Náš student Han Snow ve svém úvodním příspěvku vznikajícího blogu vzpomíná na své dětství v Číně a představuje se.
Jmenuji se Jiang Xue, Jiang v mém jménu znamená řeka a Xue znamená sníh. Narodil jsem se v severní Číně, kde v zimě hustě sněží a klima je tam podobné jako v České republice. Půda v mém rodném městě je velmi tmavá a pěstuje se na ní velmi lahodná rýže. Vzpomínám, že když jsem byl malý, můj dědeček při jídle často říkával rčení ze starobylé básně: „Kdopak to ví, že na talíři každé zrnko rýže znamená utrpení.” Tehdy mi to připadalo otravné a byl jsem netrpělivý.
V době, kdy jsem byl malý, měl můj dědeček malý statek, podél nějž tekla říčka plná ryb. Nejšťastnější jsem byl právě u vody – obklopen čistou řekou a bezstarostný. Mým jediným příležitostným úkolem bylo nachytat kobylky a nakrmit kuřata.
Vzpomínám, že když jsem byl malý, můj dědeček při jídle často říkával rčení ze starobylé básně: „Kdopak to ví, že na talíři každé zrnko rýže znamená utrpení.” Tehdy mi to připadalo otravné a byl jsem netrpělivý.
Později jsem vyrostl a náš dům, dvorek, řeka i ryby zmizely. Ztratily se ve smogu rozvíjejícího města.
Nyní jsem znovu našel svou malou vesnici a venkovský dům, dvorky, řeku a ryby... Pod modrou oblohou se někdejší dědečkovo “otravování” stalo mým životním stylem. Pečuji o každou rostlinu. Miluji zvířata, ať už domácí, nebo divoká.
Moje dnešní malá vesnička je na Moravě. Má také černou zemi.
Foto: archiv autora
Překlad a redakce: Petra Šobáňová