Moje ideální diplomka – projekt do výtvarné výchovy

Tento text Petry Šobáňové je příspěvkem do diskuse nad pojetím diplomových praxí na pedagogických fakultách. Reaguje na článek Kamila Kopeckého a přináší další pohled do diskuse nad inovacemi diplomových prací v rámci studia učitelství.



Jako didaktička výtvarné výchovy na katedře výtvarné výchovy jsem za své působení vedla desítky, ba stovky různých prací od závěrečných, bakalářských, přes diplomové až k dizertačním. V průběhu let jsem sledovala různé trendy a akcenty a vždy jsem zastávala názor, že kvalifikační práce by měla být úzce propojena s profilem absolventa daného studijního programu. Na akademické půdě samozřejmě panuje značná svoboda co do zaměření prací a také já se snažím respektovat preference studentů. Na pedagogické fakultě, kde se tradičně pěstuje množství oborů a kde se přirozeně mísí různé oborové obsahy s didaktickými a pedagogickými perspektivami, se můžeme setkat s opravdu velkou variabilitou témat. Pokud se budu držet své vlastní katedry, tradičně zde máme tři typy prací vycházející ze tří našich pilířů – umělecké tvorby, výtvarné pedagogiky a teorie a dějin umění.


Jde o tyto typy prací:


1.

práce umělecky zaměřené – výstupem je umělecké dílo či soubor děl; praktickou, hlavní část práce doprovází textový pandán, který objasňuje souvislosti tématu a záměr tvůrce, nabízí uměleckohistorický kontext a současnou uměleckou perspektivu a dokumentuje a popisuje technologické a jiné aspekty práce; každá taková práce je u nás povinně doplněna pedagogickou částí, jež nabízí návrh projektu-aplikace daného tématu do pedagogické praxe; součástí posuzování je rovněž instalace práce;


2.

práce didakticky zaměřené, a to buď výzkumné, nebo didaktické, do praxe orientované práce (jde zpravidla o projekt do výtvarné výchovy nebo o návrh a tvorbu autorského didaktického prostředku; viz dále);


3.

práce uměleckohistorické (založené na výzkumu, který spadá to teorie a dějin umění a výtvarné kultury).



Kromě programu výtvarná tvorba a učitelství výtvarné výchovy u nás realizujeme rovněž program edukace v kultuře, jehož studenti se zaměřují převážně na didaktické práce nebo zkoumají témata související s muzejní kulturou, památkami a jinými oblastmi edukace v kultuře. Vedeme také práce těch, kteří studují různé další programy na PdF, typicky práce budoucích primárních pedagogů.


Když zůstanu u budoucích učitelů a učitelek výtvarné výchovy, tak naprostá většina z nich si volí první typ práce, tedy uměleckou tvorbu, menší část si volí práci didaktickou (z nabízejících se možností preferují projekt či tvorbu didaktického prostředku, nikoliv výzkum) a jen minimum studentů si volí výzkum umělecké kultury.


Bez mučení se přiznám, že se vyhýbám pracím, jež mají být čistě výzkumné.

Jako didaktička jsem přirozeně vedoucí prací didakticky zaměřených – a právě o nich bych chtěla napsat pár slov. Bez mučení se přiznám, že se vyhýbám pracím, jež mají být čistě výzkumné. Proč? Jednoduše proto, že naši studenti – oproti např. studentům dějin umění na filozofické fakultě – nejsou primárně vedeni k akademickému psaní a metodologii a mnohdy mají velký problém s rozpoznáním relevantního výzkumného problému a s metodologickými nástroji.


Proč by vůbec měli dělat výzkum? Během svého studia musejí zvládnout praktické základy všech oblastí umělecké tvorby, musejí obsáhnout dlouhé dějiny výtvarné kultury a uměleckého provozu až do současnosti, noří