Tento rybník neslyšících je malý, a přesto navzájem konkurenční

Naše bloggerka Kristýna Mariáková se ve svém blogu věnuje tématu života se sluchovým postižením z pohledu plně integrovaného neslyšícího člověka. Dnes se Kristýna podívala na organizace a iniciativy pro neslyšící. Na jaké skupiny tyto spolky cílí, a je nabídka jejich služeb dostatečná?



V České republice existuje řada organizací, spolků a iniciativ pro neslyšící. Pro ně samotné, pro jejich rodiny a jejich přátele. Možná by se dalo říci také, že je jich až moc – v určitých městech. Někde zase naopak nefunguje pro neslyšící nic – a to ve většině měst. Něco funguje celorepublikově, něco naopak pouze lokálně. Jedno mají tyto sítě pro neslyšící společné – vytváří podpůrné služby neslyšícím a snaží se. Bohužel sami za sebe – svým způsobem. A naprosto všichni jsou ve vzájemném tichém či hlasitém konfliktu. Jdou proti sobě, než aby spolupracovali a vytvářeli společným promyšleným úsilím souvislý propojený systém služeb a péče pro neslyšící.


Jakoby netušili, že jedině společná síla má největší efekt a může neslyšícím, kteří se cítí jako cizinci ve vlastním státě, co nejvíce dát.


Mám osobní zkušenost s dlouhodobým pobytem ve velkých městech jako je Ostrava, Brno a Praha. V těchto městech funguje spousta organizací pro neslyšící, které si jedou obdobný cíl. Takový cíl, který způsobuje to, že chybí nějaké služby vůči určité cílové skupině v komunitě neslyšících. Jedna organizace nemůže dělat služby všem. Ale všechny organizace mohou dělat všechno pro všechny.


Jedině společná síla má největší efekt a může neslyšícím, kteří se cítí jako cizinci ve vlastním státě, dát co nejvíce.

Skoro většina organizací cílí především na seniory se sluchovým postižením. A je to samozřejmě v pořádku. Zaměřují se na aktivizaci těchto osob, aby zabránily jejich společenskému vyloučení. Vytvářejí program v podobě přednášek, aktivizačních činností a exkurzí. Senioři jsou navíc aktivní členové, velmi vděční. Pokud však zmapujete situaci ve městech blíže, zjistíte, že nabízí de facto to samé co ostatní, a pak chybí něco pro neslyšící rodiny s dětmi, pro neslyšící ženy či muže, pro neslyšící mladé lidi nebo pro neslyšící děti. Nechci to však paušalizovat a ani nechci degradovat snahy určitých iniciativ, kde se opravdu snaží myslet na tyto jiné skupiny neslyšících a vytvářejí pro ně místo či program. Klobouk dolů. Setrvejte. Neslyšící vás potřebují.


Například v Ostravě, v hlavním městě Moravskoslezského kraje, nenajdete žádnou dětskou skupinu nebo klub neslyšících matek či otců s dětmi. Smutné na tom je, že tomu tak je už dlouhodobě. Zde chybí bezpečný a vřelý prostor, kde by se neslyšící děti a neslyšící rodiny scházely, sdílely zkušenosti, rozvíjely sociální dovednosti, děti si společně hrály. V Ostravě sice funguje Tamtam, ale jedná se o sociálně aktivizační služby, které navíc probíhají na bázi spíše edukace než volnočasu, navíc v přesně vymezeném čase. Nefunguje to o víkendu. Není to klubovna.


Možná by pro začátek stačilo, kdyby jednotlivé organizace a iniciativy společně začaly komunikovat, naslouchat a budovat systém, ze kterého bude těžit celá komunita neslyšících, v celé České republice.

Sama tyto speciální služby nepotřebuji, protože jsem integrovaná. Pokud chci, zapojím se do společnosti a nepotřebuji k tomu specifické zacházení. Uvědomuji si však, jaká je to velká výhoda, protože mám to privilegium si vybírat z široké škály služeb, které nabízí společnost. Na druhou stranu vím, že jsem součástí komunity neslyšících, která se skládá i z lidí, kteří jsou aktivními uživateli českého znakového jazyka či jsou navíc příslušníky kulturní minoritní skupiny (Neslyšící). Oni se nemůžou jen tak zapojit do všech služeb, které nabízí společnost.


Vnímám tento stav v naší republice jako tristní a alarmující, protože se upřednostňují zájmy určité cílové skupiny a zapomíná se na ostatní. Přitom zbytečně, vezmeme-li v potaz, kolik existuje organizací a spolků pro neslyšící. Možná by pro začátek stačilo, kdyby jednotlivé organizace a iniciativy začaly společně komunikovat, naslouchat a budovat systém, ze kterého bude těžit celá komunita neslyšících a to v celé České republice. Zdá se to, jako možná naivní nápad… ale každý v komunitě vidí díry na trhu. Věřím, že je vidí i ti, kteří organizace vedou. Jen je třeba uhnout ze stereotypů a začít dělat věci jinak, lépe a efektivněji. Společně. Vedle sebe. Ne proti sobě. A už vůbec ne několik let stejně.


Jedině společná síla má největší efekt. Nikoliv ta roztříštěná.


Kristýna Mariáková

176 zobrazení0 komentářů

Související příspěvky

Zobrazit vše