Redakce portálu U21 přináší další z textů, které se věnují tématu Kompetenčního rámce absolventa učitelství, vzdělávání na pedagogických fakultách a perspektivy budoucích učitelů a učitelek. Tentokrát se o své názory podělili Radim Stenchlý, Anežka Vrbovcová a Johana Handlířová ze spolku Otevřeno. Jak hodnotí pregraduální přípravu učitelů a učitelek ve světle probíhající reformy? Přečtěte si víc!
Jaká byla vaše cesta ke studiu učitelství?
Radim: Po střední škole jsem vyjel na rok do Francie, kde jsem díky Evropskému sboru solidarity působil na tamější střední škole. Měl jsem volnou ruku, a tak jsem si vyzkoušel vyučování angličtiny, propagaci EU nebo vedení školních kroužků. Moc mě to bavilo, a tak jsem se rozhodl, že po návratu do ČR budu studovat pedagogickou fakultu.
Anežka: Vztah k práci s dětmi mám tak nějak odvždy. Učitelství mi připadalo jako užitečná a smysluplná varianta k jeho využití, i když mi trvalo déle si to uvědomit.
Johana: Vyrůstala jsem v učitelském prostředí, učit (se) mě vždycky bavilo. Když jsem byla malá, představovala jsem si učitele jako hlavního aktéra vzdělávání a nositele poznání. Ale díky tomu, že jsem na střední škole měla možnost doučovat dětí ze sociálně znevýhodněných rodin a vyloučených lokalit, jsem brzy svou pozornost zaměřila na žáka. Doučování mi ukázalo, že každý žák potřebuje ke svému rozvoji něco jiného a úkolem učitele je tyto podmínky pro učení maximálně podporovat. A taky jsem si uvědomila, že formování člověka a působení na druhé lidi (ve vzdělávacím systému) má obrovský vliv na všechny společenské aspekty – kulturní, politické i hospodářské. A proto jsem se rozhodla, že chci učit.
Kde se vzala vaše motivace k tomu studovat na pedagogické fakultě a učit?
Radim: Byla to právě ta zkušenost ve Francii, kde mi praxe ukázala, jak mě role učitele naplňuje.
Anežka: Motivací učit je pro mě asi nejvíce to, že mi učitelství připadá jako smysluplná a prospěšná práce, která by mě mohla naplňovat a bavit. S motivací ke studiu na PdF je to pak složitější. I proto, že inklinuji k alternativním vzdělávacím směrům, jsem dlouho nebyla přesvědčená, že mi studium na PdF k něčemu bude. Pak jsem ale došla k závěru, že papír potřebovat zkrátka budu, tak že tedy na pedagogickou fakultu půjdu a budu se snažit si z toho odnést, co jen půjde. To se mi dosud daří, a jistý přínos pro mne studium PdF opravdu má.
Johana: Dlouho jsem si říkala, že pedagogickou fakultu studovat nepůjdu, že nejprve vyzkouším něco jiného a k učitelství se vrátím, až budu mít více zkušeností. Ve forenzní antropologii jsem své budoucí povolání nenašla a chyběla mi práce s dětmi. Rozhodla jsem se, že zjistím, jaký je skutečný stav pedagogických fakult, na vlastní kůži.
Jak to mají se vztahem k učitelství vaši spolužáci?
Radim: Vím, že někteří spolužáci nestudují PdF, aby vytvářeli vztahy s dětmi, ale proto, že se nedostali na jiné školy. Tento fakt mě velmi mrzí, protože jde vidět, že tito spolužáci nevytváří inspirativní prostředí.
Anežka: Přístupy se velmi různí. Někteří pokračují v rodinné tradici, jiní to vnímají jako poslání, další jako jednoduché povolání, jiní jdou za titulem a učit nechtějí. Těžko to jakkoli zobecňovat.
Johana: Nejde to paušalizovat, ale myslím si, že pořád má více lidí kladný vztah spíše ke svému studovanému oboru než k dětem, které budou učit. Zároveň většina spolužáků až do magisterského oboru, kdy máme první souvislé praxe, neví, do čeho jdou. Teorii, kterou získáváme v bakaláři, nedokážeme propojit s naší (ne)zkušeností, takže představa, co obnáší učitelská profese, může být zúžena jen na obecné definice.
Dlouho jsem si říkala, že pedagogickou fakultu studovat nepůjdu, že nejprve vyzkouším něco jiného a k učitelství se vrátím, až budu mít více zkušeností. Ve forenzní antropologii jsem své budoucí povolání nenašla a chyběla mi práce s dětmi. Rozhodla jsem se, že zjistím, jaký je skutečný stav pedagogických fakult, na vlastní kůži.
