Znáte Hovory (be)z karantény? V rámci tohoto cyklu rozhovorů Honza požádal své „parťáky“, aby mu odpověděli na tři otázky k tématu učitelství. V dalším díle této ankety se podíváme, jak na otázky týkající se učitelství odpověděl Filip Krejčí, učitel hudební výchovy, klavírista, hudební skladatel.
Když se řekne „učitel“, jaká první asociace Vám vytane na mysli a proč?
Ačkoliv učím já osobně na vysoké škole, vytane mi na mysli jako první učitel základní školy. Vzpomenu si na to, kolik učitelů mě v té době hodně ovlivnilo, a to – řekněme si to upřímně – jak v pozitivním, tak v negativním slova smyslu. Následující asociace pak logicky jdou tímto směrem: sám na sobě vidím – a to z obou stran – jak je to zodpovědné a náročné povolání. Dnešní učitelé to mají opravdu těžké, a ačkoliv se to povolání tváří, jako by mělo vysoký společenský status, realita tomu podle mě příliš neodpovídá. Když jsem osobně viděl podmínky a stav učitelů při mých magisterských praxích, rozhodl jsem se, že na základní školu mě ani párem volů nikdo nedostane; a jestli někde budu učit, bude to vysoká škola.
Měl jsem to štěstí, že se mi to splnilo. Opravdu si nejsem jistý, jak bych uspěl na základní škole, jestli bych většinu dětí dokázal ovlivňovat pozitivně, nebo bych selhal, a mnohé z nich ovlivnil negativně. Často se říká, že se s tím společenským statusem či prestiží učitelského povolání musí něco udělat. Já se ale obávám, že je to tak jako v případě stavu mainstreamové populární hudby – je zkrátka odrazem stavu společnosti.
Dnešní učitelé to mají opravdu těžké, a ačkoliv se to povolání tváří, jako by mělo vysoký společenský status, realita tomu podle mě příliš neodpovídá.
Na které učitele vzpomínáte a proč?
Schválně jsem si tu otázku přečetl pozorně – jestli je tam napsáno „rádi“, nebo jen vzpomínáte. Řeknu proto několik těch pozitivních vzpomínek, ale i jednu nepříjemnou. Rád vzpomínám na učitele ze Základní školy Hálkova Hanu Hónovou, Jiřího Němce, Janu Pecháčkovou, p. uč. Carićovou a taky na učitele ze Střední průmyslové školy elektrotechnické v Mohelnici – pan Sobotka, Diviš, Minář a paní učitelku Švábenickou. No a tu negativní vzpomínku mám na učitelku druhé třídy ZŠ, paní Krejčí.
Které vlastnosti by, podle Vás, měl mít každý učitel a proč?
Zejména je to podle mého přesvědčení o své profesi jako o poslání – v tomto smyslu je nejlepším slovem slovo povolání. Měl by opravdu cítit, že je pro tuto práci povolán, a měl by to vnímat jako poslání. Dál je to jakýsi smysl pro přirozenou autoritu a tou třetí je schopnost nadhledu – být trochu nad věcí.