Rozhovor s děkanem Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Vojtechem Regecem proběhl po setkání členů Asociace děkanů pedagogických fakult ČR. Jaká témata byla na pořadu jednání? Jaký je názor Vojtecha Regece a ostatních děkanů na novelu zákona o pedagogických pracovnících, jež je právě schvalována v Poslanecké sněmovně ČR? Jak je to s mzdovými tarify akademiků a akademiček působících na pedagogických fakultách? Co se skrývá za čísly ve statistikách a kolik pedagogů by bylo potřeba, abychom mohli uvažovat o vyšší kvalitě výuky? Přečtěte si rozhovor.
Pane děkane, scházíme se krátce po jednání Asociace děkanů pedagogických fakult ČR. Jaká témata jste projednávali?
Debatovali jsme o několika důležitých tématech, která rezonují i ve veřejnosti, zejména o novele zákona o pedagogických pracovnících, o finanční situaci na pedagogických fakultách, ale také o některých dílčích tématech, např. o etickém kodexu učitele.
K novele zákona o pedagogických pracovnících jste se jako děkani pedagogických fakult kriticky vyjadřovali už dříve, nyní je novela schvalována v Poslanecké sněmovně ČR. Změnil se nějak postoj pedagogických fakult?
Ne, nezměnil, náš postoj k novele je stejný jako dříve. Oceňujeme pozitivní změny, jež přináší, k některým návrhům zůstáváme kritičtí. Osobně na novele oceňuji snahu systémově řešit podporu začínajících učitelů, protože nezvládnutá adaptace na školní prostředí, náraz s realitou, to je kritický moment pro mnoho začínajících učitelek a učitelů. Pokud se podaří plánovanou změnu uvést do praxe, pak budou mít začínající učitelé adaptační období, během nějž jim škola a uvádějící učitel – tedy zkušený kolega nebo kolegyně – poskytnou podporu, seznámí ho s fungováním školy, poskytnou mu zpětnou vazbu k výuce.
Podstatné je, aby byl nastaven funkční systém, který začínajícím učitelům pomůže – a snad se tak sníží riziko, že mladí lidé ze škol brzy po nástupu odejdou třeba kvůli problémům s žáky, kvůli nedostatku zkušeností s vedením třídy nebo třeba kvůli náročné komunikaci s rodiči.
To doposud na školách nefungovalo?
Těžko říci, existují jistě školy, kde se na to pamatuje a funguje to dobře, zavedení této pozice do systému ale pozici těchto učitelů zakotví a přiměje ředitele a ředitelky k tomu nastavit vše tak, aby to fungovalo. Podstatné je, aby byl nastaven funkční systém, který začínajícím učitelům pomůže – a snad se tak sníží riziko, že mladí lidé ze škol brzy po nástupu odejdou třeba kvůli problémům s žáky, kvůli nedostatku zkušeností s vedením třídy nebo třeba kvůli náročné komunikaci s rodiči. S tím vším může záchranná síť na školách pomáhat.
Pokud zůstaneme u pozitiv, novela má přinést také legislativní ukotvení provázejícího učitele. Co se od něj očekává?
Nejde jen o tuto pozici, ale také o ukotvení pozice třídního učitele a dalších podpůrných profesí, jež jsou v dnešním školství velmi důležité. Třeba speciální pedagog nebo školní psycholog. Pokud jde o provázejícího učitele, ten nám vzdělavatelům bude pomáhat s profesní přípravou budoucích učitelů. Provázející učitel bude náš důležitý partner, studenty a studentky učitelských programů bude provázet na praxi ve škole a společně s nimi bude výuku reflektovat. Mentory – jak jim také někdy říkáme – máme samozřejmě už dnes, ale těmto pedagogům doposud chyběla systémová podpora a ani jejich finanční ohodnocení nebylo důstojné. Bez jejich spolupráce se přitom systém vzdělávání budoucích učitelů neobejde. Jsem proto rád, že na ně novela pamatuje a že MŠMT plánuje zohlednit jejich práci také finančně. V rámci novely a reformy pregraduální přípravy učitelů MŠMT počítá třeba s tím, že by mohli mít provázející učitelé sníženu přímou pedagogickou činnost a dostali by také příležitost k dalšímu vzdělávání. Uvidíme, jak se pak celý systém bude realizovat v praxi.
