Láska není vše

Naše bloggerka Hana Vacková tentokrát obrací pozornost k tomu, co člověk potřebuje, aby mohl růst – nejen doma, ale i ve škole. Na pozadí úvahy o důvěře, respektu a hranicích přemýšlí o vztazích mezi žáky, učiteli, rodiči i vedením škol. A klade si otázku, zda se ze vzdělávání pomalu nevytrácí lidskost.

Četla jsem zajímavou úvahu od Terapie mezi stromy, která nás upozorňuje, že pouhá láska k životu nestačí…

Vskutku je to tak – láska není vše, co potřebujeme. K životu totiž potřebujeme přijetí, důvěru, respekt, bezpečí, hranice, podporu, prostor k růstu a pozornost a zájem.

Zkusím se na tohle zajímavé tvrzení podívat z hlediska dnešní školy. Výše popsané potřebujeme všichni, učitelé i žáci. Nějak se nám to zamotává, slovo pragmatismus ve všech oblastech se užívá častěji, než je zdrávo. A co si počít s těmito psychickými potřebami ve škole?

Faktem je, že se školy velmi liší svými vizemi i cíli, proto se můj rozbor bude týkat těch škol, které mají v cílech uvedeno, že připravují studenty na střední či vysoké školy a víc nic.

Potřebujeme přijetí – to je ta nejzákladnější věc, být přijímán. Ve škole se to může projevit i lepší aktivitou a pozornosti, motivací, naopak nepřijetí vede k nezájmu a k vyloučení z kolektivu, k zhoršení prospěchu. Platí pro víc pro žáky než učitele. Zabývá se však někdo tím, co se děje s učitelem, když ho třída programově nepřijímá, zná někdo důsledky toho, jakou horu musí takový učitel dennodenně přelézt a jak ho to vyčerpá?

Potřebujeme důvěru – a s tou je v našich podmínkách problém. S tím, že potřebujeme důvěru, si lámou hlavu různí odborníci. Někde jsme ji na našich cestách poztráceli a v praxi to znamená nedůvěru učitelů vůči žákům, nedůvěra žáků vůči učitelům, nad nimi trčící rodičovská nedůvěra ke všemu a ke všem, pokračujme dále, nedůvěra vedení vůči učitelům… Kde ji najít? Jak ji obnovit? Snadno se ztrácí, těžko se znovu buduje.

Potřebujeme respekt – jak ho získat, když je kolem nás málo pokory a úcty?

Potřebujeme bezpečí – a jak to udělat, abychom byli bezpeční a uměli se ubránit agresorům? Potřebujeme hranice – překročitelné, pokud jde o laskavost a velkorysost, nepřekročitelné, aby nás ubránily a udržely chování ve zdravých mezích.

Potřebujeme hranice, ale co s nimi ve škole, když mnohé děti sice vyrůstaly v lásce, ale nikoliv v hranicích, jiné naopak ve velmi tvrdých a striktních podmínkách?

Potřebujeme podporu – bez podpory se nedá žít… Podpora pomáhá překonávat potíže, zlepšuje vztahy, posiluje sebevědomí, díky podpoře máme všichni větší šance uspět. Tak proč se nám všem podpory nedostává?

Potřebujeme prostor k růstu – ten nejde jinak, než v bezpečném a kreativním prostředí.

Potřebujeme pozornost a zájem společnosti o žáka, o učitele.

Je to jen moje chmura nebo se vracíme mílovými kroky do minulosti a všechno začínáme stavět na slepé poslušnosti a podřízenosti a jednoduchých vzorcích chování?

Hana Vacková