Začínající učitel aneb Na začátku jsem byl přesvědčený, že to zvládnu

První rok za katedrou je trochu jako návod k jízdě na kole, který jste si přečetli až poté, co jste spadli. Přijdete s čerstvým diplomem a představou, že máte všechno pod kontrolou. Pak přijde první třída a dokonale připravená hodina dostane vlastní program. Náš blogger Petr Šulc ve svém dnešním textu s humorem a sebeironií shrnuje deset chyb, které potkají téměř každého začínajícího učitele. Protože dobrý učitel nemusí být dokonalý – musí umět chybovat, požádat o pomoc a nezapomenout také na sebe.

První den ve škole jsem přišel s taškou plnou ideálů, čerstvým diplomem a výtiskem Bloomovy taxonomie pod paží. Měl jsem připravené kartičky, scénáře hodiny, nadšení a pocit, že změním svět. Po pěti minutách s 9.C mi došlo, že první, co změním, bude moje tričko – protože jsem se stihl zpotit tak, jako bych právě doběhl maraton. V bundě. Do kopce.

Dnes mám za sebou víc než deset let za katedrou. A nepočítaně káv, zoufalství, výbuchů smíchu a ať už je víkend. Rád bych se teď – možná trochu sarkasticky, zato upřímně – podělil o deset úplně obyčejných chyb, jimiž si musí projít skoro každý začínající učitel. A pokud je nezažijete všechny, buďte rádi. Ale aspoň se na ně připravte. A zasmějte se.

1. Všechno si udělám sám, protože to bude nejlepší.

Ten pocit, když si doma do noci vyrábíte vlastní pracovní listy, třídíte fixy podle pigmentu a upravujete prezentaci, aby ikonka v pravém dolním rohu nebyla o dva pixely mimo osu. Krása! Jenže pak žák – samozřejmě omylem – vylije své pití do batohu a vše je v čudu. A kolegyně odvedle suše oznámí, že tenhle list máme už deset let hotový, chceš poslat?

Zlaté pravidlo zní: nesnažte se být sami ostrovem kreativity. Ušetřete si práci. A toner.

2. Moje hodiny budou přesně naplánované a plynulé.

Tak určitě. A sloni budou růžoví a zpívat jazz. Naplánujete si krásnou strukturu hodiny, máte připravené aktivity, stopky a zadání. A pak přijde realita: Pepa ztratil pouzdro, Klára potřebuje na záchod, někdo rozlil pití, někdo se rozbrečel, někdo protestuje proti chemickým vzorcům a někdo protestuje proti všemu.

Věc se má tak: ve třídě žádná minuta není jen minuta. Naučte se neplánovat do poslední vteřiny. Nechte prostor chaosu. On si ho vezme tak jako tak.

3. Jsem mladý a cool – děti mě budou milovat.

Zpráva pro všechny v mikině s popkulturním potiskem a nadějí v očích: dětem je to jedno. V jejich očích jste další dospělák s barevně rozlišenými klíčky. Důvěra nevzniká z cool slovníku, ale z konzistentnosti, férovosti a lidského přístupu. Nesnažte se být jako oni. Buďte tím, kdo je bezpečně provede džunglí školního dne.

4. Stačí být hodný a všechno půjde hladce.

To jsem si taky myslel. Byl jsem laskavý, trpělivý, usměvavý. Děti mě měly rády. Až na to, že mě nerespektovaly. Hodný bez hranic = fackovací panák v tělocvičně života. Pravidla nejsou zlá. Pravidla dávají dětem jistotu. Až si jednou naštvaný šesťák sedne na zem a prohlásí, že nic nebude dělat, protože má těžký život, budete rádi, že víte, co s tím.

5. Když se něco pokazí, je to moje vina.

Klasika. Připravíte si perfektní aktivitu – rozstříhané části, logická návaznost, didaktický záměr – a třída to během tří minut rozmetá jak parta Godzill. Zmatek, hluk, frustrace. A vy jdete domů s pocitem, že na to nemáte. Chyba. Nejste špatný učitel, jen něco nevyšlo. A to je rozdíl. Zkuste to jinak. Zítra. Nebo pozítří. A jednou to klapne.

6. Chci být kamarád.

Tahle iluze se drží jako suchý zip. Ale ne – nejste kamarád. Nejste součást party. Nejste jeden z nich. A nemáte být. Jste ten, kdo nastavuje hru. Děti mají kamarády. Vás potřebují jako bezpečnou a stabilní figuru. Můžete být vtipní, přístupní, chápaví. Kamarádští. Ale s respektem. A rámcem.

7. Nezeptám se, ať nevypadám jako neschopný.

Jedna z největších chyb. Trávil jsem hodiny tím, že jsem sám luštil školní systém, webové rozhraní, princip suplování a záhady třídní knihy. Přitom bych býval mohl ušetřit dny – kdybych se prostě zeptal. Kolegové nejsou jen lidé, co pijí kafe v kabinetu. Jsou to nejlepší zdroj přežití. Ptejte se. Naslouchejte. A někdy prostě jen řekněte, že nevíte. A všechno bude v pořádku.

8. Musím všechno zvládnout.

Nezvládnete. Nejde to. Váš inbox bude vždy plný. Opraveno nikdy nebude všechno. A někdy prostě nezvládnete vymyslet geniální prezentaci s interaktivním kolečkem. A je to OK. Vaše zdraví není daň za vzdělání. Naučte se říkat ne. Vypněte. Jděte domů. Dělejte věci, co vás dobíjejí. Jinak vybijete baterky a nepůjde to dál.

9. Musím být perfektní.

Perfekcionismus je past. Chcete, aby každá hodina byla jako TED talk. Ale někdy prostě přijde den, kdy vám spadne fix, někdo se pozvrací a vy zapomenete heslo do systému. A přesto to bude dobrý den. Protože děti nepotřebují dokonalého učitele. Potřebují opravdového.

10. Na sebe není čas – hlavně děti.

Děti jsou důležité. Ale vy taky. Už jsem to řekl? Ještě jednou: Vy taky. Dobrý učitel se nepozná podle počtu probdělých nocí, ale podle toho, jestli se dokáže udržet dlouhodobě funkční a spokojený. Jinak shoříte jako starý výkres ve spalovači školních ideálů.

A co z toho plyne?

Že chybovat je normální. Že první rok je přehlídka chaosu, nejistoty, omylů a „á-ha momentů“. Ale taky prvních úsměvů, prvních úspěchů, prvního „Pančelko, já to pochopil!“ A to za to stojí.

Takže: neboj se. Nebuďte na sebe přísní. A pamatujte – když se smějete, smějí se i děti. A to je ten nejhezčí zvuk, co můžete z katedry slyšet.

Petr Šulc