Při jaké příležitosti jste se poprvé setkali s kompetenčním rámcem absolventa učitelství? Jak se vám líbí?
Radim: Bylo to právě skrz Otevřeno, kde bylo téma kompetenčního rámce velmi žhavé. Jsem za tento dokument velmi rád, protože je to něco, o co se můžeme opřít. Tohle je něco, na čem chceme my jako studenti s akademiky pracovat.
Anežka: Poprvé jsem na zmínku o něm narazila v jakémsi postu na Instagramu, ale pozornost jsem mu moc nevěnovala a nějak se jím nezabývala. Intenzivněji jsem se s ním seznámila až v Otevřenu, v rámci plánování programu akce.
Johana: Poprvé jsem Kompetenční rámec zaznamenala předloni na besedě se zástupci MŠMT, která probíhala v poloprázdné aule na naší fakultě. Překvapilo mě, jak málo lidí z řad vzdělavatelů, a ještě méně studentů, se o tak přelomový dokument v rámci Reformy pregraduální přípravy učitelů zajímá. V tu dobu jsem se rozhodla, že se zapojím do činnosti studentů z olomouckého Otevřena, které spolu s dalšími organizacemi KR a jeho užití v praxi podporují.
Může být užitečný také pro vás jako začínající pedagogy?
Radim: Myslím, že je především pro začínající pedagogy, protože Kompetenční rámec je jako kompas, který ukazuje kam směřovat, a pokud už studenti pedagogických fakult budou ve správných kolejích, tak je dle mého velká šance, že v nich nadále zůstanou.
Anežka: Vnímám ho jako poměrně objektivní nástroj pro pozorování kvality vysokoškolského vzdělávání, tedy pedagogických předmětů ze strany studentstva. Také může být dobrým nástrojem pro sebereflexi učitelstva. Dále by, myslím, měl ideálně sloužit i jako mustr pro formulování studijních programů a sylabů jednotlivých předmětů pedagogických studijních oborů.
Johana: Z pohledu studenta jej vnímám jako reflektivní nástroj vhodný při vytváření našeho učitelského sebepojetí a také jako ukazatel, díky kterému si můžeme konkrétně říct, kde se nacházíme a kam chceme směřovat. Pokud si dokážeme vytyčit konkrétní cíl, snadněji volíme prostředky k jeho dosažení. Některé zvládneme najít sami, u některých potřebujeme vytvořit vhodné podmínky na fakultě.
Jak s ním pracujete/budete pracovat?
Radim: Myslím, že to bude skvělý pomocník během praxe. Zároveň chci taky vést debatu s vyučujícími, jakým způsobem můžeme tyto kompetence získat.
Anežka: Pro mne jeho momentální hodnota spočívá asi hlavně v prostoru pro sebereflexi – současnou i budoucí. Také bych ráda jeho využití, přínos a plnění tematizovala s vyučujícími na fakultě. Domnívám se, že jeho začlenění do výuky má potenciál výuku udělat smysluplnější.
Johana: Sebereflektivně – využívám jej v hodinách, na praxích. Myslím si, že by mohl být vodítkem rovněž pro provázející učitele. Pro studenty by praxe byla více ukotvená, protože by věděli, na co se spolu s provázejícími učiteli mohou zaměřit. Koncepčně – mapujeme, kde se již v pregraduální přípravě kompetence naplňují, a hledáme možnosti jak podpořit jejich začlenění do výuky na fakultě.
Kompetenční rámec může být naplňován, až když se zaměříme na vyučování kompetencí.
Jak v kontextu rámce vnímáte svoje dosavadní studium?
Radim: Myslím, že Kompetenční rámec může být naplňován, až když se zaměříme na vyučování kompetencí. Skrz nedostatek praxí to však nevnímám jako možné.
Anežka: Rezervy vnímám asi zejména v tematizaci práce s kolektivem a zároveň individuality žactva. Na co je pak z mého pohledu kladen velký důraz, je předmětová odbornost, u které si nejsem jistá, že je u učitelství 1. stupně ZŠ tím nejdůležitějším.
