Redakce portálu U21 pro vás na letošní podzim chystá překvapení! Jako pomyslnou první vlaštovku přinášíme rozhovor s hydrobiologem Janem Koutným z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Jan se zabývá nejen ekologií vodních toků a tím, jak je možné vodní živočichy chránit, ale například také nabízí konzultace v oblasti revitalizace vodních toků.
Ahoj Honzo, pracuješ v Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR, co přesně máš na starosti?
Ahoj Vojto, jasně a stručně popsat, co dělám, se pokouším už dlouho a málokdy se mi to povede. :) Vzděláním jsem hydrobiolog a během doktorského studia jsem se zabýval i mikrobiální ekologií řek. V praxi mi ta voda potom zůstala, jen se rozšířil záběr, a to značně. Jednak poskytuji nezávislou odbornou podporu úřadům, dále se podílím na odborné činnosti Agentury například v problematice migrační prostupnosti vodních toků, příp. při projednávání různých státních koncepcí v ochraně přírody apod. Druhá část je asi snadněji pochopitelná, protože se týká dotací v oblasti péče o přírodu a krajinu. Zde poskytuji pro zájemce o dotace odborné konzultace při přípravě projektů týkajících se revitalizací řek či potoků a jejich niv, mokřadů, tůní nebo vodních nádrží a posléze kontroluji realizaci těchto opatření v terénu. A rovnou musím říct, že se stále učím a každý nový problém s sebou přináší nové poznatky a zkušenosti, a to jak ekologické, tak vodohospodářské.
Jaký má člověk vliv na proměny říčního koryta, jsou tyto proměny vždycky pozitivní?
Případnější by byla otázka, jestli jsou proměny způsobené člověkem vždycky jen negativní, ale odpovím na Tvou otázku. U nás v České republice je historický i současný vliv člověka na řeky a jejich nivy zcela zásadní, bohužel ve většině případů právě v negativním smyslu. Značná část koryt vodních toků je technicky regulovaná, tzn. že koryta jsou opevněná, narovnaná a nepřirozeně zahloubená, často v návaznosti na odvodňovací systémy v krajině. K úpravám toků docházelo už v dávnější historii, ale teprve příchod strojů a dostatek finančních prostředků v druhé polovině 19. století a po celé století 20. znamenal skutečný, dá se říct přímo systémový, zlom v ekologickém stavu naší říční sítě.
Ať nechodíme daleko v čase ani v prostoru, například řeka Morava je v úseku od Olomouce po Hodonín ovlivněna vzdutím jezů na 58 % délky. To znamená, že z řeky se nad jezy stává spíše rybník a tam, kde má vodou proudit a mají se přirozeně střídat tůně a proudné úseky, se proud zastavuje a podmínky pro život v řece se dramaticky mění. Kolem řeky Moravy jsou navíc hráze, původní říční ramena jsou od řeky odřezána. Je to proměna přírodní řeky na kanál s vodou.
Teprve v posledních přibližně 25 letech dochází k postupnému obratu v myšlení a díky usilovné spolupráci ekologů, jak státních tak nevládních, správců vodních toků a úřadů také k postupné revitalizaci zatím tedy malé části toků zpět k lepšímu ekologickému stavu. Je to jistě potěšující, ale čeká nás v tomto oboru ještě hodně práce.
Poslední dobou nás trápí sucho, jak se proti němu dá bojovat, můžeme nějak vodu efektivně zadržet?
Česká republika je na střeše Evropy, velká většina potoků a řek u nás pramení a odtéká k sousedům a skoro všechna naše povrchová voda, a není jí nadbytek, k nám spadne v podobě deště nebo sněhu. Proto je přímo otázka pudu sebezáchovy tuto vodu chránit a zadržovat u nás co nejdéle tak, aby se zasákla a odtékala jen pomalu. Samozřejmě těžko ovlivníme množství a rozložení srážek, ale můžeme ovlivnit, co se po té, co spadne na zem, děje s vodou v krajině.
Přírodní, neupravené potoky a řeky nám v zadržování pomáhají. Přirozené říční koryto je totiž relativně mělké a může tak docházet k přirozeným rozlivům velkých vod do okolních luk a lesů. Přirozená řeka tedy sytí své okolí vodou, říční voda protéká nejen korytem, ale i říčním dnem a břehy, voda se tím zároveň čistí. Je tedy nasnadě řešení prevence před suchem v podobě návratu říční sítě k co nejpřírodnějšímu stavu, tak aby se obnovily přirozené vodozádržné funkce potoků, řek a jejich niv.
