Znáte Hovory (be)z karantény? V rámci tohoto cyklu rozhovorů Honza požádal své „parťáky“, aby mu odpověděli na tři otázky k tématu učitelství. V dalším díle této ankety se podíváme, jak na otázky týkající se učitelství odpověděla Kateřina Kovářová, učitelka angličtiny a společenských věd na druhém stupni ZŠ, kreslířka.
Když se řekne „učitel“, jaká první asociace Vám vytane na mysli a proč?
První asociace, která se mi vybaví, je samozřejmě vzdělání, učení pro budoucnost, klíčové kompetence. Možná jsem zdeformovaná roky učení, ale bude to tím, že i když je možná nálada ve společnosti nastavená jinak, já si pořád myslím, že učitelství je jedno z nejdůležitějších poslání a povolání. Učitelé drží v rukou budoucnost své země a čím dřív si to uvědomíme a uděláme patřičné změny, tím dřív to bude pozitivní věc. Učitel je velice důležitý článek, který může vyrovnat deficit pocházející z nepodnětného domácího prostředí, může správným směrem motivovat žáky a naučit je orientovat se ve světě, ve kterém žijí, sami v sobě a třeba se taky mít rádi (což se potom může promítnout do touhy celoživotně se vzdělávat a snažit se pochopit jak svět funguje atp.). Bohužel unavení a věčně nakvašení učitelé, kteří jsou přetížení byrokracií a mají ve třídě 30 dětí (přičemž těch tříd učí samozřejmě několik a je na ně vyvíjen obrovský tlak, aby ke všem přistupovali moderně, správně a individuálně), nemůžou směřovat děti správným směrem, protože neví, kde jim samotným stojí hlava.
Na které učitele vzpomínáte a proč?
Nejvíc vzpomínám na ty učitele, kteří mě toho nejvíce naučili a přitom nezapomněli být lidští a se kterými jsem měla nějaké spojení. Automaticky mi vytane na mysli spousta jmen z různých stupňů mého vzdělání. Ze základní školy to byla paní učitelka Pavlína Berčíková, která mi ve 4. a 5. třídě dala takové základy angličtiny, že z nich snad čerpám do teď. Byla přísná, ale spravedlivá a toho si na učitelích vždycky nejvíc ceníme, že jo…
Učitel je velice důležitý článek, který může vyrovnat deficit pocházející z nepodnětného domácího prostředí, může správným směrem motivovat žáky a naučit je orientovat se ve světě, ve kterém žijí, sami v sobě a třeba se taky mít rádi.
Na gymplu to pak byly profesorky Milena Šišáková a Monika Mikesková, které, kromě toho, že mě toho spoustu naučily, jsem měla taky hrozně ráda, protože nás studenty nebraly jako otravný hmyz nebo čísla, ale staraly se o nás jako o osobnosti. Nesčetněkrát mi ukázaly svou laskavost, ale nikdy nezapomněly učit. A nejvíc jsem si na nich cenila, se nikdy nebály přiznat, že se taky něco učí od nás. Z těch, které jsem měla ráda kvůli stylu učení a smyslu pro humor by to byli – profesorky Jana Cahlová a Lenka Ertlová a profesoři Jaroslav Slavíček a Ladislav Slabák. Až teď zpětně si uvědomuju, co jsem si všechno z gymplu odnesla a co všechno jsem se tam naučila a vyzkoušela pod ochrannými křídly tamních profesorů!
Z vysoké to jsou pak doktorky Blanka Babická, Jana Kořínková, Světlana Obenausová a Andrea Hoffmannová – ty mě naučily jít do hloubky, najít v sobě vášeň pro obor, který studuju, a dopilovaly to, co gympl nestihl. Daly mi toho hrozně moc – zejména ale inspiraci.
Které vlastnosti by, podle Vás, měl mít každý učitel a proč?
Chce se mi říct, že to je hrozně jednoduchá otázka, ale není! Po delším uvažování – každý by měl rozhodně být trpělivý, chápavý a mít vášeň pro učení. Trpělivost je asi jasná – děti vždycky zkoušely hranice dospělých a vždycky budou. Navíc se učitel nevyhnutelně potká s různými osobnostmi, s různou úrovní znalostí, s různým domácím zázemím, s různými problémy a trpělivost je to, co změní neuvážené rozhodnutí, které by mohlo někomu jakkoliv ublížit v efektivní řešení.
Chápavý učitel je naprosto esenciální pro dětský vývoj – pokud je ve škole někdo (kromě kamarádů), kdo dokáže porozumět dětské dušičce a jejich problémům, někdo, kdo prostě stojí na jejich straně, má dítě napůl vyhráno!
Chápavý učitel je naprosto esenciální pro dětský vývoj – pokud je ve škole někdo (kromě kamarádů), kdo dokáže porozumět dětské dušičce a jejich problémům, někdo, kdo prostě stojí na jejich straně, má dítě napůl vyhráno!
No a vášeň pro učení je to, co udrží učitele pořád na špičkách. Bude ho nutit zkoušet nové věci, novými způsoby a nezabřednout do nudné rutiny, která akorát tak bude demotivovat jak žáky, tak jeho samotného. Je to něco, co udělá rozdíl mezi „učením“ a „plněním tematického plánu“. Pokud má učitel vášeň pro učení, tak si děti ze školy vždycky odnesou něco cenného – a ne nutně jen informace o Habsburcích nebo trojčlence, ale třeba jak spolupracovat ve skupině nebo jak dát někomu feedback nebo to, jak věřit ve své schopnosti.