Co děti motivuje k tomu, aby páchaly kyberšikanu?

Proč vlastně vzniká kyberšikana? Co děti motivuje, aby ji páchaly? To vše je vysvětleno v přehledném videu. Podrobnosti najdete také v přiloženém článku Kamila Kopeckého, který jsme převzali z E-bezpečí.



Ve většině případů kyberšikany, o kterých informují média a organizace, které se intervencí či prevencí v oblasti kyberšikany zabývají, se velmi často dozvídáme pouze to, co bylo výsledkem kyberšikany. Na naše emoce pak silně působí příběhy dětských obětí – dozvídáme se např. informace o tom, že se spolužáci v online prostředí posmívají spolužačce, sdílí její fotografie s posměšnými komentáři, snaží se poškodit její pověst, natáčí ji o přestávkách, jak se dehonestující video spolužáka šíři po YouTube či TikToku apod.


Abychom však pochopili, proč ke kyberšikaně dochází a jak minimalizovat riziko jejího vzniku v prostředí školy, nesmíme se dívat pouze na její výsledek, ale také na to, proč k situaci došlo. A právě na motivy, které ke kyberšikaně vedou, se zaměříme v našem dnešním textu.

Motivů pro realizaci kyberšikany je celá řada, výzkumníci obvykle uvádějí 5–8 hlavních motivů, které stojí u zrodu kyberšikany. V praxi se samozřejmě motivy různě kombinují, doplňují a prolínají.


Motiv 1: Pomsta


Jeden z hlavních a velmi častých motivů či spouštěčů kyberšikany představuje pomsta – dítě, které bylo šikanováno v reálném světě, se snaží pomstít ve světě virtuálním – pomstu vnímá jako odplatu za bolest, kterou si samo prožilo. To platí i o oběti kyberšikany – ti, kteří se stali oběťmi kyberšikany, ji pak sami častěji páchají na jiných. Chce, aby ostatní cítili, to co cítilo ono samo (tito pachatelé se někdy označují jako oběti/agresoři (bully/victim), protože jsou současně obětí a současně pachatelem). Pachatelé motivováni pomstou se často nevnímají jako ti, co páchají agresi, vnímají se spíše jako ti, kteří napravují spáchané křivdy a chrání sebe a ostatní před “padouchy”.


Problém je v tom, že se ne vždy mstí na těch, kteří jim bolest skutečně způsobili, ale vybírají si ty, kteří jsou zranitelnější, koho vnímají jako slabšího. Pomsta totiž nemusí být zaměřena pouze a výhradně na původního pachatele, ale na celou třídu, na celou instituci, na pedagogy apod.


Poznámka na okraj: Znáte film John Wick nebo kultovní film Kill Bill? Hlavními postavami jsou nájemní vrazi, kteří se rozhodli pověsit své řemeslo na hřebík a žít “normální” životy. Přesto je jejich minulost dohnala a donutila je pomstít se (za smrt dítěte, za smrt psa…). Přestože jde o nájemné vrahy, tedy postavy negativní, celou dobu jim fandíme, protože jejich pomsta je spravedlivá, tedy opodstatněná. Podobně vnímají svou pomstu pachatelé, kterým někdo způsobil příkoří jejich pomsta je spravedlivá.


Motiv 2: Oběť si to zaslouží


Velmi častým terčem kyberšikany jsou oběti, které si to z pohledu agresora jednoduše “zaslouží”. Terčem se tak stávají např. premianti (“šprti”), sociálně slabší žáci (“socky”), žáci s různými zdravotními problémy (které mají psychické či fyzické projevy, např. děti trpící Aspergerovým syndromem) (“retardi”), žáci, které se nebojí informovat učitele o tom, že se něco stalo (“bonzáci”) apod. Kyberšikana je velmi často spojena se sociálním postavením oběti a pachatele – např. ve škole – přičemž pachatelé věří, že šikanováním oběti, která “si to zaslouží”, se posunou výše na společenském žebříčku a získají lepší postavení.


Několik příkladů pro dokreslení:

  1. Žáci šikanují/kyberšikanují spolužáka, protože má výborné známky, hlásí se a nebojí se učiteli odpovídat (vybočuje).

  2. Průměrná dívka šikanuje/kyberšikanuje premiantku, protože žárlí na její úspěch a protože si to jednoduše “šprtka” zaslouží.

  3. Dívka šikanuje/kyberšikanuje jinou dívku, protože věří, že jí “ta mrcha ukradla přítele”.

  4. Děti šikanují/kyberšikanují dítě ze sociálně slabší rodiny, protože má zastaralý tlačítkový mobil a ne smartphone.

Pachatelé, kteří jsou přesvědčeni o tom, že si šikanu/kyberšikanu oběť zaslouží, zpravidla vnímají své chování jako oprávněné, necítí výčitky svědomí ani vinu za kyberšikanu, kterou sami páchají.