Johana: Na katedře historie se s paní didaktičkou Prchal Pavlíčkovou intenzivně zaměřujeme na většinu kompetencí. Máme tam prostor si je oťukávat, vnímat na vlastní kůži, jak na žáky/studenty působí výuka v souladu s kompetencemi, a uvědomit si tak jejich význam v procesu učení. Například důležitost spolupráce při tandemovém učení a samotné přípravě hodiny, při níž se vzájemně posouváme a korigujeme. Takže odcházíme s tím, že máme z přípravy radost, že se nám povedla (což se mi v případě, když chystám hodinu sama, nikdy nestalo.) Podstatná je neustálá reflexe toho, co děláme. Společně si pak poskytujeme zpětné vazby, které se učíme formulovat popisným a podporujícím způsobem. To posunuje jak ty, co zpětnou vazbu přijímají, tak ty, co ji poskytují.
Moc bych si přála, aby v našem pedagogicko-psychologickém základu a napříč fakultou byly kompetence rovněž takto akcentovány.
Ve které z kompetencí se cítíte „silný/á v kramflecích“? A která vám zatím ještě chybí?
Radim: Jsou to všechny neznámé kompetence, které jsem v praxi ještě nezkusil. Tedy ve všech se cítím nejistý. I když se některé z nich teoreticky skloňuji, tak vím, že v praxi to bude jiné.
Anežka: Jelikož jsem stále v procesu studia a dosud jsem neměla moc možnost si své znalosti a schopnosti ověřit ve školním prostředí, tak se mi to poměrně špatně hodnotí. Z práce s dětskými skupinami ale usuzuji, že „silnější v kramflecích“ si asi připadám v tvorbě prostředí pro učení a profesní spolupráci. Určitou výzvou pro mne ale stále zůstávají všechny.
Johana: Myslím, že se mi daří reflektovat proces výuky a vyhodnocovat dosažení stanovených cílů (2.5.). V rámci dalších kompetencích mám před sebou dlouhou cestu. Oblast, která mi přijde zásadnější než jiné a v níž bych se chtěla posouvat, je poskytování zpětné vazby – aby byla podporující, formulována popisným jazykem a dokázala jsem v ní vypíchnout zásadní momenty.
Myslím, že plánování výuky je něco, co jsem získal díky cvičení z didaktiky. Bylo to díky tomu, že studentů bylo na cvičení méně, a tím vyučující měla kapacitu studentům poskytnout zpětnou vazbu.
V čem konkrétně vám fakulta dala rozhled a dobrý základ, na němž nyní můžete dál stavět?
Radim: Myslím, že plánování výuky je něco, co jsem získal díky cvičení z didaktiky. Bylo to díky tomu, že studentů bylo na cvičení méně, a tím vyučující měla kapacitu studentům poskytnout zpětnou vazbu.
Anežka: Jsem stále studentkou a do praxe jsem se dosud nedostala. Myslím ale, že můžu s vysokou mírou jistoty tvrdit, že dobrý základ budu mít pro potýkání se s byrokracií, která je zřejmě značnou součástí učitelské profese.
Johana: Za zásadní vnímám možnost vycestovat na jeden semestr do Finska v rámci projektu Erasmus+. V magisterském studiu jsou to pak oborové didaktiky, v nichž se zaměřujeme na konstruktivistické přístupy. Dále pak workshopy, které fakulta poskytuje nad rámec běžné výuky, např. workshop „Jak nastavit pravidla ve třídě“.
Je něco, co by stálo za to dál posunout a inovovat? Je mezi kompetencemi nějaká, na níž budete muset více pracovat?
Radim: Troufám si tvrdit, že na všech by se dalo víc pracovat skrz praxe. Mám tedy dojem, že počet hodin strávených během praxe nemůže ani sebelepšího studenta připravit na roli učitele, tak jak se popisuje v Kompetenčním rámci.
Anežka: Myslím si, že prostor pro inovace je stále v oblasti zpětné vazby a hodnocení ve všech směrech. Mezi žactvem a učitelem oboustranně, mezi učitelstvem vzájemně, mezi žactvem vzájemně, ale i na půdě vysoké školy je to pro mne velké téma. Považuji za velmi důležité mít prostředky pro efektivní sdělování co nejkonstruktivnější zpětné vazby všemi směry. S tím pak úzce souvisí schopnost přijetí oné zpětné vazby, kde se dostávám spíše na pole profesního sebepojetí a seberozvoje. U těchto bodů se domnívám, že se jimi v rámci studia zabýváme v naprosto minimální míře. To považuji z hlediska udržení dobrého duševního zdraví budoucího učitelstva jako velmi rizikové, jak pro učitelství samotné, tak i pro žactvo.
Johana: Souhlasím s Anežkou, že poskytování a přijímání zpětné vazby je pro rozvoj žáka, studenta i učitele nepostradatelné. Často je po nás požadována, ale nevíme, jak ji efektivně našim spolužákům a vyučujícím poskytnout, což se projevuje například každý semestr při evaluacích. Mám pocit, že právě to, jakým způsobem a za jakých podmínek by měla zaznít, je opomíjeno.