Opakovaně protestujeme proti tomu, že se má do systému vnést prvek podkopávající motivaci ke studiu učitelských studijních programů.
Co naopak Asociace děkanů pedagogických fakult na chystané novele kritizuje?
Opakovaně protestujeme proti tomu, že se má do systému vnést prvek podkopávající motivaci ke studiu učitelských studijních programů. Na školy se totiž budou moci dostávat učitelé nerovnocennými cestami a s nesouměřitelnými kvalifikačními předpoklady. Vedle plně kvalifikovaných a aprobovaných učitelů budou za učitele považováni také pracovníci s učitelským vzděláním získaným mimo vysokou školu. Novela dokonce umožňuje považovat za kvalifikované i učitele, kteří žádné pedagogické vzdělání nemají – byť jen na dobu tří let.
Proč vám to vlastně vadí?
Plnou kvalifikaci na dobu tří let může podle novely udělit sám ředitel školy a své stanovisko nemusí nijak zdůvodňovat. Naši absolventi a absolventky studují podle přísných kvalifikačních pravidel regulovaného povolání, ale vedle toho může zcela nesystémově udělovat profesní kvalifikaci téměř komukoliv ředitel, tedy fyzická osoba. U jiných regulovaných povolání, třeba u lékařů, je to zcela absurdní představa, u nás se to v případě přijetí novely stane skutečností.
Za velice rizikové považujeme také paragrafy 7 a 22, které mají rozšířit okruh poskytovatelů kvalifikačního studia pro budoucí učitele všeobecně vzdělávacích předmětů na 2. stupni ZŠ a SŠ o další instituce, tzv. zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Těmi jsou, či mohou být vzdělávací agentury, komerční firmy, neziskové organizace aj., které na rozdíl od vysokých škol, svázaných přísnými akreditačními pravidly, nepodléhají téměř žádné regulaci.
I dnes ale na školách působí lidé bez pedagogického vzdělání. V čem je rozdíl?
Ano, na školách dnes působí nekvalifikovaní učitelé, ale jsou považováni za nekvalifikované. Jsou motivováni si svou pedagogickou kvalifikaci doplnit. Třeba proto, že když má ředitel na výběr mezi kvalifikovaným a nekvalifikovaným uchazečem, měl by mít přednost ten kvalifikovaný. Motivace je také finanční. Nezapomeňme, že zkušenosti i data z výzkumů hovoří jasně: i když mohou být výjimky, kvalifikovaní učitelé prostě učí lépe, kvalita výsledků učení je vyšší. To potvrzuje i Česká školní inspekce a kvalifikovanost a aprobovanost považuje za klíčové faktory, jež přímo souvisí s lepšími vzdělávacími výsledků žáků. Měli bychom proto usilovat o vyšší kvalitu, nikoliv jít cestou deprofesionalizace učitelského povolání.
Za nesystémové a absurdní považujeme to, že MŠMT na jednu stranu přípravu budoucích učitelů přísně reguluje a klade na nás jako vzdělavatele přísné požadavky, a na druhou stranu bude akceptovat jako kvalifikované učitele ty, které tak označí ředitel.
Tento prvek novely označujete za nesystémový. Proč?
Spolu s děkany jsme se shodli, že daný prvek novely považujeme za nepřijatelnou deprofesionalizaci učitelského povolání. Za nesystémové a absurdní považujeme to, že MŠMT na jednu stranu přípravu budoucích učitelů přísně reguluje a klade na nás jako vzdělavatele přísné požadavky, a na druhou stranu bude akceptovat jako kvalifikované učitele ty, které tak označí ředitel. Nebo ty, kteří si třeba doplní jen kurz u nějaké vzdělávací agentury, která na rozdíl od pedagogických fakult nemusí plnit přísné požadavky Národního akreditačního úřadu a nepodléhá skoro žádné regulaci. To není fér.
