Libuše Ludíková k novele Zákona o pedagogických pracovnících a dalším tématům

Aktualizováno: kvě 19

Rozhovor s děkankou PdF UP o tom, co je špatně na novele zákona o pedagogických pracovnících, o tom, proč jsou pedagogické fakulty terčem kritiky, a nebo o tom, jaké zkušenosti nám přinesla on-line výuka.



Paní děkanko, scházíme se na začátku nového semestru, který bude opět probíhat v netradiční podobě poznamenané nepříznivou epidemickou situací. Jak bude vypadat výuka a další dění na fakultě?


Letní semestr bohužel opět nemůžeme začít klasicky kontaktní výukou, neboť nám to epidemická situace a platná opatření neumožňují. Předpokládám, že minimálně dokonce března budeme pokračovat tak, jak tomu bylo převážnou část zimního semestru. Zkušenosti, které postupně nabýváme, jsme se pokusili transformovat již do tvorby rozvrhu na letní semestr. Všichni akademičtí pracovníci měli možnost se vyjádřit, jak si představují realizaci své výuky, a výstupy tohoto šetření jsme promítli do tvorby rozvrhu. Rozvrh je postaven tak, aby se studenti nedostávali do situace, že se jim bude během dne střídat kontaktní a distanční výuka. Během zimního semestru jsme doplnili potřebné počítačové vybavení tak, aby každý akademický pracovník měl k dispozici sestavu, která mu umožňuje bezproblémovou distanční výuku.


Jak si podle Vás Pedagogická fakulta v tomto mimořádném období vede? Zvládli akademici přechod k on-line výuce?


Situace je pro všechny aktéry nesmírně složitá. V březnu loňského roku se někteří akademičtí pracovníci i studenti domnívali, že přechod na distanční výuku s sebou přinese výrazná pozitiva. Prvotní představa, že stačí to, co se přednášelo kontaktně, prezentovat přes počítač, se záhy ukázala jako chybná. S postupem času, čím delší dobu nemůže probíhat kontaktní výuka, a to i přes snahy většiny akademických pracovníků hledat cesty ke zkvalitnění výuky, si většina učitelů i studentů začíná uvědomovat negativní dopady tohoto způsobu výuky. Příprava pedagogických pracovníků dle mého názoru bez přímého kontaktu mezi akademickým pracovníkem a studentem trpí a nemůže být plnohodnotná.


Velmi si cením kolegů, kteří plně využívají všech možností, které jim nové technologie nabízí, a snaží se studentům zprostředkovat maximum. Současně věřím, že i ti, pro které tato forma výuky byla zcela nová, a kteří měli menší zkušenosti, se již s tímto prostředím sžili.


Rozhodně i studenti se potýkají s řadou problémů vyplývajících nejen ze zvládnutí obsahu, ale i motivací, často nutností skloubit studium s vlastní nemocí či péčí o své blízké, nedostatkem sociálního kontaktu a podobně. Velmi si vážím, že řada z nich se v této nelehké době i nad rámec studia zapojila do řady dobrovolnických aktivit a pomáhají těm, kteří pomoc nutně potřebují.


Nyní už je situace jiná než například v březnu loňského roku. Jakou si podle Vás odnášíme do budoucna zkušenost? Dala nám pandemie i něco pozitivního?


Jak jsem již uvedla, po celou dobu jsme se všichni postupně učili překonávat nejrůznější překážky, ale společnými silami, spoluprací akademiků i studentů, se nám ve většině případů daří vše zvládat. I když za vynaložení mnohem většího úsilí. Složitost doby ukázala, že i v podmínkách naší fakulty lze naplňovat vize směrem k strategickému cíli propojení klasického a digitálního vzdělávání. V uplynulém období bylo ze strany vyučujících i studentů vypracováno obrovské množství výukových materiálů, které jsou využitelné v rámci distanční výuky na základních i středních školách.


Modifikované praxe, kdy se studenti podílejí na přípravě i realizaci distanční výuky, ukazují, že studenti již zvládli základy tohoto způsoby výuky, ale současně před nás staví výzvy hledat nosné formy on-line výuky, a to nejen pro jednotlivé stupně vzdělávání, ale i pro různé předměty.


Současná situace, ale i nově zveřejněné RVP, které posilují předmět Informatika na ZŠ, musí v rámci přípravy na jednotlivých pracovištích nutně vést k prolnutí informačních technologií do didaktické přípravy studentů.