Na tyto otázky odpovídá v dnešním článku naše bloggerka Kristýna Mariáková. Právo na výuku znakového jazyka má podle ní sice každý, má to ale háček. Jaký? To se dozvíte v textu! Kristýna zároveň dodává, že ačkoliv není znakový jazyk jejím mateřským, není jí jedno, jakým způsobem se vyučuje.
Upřímně? Každý. Protože, jak zní známé pořekadlo: každé zboží má svého kupce. A ono to tak fakticky funguje. Zároveň platí, že to, co si kupujete vy sami, je vaše odpovědnost. Je to na vás, kde se naučíte český znakový jazyk a od koho budete (chtít) čerpat povědomí o sluchovém postižení.
Stejně jako všude jinde v jakékoliv oblasti života, i zde najdete nekalé praktiky v podobě pochybných vzdělávacích kurzů českého znakového jazyka s nekvalitními lektory či narazíte na osoby, které o problematice sluchového postižení neví nic víc než to, co si nabiflovali na svůj osvětový projekt. Nemají se sluchovým postižením přímou osobní zkušenost a dělají osvětovou činnost bez neslyšícího reprezentanta. Mohou tuto práci dělat dobře, že vás dovedou do té problematiky vtáhnout, ale něco tu nehraje (vysvětlím níže proč), nebo mohou takovou práci odvést tak mizerně, že na první dobrou coby laik poznáte, že tu nic dobrého nehraje.
Jak se vyznat v tom všem a jít tou správnou cestou ke znakovému jazyku, a dostat tak přijetí od neslyšících osob?
Ačkoliv jsou osoby se sluchovým postižením v naší zemi a v globálním kontextu vnímány jakožto menšina v kontrastu s většinovou populací, zdálo by se, že těch možností, jak se dostat ke znakovému jazyce a celkově do světa neslyšících, je málo. Ale není tomu tak. Je ale trošku věda vybrat to správné a skutečně užitečné.
Člověk, který chce proniknout do společnosti neslyšících a ovládat český znakový jazyk na úrovni rodilých mluvčích, musí před tím vším udělat poctivou detektivní práci, kam jeho cesta má směřovat. Doporučuji jít přes ověřené organizace s dlouhodobou, celorepublikovou působností, ověřovat si vzdělávací profil lektora, jeho působení v komunitě neslyšících či jeho pracovní angažovanost pro neslyšící, zkrátka by ten lektor/edukátor měl být pro vás čitelný. Měli byste brát na zřetel osvětové projekty, v nichž figuruje neslyšící jako aktivní činitel projektu, nikoliv jako ozdoba jako na vánočním stromku. Není důvěryhodnější osvěty než přítomnost samotného neslyšícího. Bez něj to nikdy nebude fungovat, jsou to pak jen plané řeči o světě neslyšících z pohledu slyšícího.
V komunitě neslyšících to poslední dobou doslova hoří diskuzemi o tom, kdo by měl vyučovat a edukovat o znakovém jazyce. Pro řadu lidí to může působit dojmem, že neslyšící jsou diktátorští, nevděční a vztahovační občané vykazující neustálou nespokojenost. Ale je to přesně naopak. Neslyšící jsou hrdí na svou jinakost, bojují za dobrou prezentaci svého (znakového) jazyka a kultury, která je jedinečná. Kdyby nás vzdělávali učitelé českého jazyka, kteří by neměli aprobaci v českém jazyce a učili by češtinu svévolně bez pravidel… kam bychom jako český národ došli.
Slyšící člověk bude vždy ve vztahu s neslyšícím člověkem ten dominantní, protože je vůči němu zcela přirozeně nadřazený díky svému dobrému sluchu a (často) dobré úrovni českého jazyka. Je pak velmi snadné tohoto výsostného postavení zneužívat a v projektech využívat neslyšící osoby jako oběti tokenismu.
Nedávno byla vydána Deklarace ASNEP k výuce českého znakového jazyka (zde), která jasně vymezuje, jakým způsobem se má ubírat výuka českého znakového jazyka. Zároveň prohlašuje, že by tento jazyk měl být vyučován samotnými neslyšícími.
Slyšící člověk bude vždy ve vztahu s neslyšícím člověkem ten dominantní, protože je vůči němu zcela přirozeně nadřazený díky svému dobrému sluchu a (často) dobré úrovni českého jazyka (v případě kdy je neslyšící člověk uživatel českého znakového jazyka). Je pak velmi snadné tohoto výsostného postavení zneužívat a v projektech využívat neslyšící osoby jako oběti tokenismu (zdánlivá integrace neslyšících v projektu).
Nejvýbornější spojení, jaké může vzniknout a být prospěšné pro všechny strany, je kombinace neslyšícího se slyšícím (koncept Ally, spojenec). Proč to dělat složitě bez nich, když oni tu s námi jsou?! V každé vesnici, v každém městě, v každé zemi. Projekty o neslyšících bez neslyšících kvůli absenci osobního prožitku se sluchovým postižením a autentického prvku, nemají dlouhého trvání a nikdy nemohou dosáhnout absolutní podpory od samotných neslyšících, přestože se jejich téma/problematika tematizuje.
Pokud se však rozhodnete jít oklikou přes nedůvěryhodné zdroje, buďte si jisti, že tímto srdce neslyšících nezískáte…
Z toho všeho nakonec vyplývá, že opravdu ne každé zboží by mělo mít svého kupce, respektive ne každá služba by měla mít svého zájemce. Pokud se však rozhodnete jít oklikou přes nedůvěryhodné zdroje, buďte si jisti, že tímto srdce neslyšících nezískáte… A týká se to nejen jedinců, ale i uskupení (firmy, školy, organizace, společnosti atp.), které kontrolují vzdělávání svých pracovníků nebo jim zajišťují školení v oblasti sluchového postižení/znakového jazyka.
Jsem neslyšící (oboustranně 99,5%), a český znakový jazyk není mým mateřským jazykem. Není mi však jedno, jakým způsobem se u nás vyučuje a jak se téma neslyšících někdy stává ízypízy byznysovým plánem.
Kristýna Mariáková