Jak nastavit školu pro učení, které baví a rozvíjí | Rozhovor s Jaroslavou Ševčíkovou

Jak zajistit, aby žáci i učitelé ve škole mohli naplno rozvinout svůj potenciál? Nová monografie Jaroslavy Ševčíkové Wellbeing ve škole, škola v pohodě propojuje výzkum a praxi a ukazuje, že klíčem je wellbeing – stav, kdy se člověk učí efektivně, dokáže čelit stresu a zároveň nachází radost z vlastního úspěchu. Kniha nabízí konkrétní návody a inspiraci, jak tento princip začlenit do každodenní školní výuky.

Souhlasíte s tvrzením, že ve škole by mělo platit: „Wellbeing ve škole, škola v pohodě“?

Ano, myslím, že plně vystihuje, jaké podmínky je třeba ve škole – ať už mateřské, základní, střední či vysoké – nastavit, aby se děti, žáci i studenti mohli efektivně učit a jejich učitelé mohli kvalitně vyučovat.

Jak vznikla vaše monografie?

Monografie je výsledkem několikaletého výzkumu a praktických zkušeností. Výzkumem jsem se začala zabývat kolem roku 2016, kdy bylo potřeba revidovat RVP ZV (a další rámcové vzdělávací programy) a sledovala jsem, jaké změny ovlivní výuku, učení žáků a práci učitelů.

Nejprve jsem zkoumala profesní přesvědčení začínajících učitelů a jeho propojení s didaktickými postupy ve výuce. Postupně jsem se přesunula k analýze činností žáků a snažila se propojit obě strany – hledat, co podporuje efektivní učení, a co ho naopak tlumí.

Nakonec jsem došla k závěru, že vše shrnuje pojem wellbeing. Ten zahrnuje stav, kdy žák chce a může realizovat svůj vlastní potenciál, zvládá běžný školní stres, učí se produktivně a zároveň přispívá k rozvoji svého učícího se společenství – tedy třídy.

To je jiný výklad wellbeingu než ten, který často prezentují média...

Ano. Média často vykládají wellbeing jako stav absolutní pohody a komfortu. To je hezká představa, ale v komfortní zóně se nic nového nenaučíme. Skutečný wellbeing je o naplnění vlastního potenciálu, přijímání výzev a radosti z úspěchu – a platí jak pro žáky, tak pro učitele.

Jak chápete, že součástí wellbeingu je schopnost žáka vyrovnat se se školním stresem?

Když se žák naučí zvládat běžné školní stresy, je to součást wellbeingu. Není to jen otázka podmínek, které mu poskytne škola – žák se na svém wellbeingu podílí sám. Podmínky dnes zákon umožňuje, a pokud nejsou dodrženy, existují legitimní způsoby, jak to řešit. Wellbeing je tedy kombinací přijímání výzev a schopnosti prožívat uspokojení ze splnění úkolu.

Co jsou podle vás „běžné školní stresy“?

Hlavně učit se, přijímat výzvy, aktivně se zapojovat a věřit, že školní učení má smysl. Dále přijímat hodnocení od učitele či spolužáků a dokázat se kriticky hodnotit. Samozřejmě, stresy se liší podle osobnosti, povahy i prostředí – vztahy, sociální komunikace a další situace.

Děti jsou dnes citlivé – nejen více než dříve, ale spíše proto, že city jsou viditelnější a často sdílené online. Doporučuji mladým i obecně pracovat na odolnosti a nechránit je přehnaně před běžným životem, ale citlivě je otužovat, nechat žít a nést zodpovědnost za své činy.

Zaměřujete se ve výuce na sebehodnocení žáků?

Ano, často žákům dávám pokyn, aby se zamysleli nad tím, jak dlouho se učili konkrétní téma, jaké strategie použili a kolik času přípravě věnovali, a srovnali to s výsledkem testu či ústního zkoušení. Poskytuji jim kritéria hodnocení, aby se sebehodnocení stalo relevantní součástí učení. Tento proces podporuje prožívání wellbeingu, protože hodnocení mají ve svých rukách.

Komu je monografie určena?

