Historicko-vědecké téma jako základ pro dějepisně-mediální lekci

Může se výuka dějepisu zaměřit i na něco jiného, než jsou „tradiční“ politické dějiny? Tomáš Arnold z Pevnosti poznání ukazuje na příkladu aktivit z letošních příměstských táborů, jak je možné propojit dějepis s mediální výchovou a jak lze prostřednictvím dílčího zajímavého tématu (zde přistání člověka na Měsíci) navázat i na obecnější problematiku, v tomto případě studenou válku a vytváření bipolárního světa.



Dědictvím dějepisu je bohužel pověst nudného, faktograficky nafouklého předmětu odtrženého od skutečného světa. Přestože se již nějakou dobu pracuje v dějepise s řadou aktivizačních metod, stále je zde výrazná průrva mezi tzv. populární historií, veřejnou historií a akademickou historií, což dějepis v mnohém limituje. Zatímco tak žák ve škole zažívá další a další hodiny chronologicky odvíjejících se politických dějin, je mimo školu obklopen historickými kostýmními dramaty a velkolepými filmy, rekonstrukcemi bitev či historickými dokumenty atraktivně zprostředkovávajícími osobní příběhy.


Školní dějepis má samozřejmě odlišné cíle a úkoly, které tento text nezpochybňuje. Snahou je pouze předložit otázku, zda není čas a prostor v dějepise hledat průniky a možnosti zatraktivnění zvolených témat a metod výuky. Ostatně téma poslední školy pro učitele dějepisu bylo mimo jiné „Podle čeho rozhodujeme, co považujeme v historii za důležité?“


Předkládám zde návrh uchopení tématu, jak jsme si ho částečně vyzkoušeli v rámci příměstských táborů v Pevnosti poznání.


Přistání člověka na Měsíci je často považováno za jeden z největších úspěchů lidstva. Je to zároveň oblast, která je v dějepise častěji považována za součást a etapu studené války a dostává se jí tak malé pozornosti. Skýtá ovšem velký potenciál z hlediska své atraktivity, rozvoje klíčových kompetencí a možnosti propojení s mediální výchovou.



V nejobecnější struktuře lekce probíhá takto. Žáci jsou nejprve na příkladech seznámeni s propagačními videi z doby vesmírného závodu. Například známý raketový inženýr a bývalý nacistický vědec Wernher von Braun se snažil v televizním pořadu získat podporu americké veřejnosti pro cestu na Měsíc. Následuje rozdělení žáků na dva filmové štáby, kde má každý svou přidělenou a v krátkosti popsanou roli např. režisér, scénárista, kostymér atd. Žákům je dán přístup k natáčecí technice (stačí např. tablet) a k sadám pramenů, rekvizit a výtvarných materiálů. Jsou zároveň seznámeni s úkoly natáčení (získat podporu a naplnit ideologické cíle). Hlavní část je samozřejmě vlastní práce žáků na natáčení. Lekce končí promítáním výsledných snímků a jejich zhodnocením z pozice obou týmů a lektorů.


Žáci tak rozvíjí v průběhu lekce své kompetence. Pracují samostatně na úkolech své přidělené role, ale i ve skupině v rámci úkolů svého týmu. Seznamují se průběžně s okolnostmi letů na Měsíc, ale nabytá fakta rovnou třídí a upravují pro potřeby svého propagandistického videa. V reflexi lekce je tak široké pole působnosti pro zhodnocení důvěryhodnosti různých mediálních výstupů, důvěryhodnosti pramenů, náročnosti z hlediska skupinové produkční práce atd. Ve spojení s jinou hodinou tak může podobně stavěná lekce fungovat v rámci RVP na očekávaný výstup: žák definuje příčiny a důsledky vzniku bipolárního světa, uvede příklady střetávání obou bloků. Získané kompetence z takové hodiny jsou pak samozřejmě přenositelné do řady jiných tematických oblastí.


Autor: Tomáš Arnold

Foto: archiv autora

36 zobrazení0 komentářů