Slova, kterými hovoříme k druhým lidem, mají velkou moc: mohou ubližovat, formovat, kým jsme, mohou ale i léčit a povzbuzovat. Na sílu slov a dopady komunikace se zaměřila studentka učitelství výtvarné výchovy a zároveň pedagožka základní umělecké školy Anna Lincová. Vytvořila diplomovou práci, v níž uměleckými prostředky zpracovala vlastní životní zkušenost a cestu za vysvobozením ze síly negativních soudů, kterými ji během dětství a dospívání častovalo okolí. Práce má podobu souboru autoportrétů, jež v sobě kombinují výšivku a práci s propalovanou „kresbou“. Textilní práce je aktuálně vystavena na výstavě bakalářských a diplomových prací studentů a studentek katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci v podkroví konviktu.
Jak Anna Lincová připomíná v textovém doprovodu práce, slova jsou nedílnou součástí našeho života. Každý den jich mnoho vyslovíme, mnohá zůstávají nevyřčená, jsme jimi obklopeni v knihách, médiích, reklamě. Slovo v mezilidské komunikaci má přitom velkou moc a nabývá mnoha podob: slova mohou být pochvalou, napomenutím, urážkou, ale i povzbuzením a motivací. Některá slova nás mohou zasáhnout na citlivém místě a zůstávají pak – někdy celoživotně – bolestně otisknuta v našem nitru. Na to, jak mocná mohou být, je někdy vypouštíme příliš lehkomyslně a nepřipouštíme si, že druhé lidi ovlivňují a formují.
Diplomantka Anna Lincová uvádí, jejím cílem bylo „dovést kolemjdoucího diváka k zastavení, zamyšlení, k hlubšímu zkoumání sebe sama. [... ] Autoportréty dávají možnost nahlédnout do mých osobních zkušeností a zároveň pobízejí k zamyšlení nad sebou samotným“. Téma zpracovala z ryze osobního pohledu a ve svých portrétech podala osobní svědectví o svých zkušenostech z dětství a dospívání. Během svého života pochopitelně zažila sílu pozitivních i negativních slov, jak si ale uvědomila, její okolí ji zahrnovalo množstvím negativních hodnoticích soudů, která jí ublížila a stala se zdrojem destruktivních pocitů. Ty autorka v textilních obrazech metaforicky zobrazila pomocí stopy vytvářené ohněm.
Slova mohou být trvalý „cejch“, který se vepíše do lidské duše.
K technice propalování Anna upřesňuje, že ji vnímala jako nejvhodnější. „Oheň pro mě začal představovat symbol cejchu, který se vtiskne do člověka, a už není možné jej nikdy odstranit. Cejch se dodnes používá jako značka např. pro označení vlastnictví u dobytka. Stejně tak i označující slova vnímám jako trvalý „cejch“, který se vepíše do lidské duše. I kdyby popálenina vybledla, vždy nám zůstane jizva, která nám tento den připomene.“ K samotnému propalování pak autorka přidávala ještě slova a výroky, aby bylo zřejmé, čím je destrukce způsobena a proč se tváře zachycené jemnou výšivkou ztrácejí v ohořelých kusech látky. Slova jako „Nejsi k ničemu“, „Máš obě ruce levé.“, „Proč jsi to ty?“, „Antitalent“, „Nemožná“, „Hloupá“ možná slyšeli mnozí z nás a záměrem diplomantky bylo nejen to, aby diváci vnímali vlastní pocity vyvolané soudy okolí, ale také to, abychom sami se slovy pracovali obezřetněji – tím spíše, když hovoříme k dětem nebo k žákům.
Jak sama diplomantka uvedla během veřejné obhajoby práce, její vlastní příběh má šťastné vyústění, které demonstruje poslední plátno. Slova špatná a destruktivní nahrazují slova nová, která jsou inspirována Biblí. Autorka svou prací vypráví osobní svědectví o Bohu, a stává se tak jejím duchovním poselstvím o cestě k uzdravení. Nakonec našla sílu téma otevřít také se svými nejbližšími a odpoutat se od negativních slov, kterými ji označovali. Poslední z autoportrétů pak mohla nazvat „Nový začátek“, protože vypráví o odpuštění blízkým a o nové hodnotě, kterou získala.
A jaká slova zabolela vás?
Název diplomové práce: Slovo má moc
Autorka diplomová práce: Anna Lincová
Učitelství výtvarné výchovy pro druhý stupeň základních škol, středních škol a ZUŠ
Olomouc 2022
Vedoucí práce: PaedDr. Taťána Šteiglová, Ph.D.
Text a foto: PŠ na základě práce a obhajoby