallerie dell’Accademia

Gallerie dell’Accademia představují jednu z nejvýznamnějších sbírek benátského malířství. Díla Tiziana, Tintoretta, Veroneseho, Belliniho nebo Carpaccia zde umožňují setkat se s originály, která často známe pouze z reprodukcí v učebnicích dějin umění.

Právě zkušenost s originálem připomíná jednu z důležitých otázek výtvarné edukace: Jakým způsobem vlastně učíme žáky dívat se?

Při návštěvě galerie není nutné usilovat o co největší množství viděných děl. Velké sbírky mohou vést k rychlému procházení jednotlivých sálů a k povrchnímu vnímání obrazů. Pro výuku může být naopak podnětnější vybrat několik konkrétních děl a věnovat jim delší pozornost.

Pozorovat kompozici, práci se světlem, barevné vztahy, gesta postav nebo způsob, jakým obraz vytváří prostor. Právě schopnost soustředěného pozorování je jedním ze základních předpokladů vizuální gramotnosti.

V roce 2026 jsme mohli navštívit výstavu Mariny Abramović Transforming Energy. Současná umělkyně pracující s tělem, performancí a přítomností diváka zde vstupuje do dialogu s historickou sbírkou. Takové propojení různých období může být podnětem k otázce, zda je nutné vnímat dějiny umění pouze jako lineární sled jednotlivých epoch.

Peggy Guggenheim Collection

Jiný způsob práce s uměním nabízí Peggy Guggenheim Collection. Sbírka není zajímavá pouze výběrem děl významných autorů moderního umění, ale také příběhem člověka, který ji vytvořil. Za každou významnou kolekcí totiž nestojí pouze samotná díla, ale také rozhodování konkrétního sběratele, jeho estetické preference, vztahy s umělci a schopnost rozpoznat význam tvorby v určitém historickém okamžiku.

Tento pohled může být pro výuku velmi cenný. Dějiny umění někdy prezentujeme jako soubor již ustálených jmen a děl, která se do učebnic dostala téměř automaticky. Ve skutečnosti ale vždy existovaly mechanismy, které rozhodovaly o tom, čí tvorba získá pozornost.

Ve výuce lze na tuto skutečnost navázat například otázkou: Kdybyste mohli vytvořit vlastní sbírku pěti uměleckých děl, která byste vybrali a jaký příběh by vaše sbírka vyprávěla?

Takové zadání nevede pouze k hodnocení toho, zda se nám určité dílo líbí. Rozvíjí schopnost formulovat vlastní hodnotová kritéria a přemýšlet o tom, jakým způsobem umění vytváříme, uchováváme a interpretujeme.

Benátské bienále

Benátské bienále představuje zcela odlišný způsob setkání s uměním než návštěva historických sbírek. Vedle klasických médií se zde objevují instalace, video, zvuk, objekty, textil, performance nebo rozsáhlé prostorové realizace.

Právě současné umění často staví diváka do situace, kdy nemá okamžitě k dispozici jednoznačný výklad. Dílo nemusí být založeno pouze na vizuální kráse nebo technické dovednosti, ale také na myšlence, procesu, materiálu nebo způsobu, jakým komunikuje s prostorem.

Z pedagogického hlediska je tato situace velmi podnětná. Ve výuce máme někdy tendenci nejprve nabídnout informace a následně vést žáky k interpretaci. U současného umění může být účinnější postup opačný.

Nejprve pozorovat a formulovat vlastní zkušenost. Co se před námi odehrává? Jaké materiály autor využívá? Jak dílo působí v konkrétním prostoru? Co v nás vyvolává a proč?

Teprve potom mohou následovat informace o autorovi, kontextu nebo uměleckém záměru.

Cílem návštěvy současného umění přitom nemusí být zapamatování co největšího množství jmen. Mnohem důležitější je schopnost o díle přemýšlet, formulovat otázky a obhájit vlastní interpretaci.

Palazzo Grassi a Punta della Dogana

Současné umění v Benátkách nabízí také možnost sledovat vztah mezi dílem a architekturou. Významným příkladem jsou Palazzo Grassi a Punta della Dogana, kde současné umění vstupuje do historických prostor.

Ve škole často vzniká nejprve práce a následně hledáme prostor, kam ji umístíme. Současné umění ale ukazuje, že místo instalace může být součástí samotného významu díla.

Ve výuce lze tento princip jednoduše ověřit. Stejný objekt můžeme umístit na různá místa: na zem, na podstavec, do chodby, na stěnu nebo do venkovního prostoru. Každé prostředí promění způsob, jakým objekt vnímáme.

Museo Fortuny

Museo Fortuny představuje místo, které může být inspirativní zejména pro studenty designových oborů. Mariano Fortuny pracoval napříč oblastmi malby, fotografie, textilu, módy, divadla a technických inovací.

Jeho tvorba ukazuje, že hranice mezi jednotlivými disciplínami nejsou v tvůrčí praxi tak pevné, jak se někdy snažíme ve škole vytvářet.

Pro výuku designu je zajímavý především důraz na experiment. Tvůrčí proces nemusí vždy začínat přesnou představou výsledného produktu. Někdy vzniká postupným zkoumáním materiálu, technologie a možností, které nabízejí.

Benátky jako vizuální archiv

Přestože jsou Benátky spojovány především s významnými galeriemi a památkami, jejich největší potenciál pro výtvarnou edukaci možná spočívá mimo instituce.

Město samo funguje jako vizuální archiv. Vrstvy omítek, oprýskané fasády, barevné kombinace, struktury materiálů, detaily dveří, nápisy, odrazy ve vodě nebo proměny světla vytvářejí množství podnětů k pozorování.

Benátky tak mohou být nejen místem, kam přijíždíme obdivovat umělecká díla, ale také prostředím, které nás učí dívat se. A právě pozorné pozorování je možná jedním z nejdůležitějších nástrojů, které může výtvarná výchova rozvíjet.

Tip na knihu: K tématu pozorného dívání a vztahu mezi uměním a každodenním životem doporučuji knihu Alaina de Bottona a Johna Armstronga Umění jako terapie. Autoři v ní nepřemýšlejí pouze o tom, co umělecká díla zobrazují, ale především o tom, jakým způsobem mohou ovlivňovat naše vnímání světa, emocí a běžných situací. Kniha může být inspirativní pro všechny, kteří hledají cesty, jak přiblížit umění i lidem bez odborného kunsthistorického vzdělání.

Autor textu a fotografií: Kristýna Ševčíková