Naše bloggerka a studentka Inka Wesołowska se v tomto příspěvku podívala na instagramovou iniciativu Terapie sdílením. Jak Inka upozorňuje, sdílení nepříjemných konverzací ze sociálních sítí s ostatními může pomoci; podobné strasti se stávají i ostatním a tato sounáležitost může pomoct se s podobnými nepříjemnostmi vyrovnat.
Bo Burnham ve své písničce Lower your expectaions zpívá o tom, jak ve svém potenciálním partnerovi hledáme ideál, ale podvědomě víme, že si to nezasloužíme, protože ani my nejsme perfektní. A není na tom nic špatného, jsme pouze lidmi a neustále se učíme, jak můžeme vytvářet lepší a lepší mezilidské vztahy.
Samozřejmě to není vždy růžové a spousta z nás určitě udělala hromadu hloupostí, za které se stydí dodnes nebo se stala obětí obyčejné lidské nezkušenosti či drzosti. Valná část konverzací s druhým člověkem se přesunula na sociální sítě. Čekáme na přiliv serotoninu, když nám znovu pípne Messenger či Instagram. Doba internetová nám ale dovoluje všechny tyto okamžiky zaznamenat skvělou funkcí screenshotu a nahrávání obrazovky, což má samozřejmě své výhody a nevýhody (jako vlastně všechno na tomto světě).
Pojďme si ale popovídat o pozitivech, které vyplývají z této digitalizace. Můžeme sice neustále být v kontaktu s našimi nejbližšími, partnery a kamarády, ale chybějící složka neverbální komunikace poměrně často vypluje na povrch. A přesně proto na Instagramu vznikla Terapie sdílením.
Valná část konverzací s druhým člověkem se přesunula na sociální sítě. Čekáme na přiliv serotoninu, když nám znovu pípne Messenger či Instagram.
Terapie sdílením je pravděpodobně většině z vás moc dobře známá, protože anonymně sdílí většinou vtipné, občas smutné až zlé úryvky konverzací na nejrůznějších sociálních sítích. Myslím si, že taková transparentní metoda ukazování takových zkušeností nám ukazuje, že nejsme jediní, kteří se nějakým způsobem učí, jak fungují mezilidské vztahy, slyšeli od někoho něco hnusného; vzbuzuje v nás pocit, že to nejsme jenom my, že takové věci se stávají i lidem kolem nás. Tento pocit sounáležitosti opravdu pomáhá vyrovnat se s takovými nepříjemnostmi všedního života.
Kromě toho, že se můžeme těmto screenshotům na Instagramu zasmát, tak zakladatelky tohoto profilu, Ester Geislerová a Josefina Bakošová, spolu se známým vztahovým psychoterapeutem Janem Vojtkem putují po celé České republice a snaží se obsah na Terapii sdílením využívat jako příklady během svých vzdělávacích akcí. Během těchto happeningů se snaží lidem skrz psychoterapeutické poznatky a metody vysvětlovat, že sebeláska, pochopení druhého člověka a také otevřenost ve věcech, které nás případně trápí, jsou klíčové k dosáhnutí kvalitního partnerského vztahu.
Samota a pocit opuštění je typická pro mladou generaci. Všichni jsme ponoření do svých vlastních každodenních problémů, až často zapomínáme na to, že lidé kolem nás jsou na tom úplně stejně jako my.
Viděla jsem tuto přednášku dvakrát a upřímně si myslím, že Terapie sdílením dělá něco, co nám v dnešní době opravdu moc chybí. Žijeme v době, ve které se nemůžeme ani na chvíli zastavit, protože společnost nás nutí, abychom se soustředili na vzdělání a kariéru. Nikdo nám ale neřekne, abychom se na okamžik zastavili a zamysleli se nad sebou, pochopili, jací jsme, co chceme, protože můžeme stavět jenom a pouze na stabilních základech. Teprve ve chvíli, když se naučíme mít rádi sebe samotné, budeme schopni milovat i druhého člověka.
Myslím si, že tato iniciativa je neskutečně důležitá, protože žijeme v době, ve které je rozvodovost neskutečně vysoká a víme, že opravdovými oběťmi rozchodů/rozvodů nejsou partneři, ale jejich případné ratolesti. Když se naučíme, jak máme správně fungovat ve vztahu s druhým člověkem, zajistíme dětem pocit bezpečí i prostředí pro jejich správný emocionální vývoj.
Samota a pocit opuštění je typická pro mladou generaci. Všichni jsme ponoření do svých vlastních každodenních problémů, až často zapomínáme na to, že lidé kolem nás jsou na tom úplně stejně jako my. Stačí s nimi jenom mluvit.
Inka Wesołowska