top of page

Alena Palarčíková: Přála jsem si být krasobruslařkou nebo herečkou, hrála jsem si ale i na učitelku

Aktualizováno: 3. 2. 2023

Čekání na vyhlášení ceny Učitel roku Olomouckého kraje 2023 si můžete zkrátit seznámením se s držiteli tohoto ocenění z minulého roku. Jednu z cen si 28. března 2022 při slavnostním odpoledni z rukou hejtmana Olomouckého kraje a radního pro oblast školství Olomouckého kraje převzala Alena Palarčíková ze Základní umělecké školy Žerotín Olomouc.



Důvod nominace, jak jej v jedné větě shrnuli Pavel Němeček, ředitel Sdružení D, a Magdalena Strejčková, vedoucí osobnostně-rozvojových a preventivních programů, je velmi zajímavý: „Protože opravdu už musíme! Alena má totiž v sobě tygra!“


Mám štěstí, že jsem učitelkou a tak trochu i herečkou, že mám kolem sebe spoustu dětí a mladých lidí, jejichž energie mě neskutečně nabíjí.

Sama Alena Palarčíková pak ve své pedagogické reflexi, která zamířila na krajský úřad Olomouckého kraje, píše: „Moje práce je dost specifická a mnoho lidí stále neví, co je dramatická výchova, ptají se, co to v tom ,kroužku v zušce secvičujeme‘ nebo ,jaké ty besedy máme v tom Sdružení‘. A tak jsem se víc rozepsala i o povaze své práce, kterou mám moc ráda a která naplnila velkou část mého života. Mám štěstí, že jsem učitelkou a tak trochu i herečkou, že mám kolem sebe spoustu dětí a mladých lidí, jejichž energie mě neskutečně nabíjí.“


A že to tak opravdu je, potvrzuje i nominační dopis. Alena Palarčíková je po celý život pedagožkou literárně-dramatického oboru ZUŠ „Žerotín“ v Olomouci a garantkou a lektorkou programů osobnostně-sociální výchovy ve Sdružení D v Olomouci. Je uznávanou a celorepublikově respektovanou expertkou v oblasti dramatické výchovy a osobnostně sociálního rozvoje, o čemž svědčí její zapojení v Národní radě pro dětské divadlo (NIPOS - ARTAMA) a v Asociaci Dramacenter ČR. Její hodiny dramatické výchovy na ZUŠ v Olomouci navštěvovali a navštěvují i studenti z DAMU a JAMU. Na krajské i celostátní úrovni vedla řadu seminářů věnovaných dramatické výchově a inscenační tvorbě s dětmi. Metodicky vede a garantuje přímou práci s dětmi a mládeží již dvacátým rokem také ve Sdružení D v Olomouci. Po celý život také působí v lektorském sboru porot recitačních i divadelních soutěží a přehlídek.


Sama přitom ve své pedagogické reflexi zmiňuje, že na učitelku si v dětství hrála jen občas. „V dětství jsem si přála stát se krasobruslařkou nebo herečkou. Často jsem taky vymýšlela příběhy nebo vyprávěla pohádky mladším dětem a organizovala hry s kamarády. Sem tam jsem si ale hrála i na paní učitelku. A důležitě opravovala babiččiny časopisy alias školní sešity. Později se objevila první trhlina v mých dětských snech a plánech – nepřijali mě na hereckou konzervatoř. Myslím, že je nepřesvědčil můj výkon a taky mých 150 centimetrů. Ty mi ale jinak nevadily v ničem. Po základní škole jsem nakonec šla studovat na Slovanské gymnázium. A divadlo stále patřilo k mým největším zálibám. Když mi Věra Pánková, moje učitelka z literárně-dramatického oboru na LŠU ,Žerotín‘, řekla, že by si mě uměla představit jako svou nástupkyni, byla jsem nadšená. Věra byla jedna ze zakladatelek a nejlepších učitelek oboru, její návrh byl poctou i výzvou zároveň. Nebylo to ale tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Bylo potřeba vystudovat vysokou školu – a tam mě napoprvé nevzali. A tak jsem pod Věřiným dohledem začala učit dramatický obor v LŠU Moravský Beroun. O rok později jsem se sice na VŠ dostala, ale svoje žáky jsem, dokud za mě nebyla adekvátní náhrada, nechtěla opustit, a tak jsem do Berouna jezdila ještě dva roky. O něco později jsem začala učit i v LŠU ,Žerotín‘ Olomouc po boku své učitelky.“


Když se řeč stočí na principy výuky, které na ZUŠ „Žerotín“ používá, jako první se dají zmínit inovativní přístupy k výuce dramatu spojené s novou školou dramatické výchovy vznikající v ČR po roce 1989 (Machková, Provazník, Macková, Richter), která staví na propojování uměleckých východisek, dramatických znalostí a dovedností u dětí s budováním jejich etických a sociálních postojů pro život. Ve své práci pro Sdružení D uplatňuje nejmodernější metody práce prezentované především britskou školou „Education through Drama“ (EtD) a Theatre in Education (TiE). Je autorkou a spoluautorkou více než 20 osobnostně-rozvojových a preventivních programů pro děti od pěti do patnácti let. Mezi nejznámější tituly z její tvorby patří např. Příběh pana Tydýta, Nej třída na škole, Zase já, Neboj se promluvit, Klíče, Operace Chalk, Petřin příběh, Outsider.


Pokud se týká občanské nauky, byla jsem moc ráda, že přišla sametová revoluce a já se mohla podílet na změnách, které nastartovaly návrat demokracie.

