„Chyba není chyba, když se dobře reflektuje, ale prostor k posunu v porozumění.“ Nejen o učitelství s Martinou Číhalovou

V sérii Kosích rozhovorů jsme si o učitelství povídali s několika významnými osobnosti naší fakulty. Dalším takovým vzácným hostem je paní doktorka Martina Číhalová z katedry společenských věd. Čím se dnešní odbornice na filozofii a logiku chtěla stát v dětství a jakou nejvtipnější situaci zažila v roli vyučující? Nejen to se dozvíte v rozhovoru s Martinou Číhalovou.

Čím jste se chtěla stát, když jste byla malá?

To se hodně měnilo, nejdřív jsem chtěla být, jako hodně dětí, popelářkou. To abych mohla naskakovat na ta stupátka, co bývala (a myslím, že ještě stále jsou) na popelářských vozech. Potom ve druhé třídě „sokolnicí“, neboť jsem viděla zajímavý dokument. Když jsem to sdílela ve škole, bylo mi vysvětleno, že to není zaměstnání, ale koníček. Ale že můžu být třeba veterinářkou a podobně. Tak jsem pak dlouho nevěděla, čím.  Až do události, kdy jsem v sedmé třídě byla paní učitelkou požádána, abych na chvilku pohlídala mladší žáky a dělala s nimi nějaké úkoly. Tehdy jsem si psala deník a mám z toho dne zápis, jak to bylo skvělé v té třídě být a že bych si přála být učitelkou.

Dostala jste ve škole nějakou poznámku? Jaká byla nejzajímavější?

Určitě nějaké ano, zřejmě nějaké typu „zapomněla to a to“, protože jsem byla jako žačka neustále ponořena do nějakých úvah o otázkách smyslu života, vesmíru a vůbec. Ale přiznám se, že si na jejich znění nepamatuji, je to už dlouho, a tak ani nemůžu vyhodnotit, která byla nejzajímavější.

Jaký byl Váš nejoblíbenější (nebo naopak nejméně oblíbený) předmět na základní škole?

Můj nejoblíbenější předmět byl český jazyk, nejméně oblíbená pak asi matematika. Je to ale škoda, myslím, že matematika mohl být pro mě oblíbený předmět, pokud by učitelé matematiky tehdy dobře pracovali s chybou. Tehdy se ale učilo dost jinak.

Měla jste někdy učitele, který Vás zásadně ovlivnil? Jak?

Učitele, kteří mne opravdu nějak zásadněji ovlivnili, jsem poznala až na vysoké škole. To ovlivnění se týkalo způsobu kladení si otázek, nastavení hodnot a v neposlední řadě i způsobu výuky.

Jaká je ta nejvtipnější nebo nejbizarnější situace, kterou jste zažila ve třídě jako studentka nebo jako učitelka?

Zažila jsem hodně vtipných situací se studenty, mám moc ráda, když jsou kreativní, vymýšlejí vtipné a nápadité vlastní příklady apod. Situace, která byla na pomezí bizarnosti, pak byla asi ta na mém prvním semináři logiky při mých doktorských studiích. Ten seminář jsem vedla já, přišla jsem tam jako první a než jsem se usadila na místo vyučujícího, na přední lavici jsem si začala porovnávat věci, protože jsem hledala své přípravy. Vzápětí dorazil jeden ze studentů a zapředl se mnou hovor, co od té Číhalové asi tak očekávat, jestli ji náhodou neznám. Byla jsem zabraná horlivým hledáním příprav, tak jsem odpověděla lakonicky jen něco ve smyslu, že ji znám a snad to bude dobré. Vzápětí jsem se přemístila na místo vyučujícího, abych ten „bizár“ dál neprohlubovala.

Kdyby dnes přišel váš bývalý učitel na Vaši přednášku, co by si asi pomyslel?

Tak to nevím, to si vůbec netroufám posuzovat. Možná by nebylo od věci nějakého pozvat a pak se ho na to zeptat.

Co byste řekla sama sobě jako studentce, kdybyste měla tu možnost?

Chyba není chyba, když se dobře reflektuje, ale prostor k posunu v porozumění. Buď k sobě laskavá, touha po perfektním výkonu je fajn, ale někdy jsou k naplnění nějakého cíle důležitější právě ty pozvolné krůčky a to, když se to neuspěchá.

Jaký největší mýtus o vzdělávání nebo pedagogice byste chtěla jednou provždy vyvrátit?

Věřím, že většina mýtů už byla dávno uvedena na pravou míru v rámci pedagogicko-psychologického výzkumu a výsledků, které máme dnes k dispozici.

Jakou radu byste dala studentům, kteří se chtějí stát učiteli?

Nestavte praxi nad teorii, a ani naopak. Obojí je důležité, když se snažíte pochopit, jak efektivně transformovat obsah, aby u vašich žáků došlo k porozumění. Snažte se na fakultě získat maximum pro Vaši dobrou praxi, užijte si studia, vzdělávejte se pak i dál. A nezapomínejte při tom na sebe.

Na závěr jsme paní doktorce Číhalové nabídli rychlý výběr ze dvou možností.

Ústní zkouška, nebo písemný test?

Tady záleží na okolnostech, ale pokud musím odpovědět jen jedno, pak ústní zkouška.

Ranní výuka, nebo večerní seminář?

Večerní seminář.

Ticho v hodině, nebo živá diskuze?

Živá diskuze.

Pauza na kávu, nebo na procházku?

Pauza na kávu.

Nečekaný test pro studenty, nebo nečekaná kontrola vedení na vaší hodině?

Nečekaná kontrola vedení na mé hodině.

Spolek KOS