Jak konkrétně byste si změnu představovali?
Radim: Přál bych si víc praxí a taky víc předmětů zaměřené na kompetence. Myslím, že pedagogicko-psychologický základ se zkrátka nemůže učit jen skrz masové přednášky.
Anežka: Myslím, že by mohlo pomoci rozšíření výuky předmětů, klidně na volitelné bázi, které by tematizovaly profesní sebepojetí a seberozvoj v oblasti učitelství. Dosud je studium orientováno na získávání znalostí, nikoli dovedností, natož na prohloubení sebepoznání.
U hodnocení by pak myslím bylo užitečné seznámení s co největší škálou způsobů a metod hodnocení. Pro mne je například velkou otázkou nutnost a důležitost oficiální měřitelnosti dosaženého cíle, oproti kvalitě zpětné vazby pro žactvo.
Johana: Většina studentů prošla vzdělávacím systémem, v němž se s chybou nepracovalo jako s příležitostí k učení, ale trestalo se za ni špatnou známkou. Snaha získat jedničku byla pro mnohé více než danou látku pochopit a rozvíjet se při procesu učení. Není lehké se z tohoto zaběhnutého systému přeorientovat a chtít po svých žácích něco, čeho sami nejsme schopni. Považuji za důležité zaměřit se primárně na seberozvoj a sebepoznávání jak na straně studentů učitelství, tak na straně jejich vzdělavatelů. Dále pak na rozvoj našich kompetencí nejen formou workshopů, ale napříč všemi předměty v rámci akreditace. Myslím si, že je důležité začít právě u vzdělavatelů a potenciálních budoucích vzdělavatelů – doktorandů. Vytvořit na fakultě prostor pro jejich spolupráci a sdílení (i se studenty), v němž si budeme vzájemně poskytovat zpětnou vazbu. Systémová změna jde tady ruku v ruce s vnitřním obratem každého z nás.
Jak chápete roli samotných studujících v rámci svého profesního formování?
Radim: Je důležité si uvědomit, že fakulta není monopolem na zisk kompetencí, dovedností a znalostí. Doporučuji, aby se studenti vzdělávali i mimoškolně. Nejvíc vyučuje charakter učitele, a proto je důležité ho rozvíjet každý den.
Anežka: Jsme zodpovědní sami za sebe a svou cestu. Máme ale mnoho více či méně dostupných možností, kde najít inspiraci a podporu na cestě k cíli stát se dobrým učitelstvem. Ať už si to definujeme jakkoli.
Johana: Všichni jsme aktéři vlastního učení a každý z nás se spolupodílí na fungování vzdělávacího systému.
Je něco, co byste studujícím na počátku jejich studijní dráhy doporučili?
Radim: Zapojte se do studentských spolků. Je skvělé být součástí komunity.
Anežka: Zajímat se. O možnosti a příležitosti, které bytí studentstvem nabízí.
Johana: Všímejte si věcí kolem sebe. Dělejte to, čemu věříte a co pro vás má smysl.
Proč byste doporučili studentům učitelství a učitelům jít na Noc vzdělávání?
Radim: Zažijete spoustu kompetencí na vlastní kůži. Zažijete aktivizující workshopy, které vás propojí s novými lidmi a přinesou spoustu zážitků.
Anežka: Jistě si rozšíříte obzory a potkáte mnoho inspirujících lidí. Také se interaktivní formou seznámíte s oficiálním dokumentem, který vám může být do budoucna nápomocen v profesním seberozvoji.
Johana: Noc vzdělávání je příležitost zjistit, jak využít KR ke svému seberozvoji a ke zkvalitnění své výuky, a hlavně se tam můžete setkat s novými lidmi, sdílet svoje zkušenosti a inspirovat se.
Noc vzdělávání 2024
Letošní noc vzdělávání proběhne už tuto středu (10. dubna 2024) v prostorách Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Tento rok je naším mottem „Učím kompetentně!“, kde jinde by mělo zaznít než na půdě pedagogické fakulty – olomoucké, brněnské i pražské. Ať už učíte, nebo studujete, přijďte prozkoumat (své) kompetence na workshopy, sdílet svoje zkušenosti s podobně naladěnými lidmi a inspirovat se! Vstup na akci je zdarma a podrobnější informace naleznete na Facebooku a Instagramu Otevřeno Olomouc spolu s anotacemi a odkazy na přihlášení k jednotlivým workshopům.
Připravila redakce U21, otázky pokládala Petra Šobáňová