V debatě zaznívá, že otevření škol nekvalifikovaným učitelům má řešit problém nedostatku učitelů.
Myslím, že lepší cestou je zvyšování mezd učitelů. To je jistě jeden ze zásadních faktorů, který ovlivňuje zájem o učitelskou profesi. Na pedagogických fakultách právě v důsledku zlepšování mzdových podmínek učitelů můžeme v posledních letech sledovat nárůsty počtu uchazečů. Učitelství už není druhou volbou a studenti deklarují svůj zájem o to jít do praxe. To nás moc těší.
Zvyšující se mzdy ve školství – a v kontrastu s tím mzdy na pedagogických fakultách – byly dalším tématem jednání asociace děkanů. Hovořili jsme spolu o tom, že jste tento bod přinesl na jednání a všichni děkani se okamžitě shodli na znění stanoviska.
Situace v oblasti mezd akademických pracovníků a pracovnic na pedagogických fakultách mě trápí dlouhodobě. I když naše fakulta ve srovnání s ostatními pedagogickými fakultami nabízí jedny z nejvyšších mezd, je to jednoznačně vykoupeno vyšší zátěží našich akademiků. Ani při maximální snaze optimalizovat rozpočet, prosazovat změny rozpočtu na úrovni univerzity a naplno využívat fond P, tedy peníze, které nám posílá jako podporu MŠMT, se nedokážeme výrazněji posunout. Tarify učitelů na základních a středních školách jsou zkrátka vyšší, a to nepovažuji za správné. Nároky na akademické pracovníky a jejich odborný růst a výstupy jsou totiž velmi náročné – není to jen samotná výuka, které se věnují.
Do toho se na Univerzitě Palackého objevila snaha sjednotit mzdové tarify na všech fakultách a v důsledku toho se hovoří o možném snížení tarifů. Protože některé fakulty by tarify musely zvýšit a neměly by na to dostatek peněz.
Proti tomu jsem od samého začátku protestoval. I když reálně by možná mzdy nepoklesly, protože bychom snížený tarif kompenzovali osobním ohodnocením, vysílá to naprosto tragický signál do veřejnosti. Věřím, že tato změna nebude přijata. Sám fakt, že při sjednocení by se tarify musely posunout níž, vypovídá o tom, že situace na různých fakultách se výrazně liší a na některých jsou na tom ještě hůř než my. Způsob financování vysokých škol je tikající problém.
Jako děkani pedagogických fakult cítíme, že se finanční situace stále napíná a začíná být kritickou. Abychom udrželi nějakou snesitelnou úroveň mezd, zvyšujeme zátěž kladenou na naše pedagogy.
Měla na zařazení tohoto bodu na jednání asociace děkanů vliv „Výzva na podporu humanitních a sociálně vědních oborů“, jež nyní rezonuje ve veřejném prostoru a za níž stojí filozofické fakulty?
Na neuspokojivé mzdové podmínky na pedagogických fakultách upozorňujeme dlouhodobě a velmi dobře rozumíme problémům kolegů z filozofických fakult. Situace na pedagogických fakultách ČR se v zásadě neliší od té, kterou popisují naši kolegové. Obecně platí, že mzdové podmínky akademických, ale i dalších pracovníků veřejných vysokých škol společensko-vědního a humanitního zaměření jsou v porovnání s průměrným platem v ČR nízké a neodpovídající náročnosti dané profese a jejímu přínosu pro společnost. Jako děkani pedagogických fakult cítíme, že se situace stále napíná a začíná být kritickou. Abychom udrželi nějakou snesitelnou úroveň, zvyšujeme zátěž kladenou na naše pedagogy. Pokud zůstanu u nás, na Pedagogické fakultě UP byl poměr akademika na studenta v roce 2017 28:1, v roce 2022 jsme na hodnotě 30:1. Dle některých propočtu MŠMT je to dokonce i více než 40:1.
