Čekání na vyhlášení ceny Učitel roku Olomouckého kraje 2023 si můžete zkrátit seznámením se s držiteli tohoto ocenění z minulého roku. Jednu z cen si 28. března loňského roku při slavnostním odpoledni z rukou hejtmana Olomouckého kraje a radního pro oblast školství Olomouckého kraje převzala Hana Peškarová, která působí na Základní umělecké škole v Mohelnici.
Joe Jenčík, tanečník, choreograf a spisovatel: „Je mnoho různých povolání, ale tanec je poslání, ve kterém čas není ničím a jeho náplň vším.“
Tímto mottem se ve své pedagogické práci řídí Mgr. Hana Peškarová působící jako učitelka tanečního oboru Základní umělecké školy Mohelnice od roku 1992, když nastoupila po do tehdy ještě Lidové školy umění po své učitelce, paní Zlatušce Raškové, která si ji vybrala pro její nezměrný talent, píli a velké taneční, choreografické a pedagogické nadání.
„Mgr. Hana Peškarová vychovala stovky tanečnic a také několik tanečníků, kteří od první poloviny 90. let minulého století šíří povědomí o existenci kvalitního tanečního souboru ze ZUŠ Mohelnice. Ten se záhy začal pod jejím vedením věnovat mažoretkám, taneční technice, jejíž choreografie je založena především na barvité práci s náčiním, jako je hůlka nebo pom-pony a často vystupují společně s dechovým orchestrem. Od té doby soubor již s názvem Mohelnické mažoretky ZUŠ Mohelnice reprezentuje školu na vystoupeních a soutěžích v Mohelnici, v mohelnickém regionu, v České republice a také v zahraničí,“ píše se v nominačním dopise, který na krajský úřad Olomouckého kraje doručila Jana Filipková, ředitelka ZUŠ Mohelnice.
Díky pečlivé a svědomité přípravě se svěřenkyně a svěřenci Mgr. Hany Peškarové několikrát zúčastnili mistrovství světa, mistrovství Evropy a samozřejmě i mistrovství České republiky v soutěžích v tanečních disciplínách, často spojených s mažoretkovou hůlkou nebo pom-pony, její svěřenkyně se pyšní mnoha tituly mistrů České republiky v mažoretkovém sportu, dokonce i titulem Mažoretka roku pro nejkrásnější a nejšikovnější mažoretku.
„Společně jsme se účastnili mnoha festivalů a přehlídek po celé Evropě. Pro žáky to byla velká zkušenost a příležitost setkat se se soubory z jiných zemí. Vidět jejich a naši práci vedle sebe, zhodnotit, udělat si zpětnou vazbu. A v neposlední řadě možnost komunikovat v cizím jazyce.“
O dráze pedagoga se ve své reflexi rozepsala také samotná Hana Peškarová. „Každý rok pořádám mažoretkové nebo twirlingové soutěže, kde zúročuji svoje organizační schopnosti. Někteří mí žáci se do pořádání soutěží zapojují aktivně. Pomáhají organizovat, chystat, připravovat doprovodný program. A to je jedna z věcí, která má přesah nad běžnou výukou. Žáci se učí zajišťovat věci, kterých se běžně účastní jako soutěžící. Mají možnost získat zkušenost z druhé strany. A to si nevědomky berou s sebou do života. Mnoho let jsme spolupracovali s dechovými orchestry. Společně jsme se účastnili mnoha festivalů a přehlídek po celé Evropě. Pro žáky to byla velká zkušenost a příležitost setkat se se soubory z jiných zemí. Vidět jejich a naši práci vedle sebe, zhodnotit, udělat si zpětnou vazbu. A v neposlední řadě možnost komunikovat v cizím jazyce. Později jsme jezdili na Mistrovství Evropy i Světa jako samostatná taneční a mažoretková skupina. Velkým úspěchem bylo, když jsme si z Mistrovství Evropy odvezli 2. místo,“ prozradila na sebe.
To všechno dokázala se svými žáky a žákyněmi poté, co po ukončení studia střední školy vystudovala při zaměstnání Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor vychovatelství, později také úspěšně absolvovala taneční konzervatoř TCP v Praze.
Aurelius Augustinus: „Kdo chce zapalovat jiné, musí sám hořet.“
Tento citát velmi vystihuje vztah Mgr. Hany Peškarové ke svým žákům. Vytkla si za cíl vychovat mladého člověka se smyslem pro harmonický, kultivovaný pohyb, tvořivého, vnímavého a citlivého ke svému okolí a tomu vše pořizuje. Svým svěřencům se věnuje od útlého věku přibližně pěti let v přípravném studiu až po jejich „seniorský“ věk, působí na ně velice mile a vlídně, je však náročná a pokud je to potřeba, je i přísná. Pracuje s žáky i na zpětné vazbě.
