18 minut nestačí

Naše bloggerka Hana Vacková se v reakci na revize Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání zamýšlí nad budoucností uměleckého vzdělávání na školách. S jemnou ironií a trpkým humorem glosuje, proč je 18 minut pro hudební, výtvarnou, dramatickou či filmovou výchovu prostě žalostně málo.

Hledala jsem ve svých starých příspěvcích něco, co by mi pomohlo objasnit iniciativu 18 minut nestačí a jak už to tak bývá, narazila jsem na první článek-citát, který jsem si kdysi schovala, pobavilo mě, jak se věci v čase nemění.

Projekt mrtvý kůň aplikován na současnou situaci výtvarné a hudební výchovy.

Přísloví Indiánů z kmene Dakotů zní: "Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni.“

Ne tak naše ministerstvo, proto obhajuje v životě tyto strategie:

Obstaráme si větší bič.

Nejčastěji na učitele, kteří jsou dobrými objekty.

Vyměníme jezdce.

Náměstky, ministry.

Říkáme: Vždyť ten kůň vždycky jezdil.

Vždyť to dříve fungovalo moc dobře.

Založíme pracovní skupinu pro analýzu koně.

Když už se vyčerpají skupiny učitelů, žáků a škol, kteří ověřují, požádáme NPI.

Navštívíme jiná místa, abychom se podívali, jak se tam jezdí na mrtvých koních.

Obrátíme se třeba do Maďarska, abychom se podívali, jak jim to tam funguje.

Zvýšíme standard kvality pro jízdu na mrtvém koni.

Přidáme školení, která zdůvodňují naši koncepci.

Vytvoříme „task force“ pro oživení mrtvého koně.

Vytvoříme novou podobu předmětu Hutadra (zasvěcení vědí, o čem mluvím).

Vypracujeme srovnávací přehledy různě mrtvých koní.

Zjistíme, že se všechno špatně učí.

Zaplatíme externí specialisty, aby jezdili na mrtvém koni.

Najmeme odborníky, kteří vůbec neví, jak se na různých úrovních na koni jezdí.

Zapřáhneme několik mrtvých koní k sobě, aby se jim společně lépe táhlo.

Utužíme vztahy mezi NPI a některými ministerstvy.

Prohlásíme, že žádný kůň nemůže být natolik mrtvý, aby se na něm ještě nedalo jezdit.

Jen škarohlídové si myslí, že máme nefunkční systém.

Vypracujeme studii, abychom zjistili, zda pro tento problém existují levnější poradci.

Vždycky existují, vždyť učitelská profese je poslání a dva měsíce prázdnin.

Zakoupíme něco, po čem bude mrtvý kůň běžet rychleji.

Pomůžeme si jinými obory kultury, ty to přece ví nejlépe.

Nasedneme na svého starého slabého osla a zamaskujeme ho mrtvým koněm.

Vezmeme staré přípravy, ty přece fungovaly nejlépe.

Nařídíme přesčasy a nosíme mrtvého koně sami.

K ověření máme spoustu svého volného času.

Restrukturalizujeme stáj.

Zrušíme co největší varialibitu.

Zdvojnásobíme příděly krmení.

Teď jde o to, komu ty příděly budou ku pomoci.

Prohlásíme, že mrtvý kůň byl už od samého počátku naším cílem.

Přece jsme to tak chtěli.

Povýšíme jezdce.

Jak které, některé zatratíme.

Budeme zapírat, že jsme kdy nějakého koně vůbec měli.

Vždyť to u nás v našich zemích nikdy nebyl problém.

Sedneme si a budeme čekat, až se kůň sám zvedne...

A on se nezvedá a nezvedá, tak co už? Vždyť jsme vyspělá země, která si vždycky nějak poradí.

Jakákoli podobnost s existujícími politiky, jejich projekty a poradci je čistě náhodná. Na konci chci jen zdůraznit, že v dnešní době nestačí ve škole 18 minut na nic! Natož na hudební, výtvarnou dramatickou a filmovou výchovu.

Hana Vacková