Naše bloggerka Kristýna Mariáková se ve svém blogu věnuje tématu života se sluchovým postižením z pohledu plně integrovaného neslyšícího člověka. Sluchadla patří mezi nepostradatelné pomocníky neslyšících, zároveň je ale pojišťovny hradí jen minimálně. Jaké mají neslyšící možnosti pro řešení tohoto problému? Jednou z možností jsou veřejné sbírky. Kristýna se ve svém dnešním textu podělila o vlastní zkušenosti. Jak sama dodává, pokud to zlepší váš život, není na využití sbírek nic ostudného!
Jsou to už 3 roky, kdy jsem se odvážila tzv. prodat. Uspořádala jsem veřejnou sbírku na nová sluchadla. Bylo to Donio, platforma, která byla toho času v plenkách. V této době se také začal naplno rozjíždět donátorský boom. Češi doteď vehementně rádi přispívají a řekla bych, že je to jeden z mála superskills našeho národa. Najděte někoho v okolí, kdo nepřispěl?
Má tehdejší sluchadla nebyla supervýkonná a já si tak přála lépe slyšet. V naší technické společnosti si vždy budu přát mít lepší sluchadla, protože by byl hřích toho technického, potažmo akustického potenciálu nevyužít. Jsem ten neslyšící, který vyhledává slyšící společnost. Jsem ten neslyšící, který chce být zaměstnaný mezi slyšícími. A jsem ten neslyšící, který těží ze svého sluchového maxima naplno. Mít nejlepší možnou techniku je pro mě důležité, protože můj sluch nikdy lepší nebude, ale slyšení naopak může být.
Jsem ten neslyšící, který chce být zaměstnaný mezi slyšícími. A jsem ten neslyšící, který těží ze svého sluchového maxima naplno. Mít nejlepší možnou techniku je pro mě důležité, protože můj sluch nikdy lepší nebude, ale slyšení naopak může být.
V České republice žije cca půl milionu osob se sluchovým postižením. Digitální sluchadla jsou nákladná. Pojišťovny přispívají částečným (lépe řečeno minimálním) dílem. Během svého života jsem vystřídala pár sluchadel, pojišťovna na ně přispěla vždy částečně. Moje máma doplácela zbytek. Pro spoustu rodin není ani možné doplatit zbytek. Zajímavé je, že kochleární implantáty, které stojí miliony, hradí pojišťovny kompletně. Jen ta digitální sluchadla si zaplaťte, jak chcete. Tomu byznysu se sluchem nerozumím. Poslední sluchadla mě stála 60 tisíc, pojišťovna přispěla ani ne 15 % z celkové částky.
Někdo si může stěžovat a někdo může něco proaktivně dělat. Já jsem ten druhý případ. A tak jsem toho roku 2020 v covidové době napsala požadavek o sbírku na Donio. Bylo to velmi troufalé rozhodnutí, které jsem zvažovala pár týdnů. Uspořádat sbírku znamená počítat s veřejnou podporou, ale i jistou nelibostí, která může bolet. Rozhodovala jsem se sama a s nikým jsem se neradila. Protože by se našel někdo, kdo by mi realizaci sbírky z nějakého důvodu vymluvil. Proč si to třeba nevezmeš ze svých úspor? Protože nechci přijít o úspory a taky protože jsem průměrně vydělávající člověk. Proč nepoprosíš rodinu? Protože mi pomáhala a pomáhá pořád. Zaplatili už několik sluchadel. Proč se nezadlužíš? Protože nechci mít dluhy kvůli tomu, že neslyším.
Hejty přišly překvapivě také od neslyšících “přátel”. Co jsem si to dovolila uspořádat sbírku, když oni se museli kvůli sluchadlům zadlužit. Nemuseli…
Tenkrát jsem byla první neslyšící na Donio, který udělal sbírku na sluchadla. Moje sbírka měla úspěch a peníze se sesbíraly během krátkých 5 hodin (A ráda bych touto cestou zároveň poděkovala jednomu člověku – DĚKUJI TI, TOMÁŠI. Díky tobě se to pohnulo neskutečným tempem!). Sbírka pro mě byla i zajímavou lidskou sondou. Přišla obrovská podpora a společně s ní také, jak jsem očekávala, vlna konkrétních a anonymních hejtů. A hejty přišly překvapivě také od neslyšících “přátel”. Co jsem si to dovolila uspořádat sbírku, když oni se museli kvůli sluchadlům zadlužit. Nemuseli…
„You get in life what you have the courage to ask for,“ říká Oprah Winfrey. Raduju se pokaždé, když náhodně spatřím jakoukoliv sbírku na sluchadla. Stala se z toho jakási monotónní žádost a lidi se už tolik nediví, prostě bez remců přispívají. Je krásné, když se vytvoří komunita donátorů kolem neslyšícího žadatele. Oni sami nemají tušení, jak velkou měrou přispívají na proměně osobnosti neslyšícího člověka a jak velkým způsobem ovlivňují kvalitu jeho života. V dnešní akusticky založené společnosti je totiž slyšení více než žádoucí. Stále pořád platí, že pojišťovny na sluchadla moc nepřispívají, ale naštěstí tu máme sbírky. Nebojte se udělat ten krok. Pokud to zlepší váš život, není to ostudné, ale POTŘEBNÉ a POVINNÉ.
Kristýna Mariáková