„Jde mi o to, aby žáci měli o sobě reálné mínění a dokázali unést i kritiku. A poučit se z chyb. Toto má pro mé žáky přesah do běžného života. Naučí se zvládnout neúspěch. A umí si z toho vzít to pozitivní, aby je to posunulo dál v jejich práci. V tancování je zpětná vazba v každé hodině. Každý žák u mne zažil věty typu: propni tu špičku, narovnej záda, zvedni nohu výš, poslouchej hudbu. Bez této pravidelné zpětné vazby by se žáci neposunuli dál. Někdo má krásný rozsah, ale nemá třeba tak dobrý smysl pro rytmus. Tak si o tom otevřeně povídáme. Říkám žákům, kde jsou jejich silné a slabé stránky. Snažím se jim ukázat jejich reálné možnosti,“ prozrazuje, jak své žáky učí.
V přípravném studiu své nejmenší žáčky seznamuje hravou formou se základy držení těla, naučí je, jak být pružnými a obratnými, jak rozvíjet rytmické a intonační cítění a také jak rozvíjet pohybovou fantazii a taneční cítění. Nejmenší tanečnice se na výuku vždy těší a velmi aktivně se jí zúčastňují, dokonce se pokouší o své první choreografické krůčky. V období Pandemie covidu-19 a online výuky připravila své nejmenší žáčky tak dobře, že po částečném uvolnění výuky společně připravily několik choreografií, se kterými v online soutěži Svazu učitelů tance získaly na podzim v roce 2021 dvě první místa.
„Inspiraci vidím v každodenním životě. Čím je bohatší a naplněnější, tím mám více nápadů a chuť tvořit.“
Ve výuce s většími žáky rozvíjí jejich přirozené pohybové schopnosti, vede je k poznání svého těla a umu ovládat vlastní tělo co nejdokonaleji, aby jím byli schopni promlouvat a vyjadřovat vlastní prožitky jak v současném, tak i v klasickém tanci. Učí je také improvizaci, při níž je směřuje k hledání vlastního osobitého pohybového slovníku. Vedle rozvoje pohybových dovedností své žáky podněcuje k rozeznávání uměleckých hodnot a k orientaci ve sféře tanečního umění. To vše se děje za aktívní spolupráce a zapojení všech žáků, kteří pak společně pod jejím vedením vytváří taneční choreografie, se kterými se následně úspěšně prezentují na veřejnosti jako skupiny, dua i jednotlivci.
Kde vlastně bere inspiraci? „Inspiraci vidím v každodenním životě. Čím je bohatší a naplněnější, tím mám více nápadů a chuť tvořit. Velmi ráda cestuji a na svých cestách ráda navštěvuji muzea a galerie. Ty se mi stávají velkou inspirací, stejně jako zajímavá místa nebo momenty, které mohou být velmi krátké, ale intenzivní. Navodí vám myšlenku. Poslední dobou mě hodně inspiruje výtvarné umění, různá multižánrová spojení a současná performance. Také sleduji naši i světovou taneční scénu,“ prozrazuje na sebe Peškarová.
Mgr. Hana Peškarová svou činností a upřímným jednáním a chováním přispívá k dobrému jménu školy, je často vyhledávána svými kolegy s prosbou o radu. Velmi úzce spolupracuje s rodiči svých svěřenců, je s nimi v neustálém kontaktu, bez jejich spolupráce a podpory by děti vlastně ani nemohly vystupovat.
„Ve škole pracuje mimo jiné jako předsedkyně Klubu rodičů a sponzorů při ZUŠ Mohelnice (KRAS), je předsedkyní Kulturní komise Rady města Mohelnice, dále je porotkyní a také lektorkou nejen Svazu mažoretek a twirlingu ČR – NBTA, z.s. a to už od jeho založení v roce 2001, je také hlavní pořadatelkou každoročního Mistrovství ČR v halových disciplínách Svazu mažoretek a twirlingu ČR, které se pravidelně koná v Mohelnici, kde také pořádala a pořádá oblastní kola a pohárové soutěže v mažoretkovém sportu,“ píše dále ředitelka Filipková ve svém nominačním dopise.
Kromě všech svých ostatních aktivit navíc také Hana Peškarová založila taneční skupinu H-Dance, ve které společně tancuje s některými maminkami svých svěřenců.
Krátký medailonek
Jako dítě zkoušela Hana Peškarová balet, krasobruslení a věnovala se moderní gymnastice. Když v roce 1984 nastoupila do LŠU v Mohelnici do tanečního oboru, rázem si tanec oblíbila a stal se koníčkem a později profesí. Veškerý volný čas trávila tancem. Jezdila na workshopy různých tanečních škol a tanečních stylů. Hodně ji ve vztahu k tanci ovlivnila její tehdejší pedagožka Zlatuše Rašková. Ta jí také dala příležitost vyzkoušet si vlastní tvorbu. Pro jeden ročník postavila choreografii, která zaznamenala úspěch. Chtěla tvořit dál. Když paní učitelka odešla do důchodu, snažila se pokračovat v její práci. Cesta nebyla jednoduchá, ale nelituje toho. Taneční vzdělání si doplnila až po absolvování pedagogické fakulty v Olomouci.
Text: Lukáš Blokša
Foto: archiv Hany Peškarové, Lukáš Blokša