Primárně učitelům a vedení škol. Obsahuje inspiraci, jak začlenit wellbeing do nových školních vzdělávacích programů, které již vycházejí z revidovaného RVP ZV. Wellbeing se objevuje ve třech rolích: jako prostředí pro výuku, učivo a průřezové téma. Měl by se promítnout i do klíčových kompetencí žáků i absolventů.

Máte doporučení, jak lze wellbeing skutečně začlenit do školní praxe?

Věřme ve smysl své práce, oceňujme ji a kriticky hodnotíme. Nebojme se řešit stresové situace a přijímat výzvy. Vytvářejme příznivé prostředí a respektující vztahy. Učitelé nadšeně vyučují, žáci aktivně učí – škola by měla být místem objevování a sdílení poznání, kousek po kousku.

Obsah monografie Wellbeing ve škole, škola v pohodě

První kapitola se zabývá pojmem wellbeing. Stručně popisuje, jak je téma dnes diskutováno a realizováno různými odborníky a jak se odráží ve výzkumech v tuzemsku i zahraničí, včetně komplexních strategií v různých oblastech společnosti. Kapitola zahrnuje definici wellbeingu, vysvětlení, proč toto slovo zavádíme do českých strategických dokumentů, a jeho význam pro školství.

Druhá kapitola se zaměřuje na wellbeing konkrétně ve škole. V RVP ZV prolíná wellbeing červenou nití mezi vzdělávacími oblastmi, průřezovými tématy i klíčovými kompetencemi. Jeho definice je však v dokumentu nedostatečná a může vést k nepochopení, co wellbeing ve škole skutečně znamená a jak jej mohou aktéři školy – žáci, učitelé i nepedagogičtí pracovníci – uvědomovat, generovat a reflektovat. Kapitola nabízí možnosti, jak wellbeing chápat a realizovat, včetně vybraných výsledků desetiletého výzkumu a náhledů, jak jej školní aktéři vnímají.

Třetí kapitola se věnuje konkrétním praktickým aktivitám, kterými lze wellbeing začlenit do školské praxe a výuky. Zabývá se metodami a aktivitami, didaktickou analýzou wellbeingu v roli učiva, aktivitami pro uvědomění wellbeingu, navozování příznivé atmosféry, motivaci i expoziční fází výuky. Podrobněji jsou rozebrány aktivity spojené s očekávanými výsledky učení, například v průřezovém tématu Péče o sebe. Kapitola upozorňuje i na význam sboroven – učitelé, kteří sami wellbeing žijí, mohou lépe vést žáky a celé učící se společenství.

Čtvrtá kapitola se zaměřuje na vybrané profesní situace ve škole založené na vzájemné komunikaci učitelů a žáků. Ukazuje, jak tyto situace využít k posílení, generování a vnímání wellbeingu ve škole.

Celým textem prolínají příklady z praxe, které ilustrují jednotlivá témata. Většinou se skutečně udály – autorka byla přítomna, případně je řešila se svými kolegy či studenty pregraduálního studia učitelských oborů po návratu z praxí.

Součástí textu jsou také části zpráv a výroky z desetiletého terénního výzkumu v mateřských, základních a středních školách. Data byla získávána od více než tisícovky žáků, stovek učitelů a rodičů, nepedagogických pracovníků škol a dalších spolupracujících institucí, anonymně, většinou metodou autonomního psaní. Výzkum byl akční – cílem bylo zlepšit vnímané a prožívané pocity wellbeingu. Předpokládá se, že respondenti byli na výsledcích osobně zainteresováni a odpovídali relevantně, tak jak své pocity v dané situaci vnímali a dokázali je verbalizovat. Část dat pochází z pozorování interakcí ve třídách a na školních akcích. Zapojené školy měly zájem na formování wellbeingu, což naznačuje, že koncept bude školami přijat a realizován.

Přáním autorky je, aby text inspiroval a podněcoval k zamyšlení učitele, vedení škol, rodiče i starší žáky, pokud se rozhodnou text či jeho část přečíst. Všichni aktéři školního vzdělávání spoluvytvářejí školu – budují prostředí i vztahy. Škola bude „v pohodě“ jen tehdy, pokud na této pohodě všichni společně pracují. Ideální je, když se pohoda rodí už na cestě – wellbeing nemusí být finální, setrvalý stav, ale dynamická aktivita všech zapojených.

Zpracováno redakcí U21

Foto: Nakladatelství Portál