Její cesta k výuce na tehdejších lidových školách umění (dnes ZUŠ) ale nebyla jednoduchá. „Na UP jsem studovala český jazyk a občanskou nauku, protože skutečně odborné studium na DAMU nebo JAMU u nás v té době neexistovalo. Učitelství českého jazyka byla uznávaná aprobace, ale vzdělání skutečně potřebné jsem musela získávat především jinde. Kromě LŠU a Věry Pánkové jsem se o divadelní práci hodně naučila v divadelním souboru Pardon, který několik let vedl Jan Roubal, než začal působit jako pedagog na UP a JAMU. Hodně mi dal také dvouletý kurz režie na lidové konzervatoři pod vedením Luďka Richtera, později pedagoga DAMU,“ popsala strasti své pedagogické cesty během studií. Do toho všeho ale zasáhly i události v roce 1989. „Pokud se týká občanské nauky, byla jsem moc ráda, že přišla sametová revoluce a já se mohla podílet na změnách, které nastartovaly návrat demokracie i nové, smysluplné pojetí tohoto předmětu ve výuce. Ke konci VŠ jsem stála před dvojí výzvou. Během jednoho týdne zvládnout státnice i obstát se svými žáky na národní přehlídce, kam jsme poprvé postoupili. Obojí bylo nakonec s úspěchem vybojováno a já se stala paní učitelkou,“ píše o své cestě k povolání pedagožky.


Snažím se, aby děti mohly na námětu projevit svou osobitost, aby každý mohl uplatnit a rozvinout svůj potenciál.

Na Základní umělecké škole Žerotín Olomouc Alena Palarčíková vyučuje zhruba pět až šest ročníkových skupin. Věnuje se dramatickým hrám, improvizacím, připravuje divadelní představení. „Vždycky se snažím skupině nabídnout předlohu, která přináší pro děti či studenty zajímavé téma, myšlenky. Snažím se, aby děti mohly na námětu projevit svou osobitost, aby každý mohl uplatnit a rozvinout svůj potenciál. Mnohokrát se nám podařilo završit tento proces úspěšným představením i zúročit vloženou práci formou zážitku – katarze, která nás všechna obohatila,“ uvedla Palarčíková.


Její práce s dětskými kolektivy na ZUŠ v Olomouci Žerotín je příkladná zapojováním dětí do celého procesu vzniku divadelní inscenace. Alena přináší zajímavé a inspirativní literární náměty pro dramatizace, vede děti k civilnímu hereckému projevu, ale také ke společné radosti a odpovědnosti za dokončený a inscenovaný divadelní tvar. Žáci, zvláště ti starší, jsou cíleně a metodicky zapojováni do problematiky dramaturgické volby, uvědomění a pojmenování klíčového tématu připravované inscenace a tvorby scénáře pro dramatizaci, čímž její práce s dospívajícími získává neobvykle komplexní charakter. Se svými svěřenci se pravidelně účastní soutěží na krajské i národní úrovni a slavila řadu úspěchů. Její práci s žáky oceňuje i ředitel školy Tomáš Klásek ve svém nominačním příspěvku.


Práce Aleny Palarčíkové má přesah i mimo komunitu.

Její práce má ale i jiný přesah mimo komunitu. Je jednou ze zakladatelek neziskové organizace Sdružení D v Olomouci. Zde je již dvacátým rokem. Svou práci ve Sdružení D chápe jako své poslání. Dlouhodobým uplatňováním principů rozvoje tvořivosti a sociální empatie u dětí skrze metody dramatické výchovy přispívá nepochybně k rozvoji školství v celém olomouckém regionu i mimo něj. O tom svědčí nesčetné kladné reference na její práci od kolegů a kolegyň ze základních, středních i mateřských škol. Její práce „odvedením“ programu s dětmi na školách nekončí. Často pokračuje konzultacemi a doporučeními pro následnou práci s dětmi.


Sílu její osobnosti v nominačním dopise potvrzuje Magdalena Strejčková, která sama je jedním z žáků, které Alena Palarčíková během své pedagogické dráhy ovlivnila. „Alena je nepřehlédnutelnou osobností v profesním i běžném životě. Svou drobnou postavu kompenzuje neutuchající energií, skvělými nápady i životním nadhledem a humorem. Dokáže neskutečně motivovat. O jejích lidských i profesních kvalitách svědčí fakt, že řada jejích kolegů ze Sdružení D je jejími bývalými žáky, kteří se s ní chtějí podílet na dalších tvůrčích záměrech. Jsem toho svědkyní. Původně jsem byla její žákyní, nyní s radostí a vděčností jsem její dlouholetou kolegyní při realizacích programů Sdružení D.“ Magdalena Strejčková dále prozrazuje, že ke své zkušenější kolegyni často chodí jak pro přátelskou radu, tak pro profesní mentoring. Jak píše: „Jsme nejen kolegové, ale opravdoví přátelé. l mé děti spokojeně postupně procházejí dramákem s Alčou v ,zušce‘. Alena je pro mě zárukou, že výuka je vedena profesionálně a smysluplně, v přátelské atmosféře plné laskavosti a sympatického ,ajfru‘. Publikace Tygr v oku, kterou napsala, byla mimo jiné inspirována inscenací podle knihy W. Saroyana Tracyho tygr, v níž jsem sama kdysi hrála. To jí vděčím za to, že mi pomohla objevit ,tygra ve mně‘.“



Text: Lukáš Blokša

Foto: Lukáš Blokša a archiv Aleny Palarčíkové

Comments


bottom of page