Proč jsou čeští žáci méně odolní – a jak to můžou školy změnit? | Publikace České školní inspekce

Stres, nejistota i strach z neúspěchu. Data z mezinárodního šetření PISA 2022 ukazují, že čeští žáci patří v oblasti psychické odolnosti k slabším v Evropě. Co za tím stojí – a hlavně co s tím může škola reálně dělat? Publikace České školní inspekce nabízí srozumitelný přehled zjištění i konkrétní inspiraci do praxe, kterou lze přímo využít ve výuce i při vedení školy.

Jak rozvíjet psychickou, emoční a sociální odolnost žáků v běžné výuce, aniž by to znamenalo další „program navíc“? Právě na tuto otázku publikace „Školy, které posilují odolnost“ odpovídá poměrně přímočaře: nejde o jednorázové aktivity ani izolované projekty, ale o celkové nastavení školy. O to, jak se učí, jak se hodnotí, jaké vztahy ve škole fungují a jakou roli v tom všem hraje učitel i vedení.

Opírá se přitom o národní zjištění i mezinárodní data, která nejsou pro Česko úplně příznivá. Podle výsledků PISA 2022 žáci častěji zažívají stres, nejistotu nebo obavy z neúspěchu a hůře se s nimi vyrovnávají. Právě schopnost tyto situace zvládat – tedy resilience – přitom zásadně ovlivňuje nejen jejich psychickou pohodu, ale i ochotu učit se, vytrvat a dosahovat dlouhodobě lepších výsledků.

Publikace zdůrazňuje, že odolnost není izolovaná dovednost, kterou lze „naučit“ v jedné hodině. Úzce souvisí s wellbeingem a vyrůstá v prostředí, kde se žáci cítí bezpečně, mají podporu a nebojí se chybovat. Jinými slovy: kvalita vztahů, komunikace a celkové klima školy nejsou jen doplňkem výuky, ale její základní podmínkou.

Vedle toho materiál popisuje konkrétní oblasti odolnosti – například práci se stresem, emoční stabilitu nebo schopnost vytrvat při obtížích – a ukazuje, jak se tyto kompetence mohou rozvíjet v každodenní praxi. Nejde přitom o nic „navíc“, ale o vědomé uchopení situací, které ve třídě stejně nastávají: práce s chybou, reakce na neúspěch, způsob zadávání úkolů nebo vedení zpětné vazby.

Důležitou roli v tomto procesu hraje učitel. Jeho přístup – schopnost vytvářet bezpečné prostředí, dávat srozumitelnou zpětnou vazbu a otevírat prostor pro dialog – má přímý dopad na to, jak žáci zvládají náročné situace a jak sami sebe vnímají. Právě každodenní drobné interakce přitom často rozhodují víc než velká systémová opatření.

Publikace ale zároveň připomíná, že odolnost žáků začíná u odolnosti dospělých. Učitelé i vedení školy potřebují prostor pro reflexi, sdílení zkušeností a hledání rovnováhy mezi nároky a podporou. Bez této vnitřní stability se kultura školy mění jen obtížně a jednotlivé snahy zůstávají izolované.

Zkušenosti škol ukazují, že změna nemusí být radikální. Často stačí drobné, ale vědomé posuny – větší důraz na formativní přístup, rozvoj růstového myšlení, zapojení žáků do hodnocení nebo vytváření prostoru pro otevřený dialog. Právě tyto kroky mohou výrazně posílit vnitřní jistotu, motivaci i chuť učit se.

Zpráva tak posouvá debatu o krok dál. Neptá se, jak „naučit žáky zvládat stres“, ale jak nastavit školu tak, aby se to učili přirozeně každý den. A možná nejdůležitější závěr? Odolné školy nejsou ty, které fungují bez problémů, ale ty, které se samy učí – reflektují, spolupracují a systematicky vytvářejí prostředí, ve kterém se mohou rozvíjet žáci i učitelé.

Celou publikaci naleznete na webu České školní inspekce.

Zpracováno redakcí na základě webu České školní inspekce