top of page

TeachLivE – učit se učit ve virtuálním světě

Doktorandky z naší fakulty Barbora Bačíková a Barbora Hoduláková se účastnily stáže na University of Central Florida, v rámci níž se mimo jiné seznámily s virtuálním edukačním programem Teach LivE. Jakým způsobem využívá tzv. smíšenou realitu? Jaké možnosti tento program nabízí a jaké jsou naopak jeho limity? Nejen to se můžete dočíst v dnešním článku!



Trénink mezilidských dovedností pomocí technologií nemusí být omezen pouze na lékařské obory nebo řešení krizových situací, uplatnění může nalézt i ve vzdělávání.

 

V rámci stáže na University of Central Florida (UCF) jsme s týmem doktorandů z Masarykovy Univerzity a naší Univerzity Palackého měli výjimečnou příležitost seznámit se s programem TeachLivE, který studentkám a studentům učitelství umožňuje vyzkoušet si interakce se žáky v bezpečí virtuálního prostředí. Třídy v simulaci sestávají ze skupin avatarů, kteří odpovídají vývojovému stádiu žáků různých stupňů vzdělávání.

 

Pod vedením Kathleen Ingraham, která se spolu s interdisciplinárním týmem UCF propojujícím obory informatiky a pedagogiky zabývá vývojem virtuálních tříd od roku 2004, jsme nejprve navštívili mateřskou školku a poté starší žáky zhruba šesté třídy. Zpočátku jsme úplně nerozuměli tomu, jak je možné, že s námi děti interagují tak přirozeně, proč se v nás probouzí touha najít skutečné propojení a kde se bere jejich schopnost tak přesvědčivě vystihnout chování dané věkové skupiny.

 

Po chvíli nás simulace vtáhla do dění. Povídali jsme si s avatary, jako by byli skuteční, a snažili se přitom používat metody a postupy, které bychom uplatňovali v běžné třídě. Žáci druhého stupně zastupovali různá kulturní prostředí a úroveň anglického jazyka, a tak jsme hledali způsoby, jak do aktivit zapojit i ty, kdo s námi jazyk nesdíleli. Cítili jsme, že si k animovaným žákům postupně vytváříme vztah, že každého z nich vnímáme jako originální bytost, která v nás vyvolává emoce, ať už pozitivní nebo komplikované.


Po chvíli nás simulace vtáhla do dění. Povídali jsme si s avatary, jako by byli skuteční, a snažili se přitom používat metody a postupy, které bychom uplatňovali v běžné třídě.

Podobnou zkušenost popsala Kathleen, když nás po praktické ukázce zavedla do laboratoře, kde nás zasvětila do tajů programu TeachLivE. „Když třeba vyjde nový film, často si vzpomenu na některého z našich avatarů a říkám si, že mu o tom musím říct. Úplně zapomínám, že nejsou skuteční.“

 

V průběhu tréninkové hodiny jsme si též uvědomovali potenciální výzvy, jimž učitelky a učitelé čelí, ať už v podobě většího zapojení introvertnějších žáků do výuky nebo zvládání dynamičtějších situací. Program totiž nabízí různé úrovně obtížnosti a možnost pracovat s rozdílným klimatem třídy od klidnějšího po náročnější prostředí. Dopadům tohoto cvičebního prostředí na učitele se věnoval výzkum týmu Teach LivE pod vedením Lisy Dieker, který ukázal, že po pouhých čtyřech krátkých 10minutových simulacích dochází ke zlepšení jejich pedagogických kompetencí, které se promítají i do reálné výuky.

 

Největším překvapením pro nás bylo, jakým způsobem simulace funguje. Patentovaný systém TeachLivE je příkladem programu na bázi tzv. smíšené reality, která kombinuje naprogramované funkce a lidskou kontrolu – jeden speciálně vyškolený profesionální herec nebo herečka tak dokáže ovládat a hovořit za pět žáků ve třídě a snaží se je co nejautentičtěji ztvárnit na základě jejich osobnostních profilů.

 

Je otázkou, nakolik je takový systém udržitelný. Nutnost připojení profesionálních herců na každou hodinu z programu činí poměrně nedostupnou záležitost. Je jistě příjemnější vědět, že hovoříme se skutečným člověkem, a ne s umělou inteligencí, ale právě využití AI by mohlo otevřít dveře k masovějšímu využívání tohoto typu zkušenosti v přípravě budoucích učitelů a alespoň částečně odpovědět na často skloňovaného nedostatku praxe. Ostatně na vývoji simulace zcela řízené AI už pracují například experti z Relay Graduate School of Education. Jejich program se zaměřuje na nácvik konkrétních dovedností u začínajících učitelů, jako je například první kontakt s novou třídou, a v žádném případě ještě nesvede to, co herci v systému TeachLivE.

 

Je otázkou, nakolik je takový systém udržitelný. Nutnost připojení profesionálních herců na každou hodinu z programu činí poměrně nedostupnou záležitost. Je jistě příjemnější vědět, že hovoříme se skutečným člověkem, ale právě využití AI by mohlo otevřít dveře k masovějšímu využívání tohoto typu zkušenosti v přípravě budoucích učitelů.

Shoda mezi vzdělavateli i vývojáři panuje v jednom ohledu – AI simulace ani programy na bázi smíšené reality nemohou nahradit praxi ve skutečné školní třídě. Mohly by se ale stát výborným doplňkem pro odborný výcvik učitelů.

 

Je to možnost, jak rozšířit praxe, které jsou často vnímány jako nedostačující? Víte o někom, kdo by něco podobného vyvíjel v Česku?

 

AI je tady. Pojďme s ní spolupracovat.

 

Barbora Bačíková a Barbora Hoduláková

Kommentare


bottom of page