O čem tato čísla vypovídají?
O vysoké zátěži našich pedagogů. Kromě výuky samotné musejí vést bakalářské, diplomové a dizertační práce, zkoušejí, píšou posudky, věnují se výzkumu, publikování, působí ve státnicových a přijímacích komisích, píšou granty, věnují se popularizaci vědy, metodicky podporují pedagogický terén, věnují se záslužným projektům v rámci naplňování třetí role. Požaduje se po nich zvyšování kvalifikace, odborný růst. Náročné postgraduální studium, habilitace, profesorské řízení.
Podle dostupných výsledků kapacitního modelu chybí na pedagogických fakultách průměrně 373 úvazků. Tento rozdíl představuje navýšení o 28 % oproti současnému stavu.
Kdo se dobrovolně dá na takovou dráhu za menší mzdu, než by měl třeba na střední škole?
Jsou to většinou lidé, kteří jsou své práci oddaní a uvědomují si její důležitost a krásu. Na to ale nelze spoléhat. Na některé pozice se nám nedaří najít vhodné kandidáty. Proto se v našem prohlášení konstatuje, že velkým problémem pedagogických fakult ČR je kriticky nízké personální zabezpečení jejich činnosti. Podle dostupných výsledků kapacitního modelu chybí na pedagogických fakultách průměrně 373 úvazků. Tento rozdíl představuje navýšení o 28 % oproti současnému stavu.
To se musí projevovat na kvalitě.
I když děláme maximum možného, daný poměr akademických pracovníků na studenty na pedagogických fakultách je naprosto neodpovídající potřebám kvalitního a individuálně zaměřeného studia. Existují i situace, v nichž je na jednoho pedagoga v přepočtu až 40 studentů. I z hlediska mezinárodního srovnání by mělo být dosaženo poměru přibližně 1:15. Pokud se toto nezmění, těžko uvažovat o zásadnější změně pojetí a kvality pregraduální přípravy pedagogů.
Tarify našich pracovníků a jejich zátěž jsou naprosto neodpovídající, a to v jakémkoliv srovnání. Ať již jde o průměrné mzdy pedagogických pracovníků v regionálním školství nebo průměrnou mzdu vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců ČR. Tento problém se již dnes kriticky projevuje například v rámci implementací nových inovací ve vzdělávání, rozvoje oborových didaktik v souladu s moderními trendy a poznatky, dalšího rozvoje vědeckých výsledků v návaznosti na Metodiku 17+ a budování celkového motivujícího a konkurenčního prostředí porovnání s vyspělými státy, které systémově podporují přípravu učitelů.
Vyslovujete pochybnost, jestli lze za stávajícího stavu zvyšovat kvalitu pregraduální přípravy učitelů, ale přitom děkani pedagogických fakult spolu s MŠMT realizují velkorysou reformu pregraduální přípravy. Je její naplnění za stávajícího stavu ohroženo?
Pedagogické fakulty oceňují snahy MŠMT vedoucí ke zkvalitnění přípravy budoucích učitelů a spolupracujeme na různých dílčích úkolech: pracujeme na proměně praxí, vytváří se kompetenční model. O tom všem a o dalších cílech hovoří podepsané Memorandum o podpoře reformy přípravy učitelů v ČR. Máme stejný cíl, shodujeme se na potřebě posunout se dál. Z hlediska stávající situace bude ale nezbytné hledat další možnosti podpory, které povedou k naplňování cílů reformy školství a zajistí zvýšení prostředků pro pedagogické fakulty v ČR. Jinak se nepohneme z místa a zůstaneme jen u dílčích změn. A krize se bude prohlubovat.
Pane děkane, děkujeme za rozhovor.
Redakce U21
Foto Tereza Hrubá