Mohl bys trochu přiblížit, jaké druhy koryt řek vůbec můžeme u nás najít?
Můžeme vidět koryta řek v přírodním stavu, tedy bez zásahu člověka, těch ale u nás moc není. Pak koryta technicky regulovaná, o kterých jsme mluvili před chvílí. No a potom je tu kategorie zpřírodněných koryt, která kdysi dávno byla přírodní, potom regulovaná člověkem a nakonec opět zpřírodněná. K opětovnému zpřírodnění přitom mohlo dojít dvěma způsoby, buď uměle, nějakým stavebním revitalizačním zásahem, což stojí mnoho práce, času a hlavně obrovské finanční prostředky. Anebo, ve druhém případě dojde k samovolné renaturalizaci například za povodně, kdy si příroda pomůže sama tím, že poškodí nebo zcela zničí umělou technickou úpravu a vymodeluje si přírodní koryto. Toto se děje velmi rychle a je to zadarmo. Zatím je u nás převaha regulovaných řek, ale sílí snahy po obrácení poměru ve prospěch zpřírodněných řek.
S řekami souvisí i vodní živočichové, jaký vliv na ně mají technické regulace řeky?
Regulace řeky znamená ztrátu diverzity prostředí a ztrátu biodiverzity. Každý si dovede představit kontrast mezi přírodní řekou Moravou v Litovelském Pomoraví řekněme někde u Střeně, kde řeka na jaře zaplavuje lužní les, vytváří štěrkové lavice a kolmé břehy, kde vznikají nesmírně pestrá stanoviště v okolí torz stromů zasedimentovaných v řece a naopak regulovaným tokem s hladkým betonovým korytem někde v průmyslové části městské periferie.
V prvním případě vytváří řeka vlastní pestrou krajinu, kde je spousta příležitostí pro specialisty z říše rostlin i živočichů: na štěrkových lavicích hnízdí kulíci a pisíci, v kolmých stěnách si hrabou nory břehule, ledňáčci, případně vlhy pestré, v proudných úsecích řek se mohou rozmnožovat proudomilné druhy ryb, v hlubokých tůních najdou ryby útočiště přes zimu. Najdeme zde také množství unikátních společenstev či druhů rostlin, mnoho druhů hmyzu apod. V betonovém korytě se všechny tyto možnosti ztrácejí a kdysi živá řeka komunikující se svým okolím se mění ve spoře oživený kanál. Možná se pletu, ale jsem si téměř jistý, že by si asi každý člověk přál, aby bylo v řekách v jeho okolí spousta čisté vody a spousta života, včetně a zejména ryb. Dovedeme-li toto přání do důsledků, měli bychom tedy chtít mít přírodní řeky, ne regulované kanály.
Pak jsou tu ještě povodně, může tato živelná katastrofa přinést i něco pozitivního?
Kupodivu ano. Asi jako nejkřiklavější příklad můžu uvést katastrofální povodeň z roku 1997. Bylo to jako blesk z čistého nebe, na povodeň této velikosti jsme vůbec nebyli připraveni. Byla to 500letá až 1000letá povodeň, měla desítky lidských obětí a škody způsobené touto povodní se odhadují na přibližně 60 mld. Kč. Tato živelná pohroma však ukázala i několik věcí, které nám i přírodě jsou a ještě mohou být prospěšné. Poslouchej, Vojto: Litovelské Pomoraví, které tvoří komplex přírodní řeky a zaplavovaného lesa, zdrželo a zpomalilo asi 70 milionů kubíků vody a tím pomohlo chránit Olomouc. Přitom historické centrum Litovle nebylo pod vodou, a to je jak známo Litovel uprostřed lesů Pomoraví a protéká jí asi sedm ramen řeky.
A další příklad, po povodni 1997 se do přírodního stavu vrátilo bezmála 10 % délky spojené Bečvy (tj. Bečvy mezi Valašským Meziříčím a soutokem s Moravou v délce 62 km), která byla prakticky kompletně technicky zregulována. V řádu jednotek dní došlo ke zpřírodnění úseků, jejichž revitalizace umělou cestou by trvala roky a stála by obrovské finanční prostředky. Můžeme si z těchto příkladů vzít asi tolik, že návrat do přírodního stavu říční krajiny znamená jednak obnovu biodiverzity naší krajiny a také návrat k přirozené schopnosti řek a jejich niv zadržovat vodu, rozlévat ji do okolí tam, kde řeka neškodí a tím vlastně zmírňovat průběh povodní.
Připravil: Vojtěch Češík
Foto: Petra Šobáňová