Je překlad z jednoho jazyka do druhého vůbec možný?

Naše bloggerka a tlumočnice do českého znakového jazyka Kristýna Winn se zamýšlí nad možnostmi překladu a vysvětluje, jak tlumočit, by sdělení nezůstalo „ztraceno v překladu“. Zajímavé je také její zamyšlení nad rozdíly mezi češtinou a českým znakovým jazykem.



Jak to mám přeložit… Jak to ten vyučující vlastně myslí… Mám k tomu použít tento znak, nebo tento znak bude lepším ekvivalentem významu? Myslí to vyučující, tak jak říká, nebo to je dvojsmysl, metafora? Jejda, teď bude říkat nějaký vtip nebo přísloví, to si zase dám… Co je vlastně sdělením toho přísloví? „To víte, to je už dost redundantní.“... Ehm, cože to je? Zastavím se a přemýšlím, co to znamená, ale přitom mi utíkají další informace, který vyučující přednáší dál, nemám na to čas…


Toto nám tlumočníkům znakového jazyka běží hlavou neustále, doslova každý den při naší práci. Naše mozkové závity se občas pořádně zapotí. Vždycky a neustále řešíme to, co tím vlastně básník chce říci…


Mnoho lidí si myslí, že když se tlumočí, tak se překládají jen jednotlivá slova. Že se pouze hledá ekvivalent slova v druhém cílovém jazyce. Takže vlastně stačí jen dobře znát slovní zásobu a gramatiku obou jazyků na nějaké lepší úrovni a je to! Tak to je tedy obrovský omyl, dámy a pánové! J Kdyby to jen bylo tak jednoduché! J


Představte si, kdybychom doslova překládali třeba tyto věty:


Až bude růst nade mnou tráva.

Celé město klečelo na kolenou.

Srdce z kamene


To by asi moc nedávalo smysl, že? Proč by město mělo klečet a jak to vypadá, když město klečí, vždyť to není možné…


V jednom jazyce existují slova a, b, c, d, která označují nějaké skutečnosti A, B, C, D. V jiném jazyce existují jiná slova w, x, y, z, označující ty samé skutečnosti A, B, C, D. Matematicky se tedy dá vyjádřit, že:

a, b, c, d = A, B, C, D a w, x, y, z = A, B, C, D


V tom případě by tedy logicky bylo možno tvrdit, že a, b, c, d se rovná w, x, y, z. Jinými slovy, že překlad je vyjádření stejných skutečností jinými slovy (jiným jazykem).


Na překlad se ale dá nahlížet různě a existuje mnoho přístupů k překladu. Mluví se také o otázkách přeložitelnosti, či dokonce nepřeložitelnosti. Některé jevy, skutečnosti se totiž nedají tak snadno přeložit z jednoho jazyka do druhého a vždy jde o úhel pohledu, dané rozhodnutí a konkrétní interpretaci a pochopení daného překladatele/tlumočníka.


„Překládání je tvůrčí činnost v zásadě totožná s vytvářením původního díla, psaní přeložených básní vyžaduje tytéž schopnosti jako psaní básní původních.“ (O. Králík, Slovo a Slovesnost, roč. 18, 1957)


„Pařížská škola (…) představuje na konci šedesátých let svou interpretativní teorii smyslu (…), zakládá se na deverbalizaci původního textu a jeho reformulaci v jazyce cílovém – překladatel/tlumočník tedy nepřevádí jednotlivá slova, ale smysl sdělení. Překlad není jen styčným bodem mezi dvěma jazyky, lze ho považovat za projev tvůrčí individuality překladatele.“ (R. Marksová, 2014)


Každý den se ve své profesi setkáváme s různými překladatelskými oříšky a musíme se vždycky rozhodnout v milisekundě a s tím rozhodnutím pokračovat dál. Někteří výzkumníci tedy tvrdí, že přesný překlad z jednoho jazyka do druhého je zhola nemožný.


Nejde totiž jen o převod mezi dvěma jazyky (cílovým a výchozím), nýbrž o přenos z jedné kultury do kultury jiné (jde o mezikulturní faktor v překladu). Např. v angličtině se na rukou i nohou nachází 8 prstů + palec (thumb, toe), v ruštině jsou 2 slova pro světle modrou (goluboj) a tmavě modrou (sinij) atp.


Překladatel stále dělá rozhodnutí, která následně ovlivňují další fáze překladu. Překlad je rozhodovací proces, při kterém překladatel analyzuje výchozí text nebo překladatelské zadání a zjišťuje účel textu/překladu.


Příklad: Profesionální překlad překládá parafrází, kdežto amatérský překlad kopíruje větnou strukturu originálu.

(1) Every second that passes is bad.

Každá sekunda je drahá. x Nesmíme ztrácet čas.


(2) The goddamn thing won’t fucking start.

Ta zatracená věc nechce nastartovat. x Ten krám nestartuje.


Tlumočníci znakového jazyka se neustále pohybují ve dvou úplně odlišných jazycích, které se liší už způsobem své existence. Jeden je audio-orální (lidé mluví a slyší) a druhý vizuálně-motorický (lidé se dívají a pohybují se). Tyto rozdíly samozřejmě tlumočnický proces velmi ovlivňují.


Například: v oblasti terminologické slovní zásoby je ve ZJ tendence překládat odborné výrazy opisem (přesným popisem jevu/věci). Jedním z typických rysů projevů v ČZJ je konkrétnější vyjadřování. Důvodem může být vizuální způsob vnímání světa neslyšícími. V češtině například řekneme, že někdo vypadal hrozně a bylo mu špatně. Ve znakovém jazyce bychom to přesně popsali. Byl fialový, zvracel, kde ho to bolelo… Znakový jazyk je mnohem více konkrétní a přesnější, žádná naše klasická česká omáčka, než se vlastně dobereme k věci. :-)





ZDROJE:

KRÁLÍK, O. K překladatelské teorii a praxi. Slovo a slovesnost [online].1957, 18 (2). [cit. 2021-4-18]. Dostupné z: http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?art=892

MARKSOVÁ, R. Miguel Ángel Vega a jeho přínos k rozvoji translatologie. Diplomová práce. Praha: FF UK, 2014.


Související příspěvky

Zobrazit vše