„Erasmus? Počkej, to snad ne! Taková spousta papírování ti za to přeci nestojí. Radši jeď na dovolenou k moři o prázdninách. Ještě bys prodlužovala! A navíc se Erasmáci stejně neučí, jen chodí po klubech a barech. A ty ještě k tomu ani nejsi pařící typ.“ Tohle a mnoho dalších frází slyší nejeden student, který se rozhodne vyjet na Erasmus. A je daleko od pravdy? No, řekněme si, je i není.
Jasně, Erasmus je plný nespoutaných nočních akcí, cestování a ostatních jinak nereálných zážitků a situací, které jinde prostě nezažijete. Kdo říkal, že je tomu tak všude? A kdo říkal, že zrovna vy musíte být tou alkoholovou hvězdou Erasmu a nevynecháte jedinou noc ve víru města a klubů? Nikdo.
Předsudky o Erasmu tu byly, jsou a budou. Je tu s námi už pěknou řádku let, někdo od něho dává ruce pryč, my naopak. A kdo že vlastně jsme?
Jsme tři holky, možná jednou učitelky, z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. A studujeme češtinu a občanku. Každá jsme úplně jiná, přesto všechny stejné. Minimálně v tom, že jsme si řekly, že o těch našich zážitcích chceme mluvit. Veřejně. Řekněme si to ale popravdě, náš instagramový blog jsme zakládaly v momentě, kdy jsme si řekly, že nechceme, aby někdo byl tak zmatený a proplakal zbytečně tolik slz nad něčím, co si takový smutek vlastně ani nezaslouží. Že bychom se měly radovat, že zrovna my můžeme vyjet do zahraničí studovat. Že bychom tu neměly brečet. A že vlastně to není až taková věda, jak se na první pohled zdá. Že je to vlastně docela snadné.
A tak jsme založily naše @erasmackyzpajdy na Instagramu, kde sdílíme od všeho něco. Od toho, kdo jsme, kde jsme, co zrovna plní naše dny na Erasmu nebo mimo něj. Přes tu všechnu ošklivou dokumentaci, nad kterou jsme se potrápily více než nad tou nejtěžší zkouškou semestru. Ačkoliv jsou na univerzitě ochotní lidé, kteří ví. Ano, kteří opravdu ví. Ví, jak vám mají pomoct a komu napsat, kdy a kde co najít. Vy jim nechcete psát s každou věcí, která vám přijde do cesty. A hlavně. Jak dlouhá tahle cesta je? Kolik je toho potřeba zařídit? Všichni Vám řeknou, je toho hodně. Ale co je to hodně? A tak jsme se rozhodly sdílet naši zkušenost. Mluvíme o tom, co jsme kde zařizovaly, jaké přišly překážky a co nás překvapilo, protože o tom přeci nikdo nemluvil. Snažíme se odpovídat na všechny tyhle otazníky, které jsme v celém tom kolotoči ohledně Erasmu měly a stále máme. Podle našich zkušeností.
Jak se k Erasmu dostala naše Terez?
Terez: „O možnosti vyjet studovat do zahraničí jsem se dozvěděla už na základce. Tenkrát jsem sledovala příběh Lucky z YouTube kanálu A Cup of Style, která zrovna v tu dobu byla v Římě. A tak jsem si řekla, že tohle chci jednou zažít taky. A nejlíp v Itálii. Celkově moje duše tíhla k cestování, třeba jako au-pair do Skotska nebo studentka angličtiny do Austrálie. A pak přišla vysoká. Neodjela jsem ani do Skotska, a ani do Austrálie. Když se však k nám dostaly nabídky na studijní stáže, obrovsky mě oslovilo právě Slovinsko, kam jsem se nakonec i vypravila. Viděla jsem v něm jistoty v podobné kultuře, podobném klimatu, blízkosti nebo třeba v jazyce. Lákalo mě vidět výuku psychologie nebo pedagogiky v jiné zemi. Lákalo mě studovat v angličtině a seznámit se zase s úplně jinými lidmi. A když jsem Slovinsko léto před mým Erasmem navštívila, zamilovala jsem se na první pohled. A na Erasmu už nebylo cesty zpět – Slovinsko a jeho lidé (tím myslím moje kamarády a všechny milé duše, se kterými jsem se tam seznámila) si vzalo kus mého srdce a navždy bude součástí mého nynějšího Já.“
Jaká cesta vedla za Erasmem Elišku?
Eliška: „Přes projekt Erasmus+ jsem cestovala již na základní škole do všech koutů Evropy. Jednalo se vždy o týdenní výjezdy do zahraničí. Člověk poznával odlišnosti a krásu Evropy, a hlavně si prohluboval znalosti v cizím jazyce. Tyto zážitky a cenné zkušenosti ve mně prohloubily touhu cestovat a poznávat víc. Povedlo se mi párkrát vycestovat i přes jiné projekty na střední škole, které měly taky něco do sebe. Pak ale nastoupila karanténa a možnost kamkoliv odjet a poznávat se vytratila. Musím říct, že mě to hodně ovlivnilo a cestování moji kolonku oblíbených činností pomalu opouštělo.
S nástupem na vysokou školu jsem tedy neměla nejmenší tušení, že tyto řádky jednou budu psát. Řádky o mém Erasmu a o mých zážitcích.
Dlouho a pečlivě jsem vybírala, na kterou univerzitu se přihlásit. Až to nakonec skončilo u Univerzity Komenského v Bratislavě. Někteří lidé kolem mě doteď nechápou, proč jsem zvolila naše sousedy... Musím říct, že Bratislava pro mě osobně byla skvělou volbou. Poznala jsem lidi z celého světa, načerpala nové zkušenosti do pedagogické praxe a s vděčností a pokorou se vracela po této dlouhé cestě domů. Jako první zkušenost, která byla o poznání lehčí skrze prakticky žádnou jazykovou bariéru, jsem nasbírala zkušenosti do dalších let. No a kdo ví, kam se pojedu vzdělávat příště.“
A co Niki a Erasmus?
Niki: „Erasmus vám ukáže vaši stránku, kterou možná ani neznáte, pokud jste stejně jako já, nežili mimo domov na delší dobu. Tohle všechno mi ukázalo, co jedna holka dokáže, jak moc se umí osamostatnit a otevřít novým lidem.
Na začátku si všichni dělali legraci, že jedu na Slovensko a co mi to tak asi dá. A já můžu říct, že mi to dalo víc, než jsem si dokázala představit. Výuka ve škole mi otevřela obzory a taky mi ukázala, že se z hodin dá odcházet s úsměvem na rtech. Procvičila jsem si i jazyk. Ani bych nevěřila, že budu mluvit víc anglicky než česky. Poznala jsem další kouty Slovenska a zase jsem si tuto zemi zamilovala o kousek víc.“
Taky bychom rády přiblížily ty naše příběhy. O dobrodružství za kopcem u bratrů Slováků, jak na východě, tak na západě. A taky u těch o trochu vzdálenějších bratrů – ve Slovinsku. Ale tyhle řádky si necháme na někdy jindy. Teď utíkejte k nám na Instagram! Anebo ještě líp, do peřin s tou báječnou knihou, která leží na nočním stolku už dobrých pár dní bez dotčení. Nebo taky utíkejte ven, za letním sluníčkem. Zkrátka… užívejte si života.
Erasmačky z pajdy