top of page

Ve výtvarné výchově nejde v první řadě o média nebo techniky, nýbrž o smyslové vnímání a tvůrčí vyjádření vnitřního světa dítěte

Redakce portálu Učitel21 přináší pohledy expertů a expertek na navržený Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Veřejné připomínkování pracovní podoby Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání stále probíhá do 31. 5. 2024. Dokument přináší celou řadu změn, ať již pozitivních, tak (přinejmenším) problematických, v mnoha případech vyvolávají také živou celospolečenskou debatu. Texty zveřejněné na portále U21 publikujeme s cílem otevřít veřejnou diskusi a přispět k veřejné konzultaci nového kurikula. Chceme napomoci tomu, aby byl stěžejní dokument českého školství napsán kvalitně, přehledně, logicky, aby neopomíjel důležitá témata dnešního světa a aby pozitivně ovlivnil budoucnost českého školství. Dnes přinášíme vyjádření katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého adresované tvůrcům návrhu RVP ZV. Vedení katedry vyslovuje nesouhlasné stanovisko k pojetí vzdělávací oblasti Umění a kultura v rámci veřejné konzultace RVP ZV.


Vážení,

rádi bychom vyslovili znepokojení nad zveřejněnou podobou vzdělávací oblasti Umění a kultura v novém RVP ZV. Podoba formuláře na stránkách NPI nám nedovoluje formulovat myšlenky souhrnně, proto volíme tuto cestu veřejného připomínkování.


V rozporu s doporučeními Hlavních směrů revize RVP, jež avizovaly zachování dosavadního půdorysu vzdělávacích oborů a slibovaly zjednodušení a odlehčení kurikulárního dokumentu, došlo k pravému opaku. Nový RVP ZV je delší, méně přehledný a zavádí do povinného základu některé zcela nové očekávané výsledky učení, a dokonce nové obory. Namísto sladění kurikula s jazykem pedagogů v praxi a namísto aktualizace a inovace obsahu ve vztahu k potřebám dětí a mládeže jsme svědky zásadní změny v podobě vzniku dvou (v praxi ani v odborném diskurzu) neexistujících vzdělávacích oborů.


Předložený návrh RVP ZV zavádí podivný slepenec v podobě „Výtvarné a filmové výchovy“ a „Hudební, taneční a dramatické výchovy“ a tento návrh z řady důvodů považujeme za nekoncepční a nekvalitní — bez opory v pedagogické praxi či teorii, bez opory v systému pregraduální přípravy budoucích učitelů, a dokonce bez souvztažnosti s hlavními cíli reformy.


Když byla ve strategických dokumentech avizována snaha řešit nerovnosti ve vzdělávání nebo well-being žáků a bezpečné prostředí na školách, byli jsme připraveni na to vzdělávací obsah výtvarné výchovy inovovat tímto směrem. Praxe i teorie oboru výtvarná výchova (stejně jako např. příbuzné obory expresivních terapií a praxe sociálního a emočního učení a psychosociální podpory) nabízí bohatou paletu přístupů, jež v sobě spojují výtvarné činnosti a zmíněné akcenty podporující duševní odolnost, zdraví a bezpečné sociální prostředí na školách. K zavedení těchto očekávaných výstupů učení existují v našem oboru metodiky a bohatá zkušenost potvrzující důležitost smyslových podnětů a klasických grafických činností pro harmonický vývoj osobnosti dítěte (včetně vývoje řeči, představivosti, kognitivních schopností a duševní stability), přesto se hlavní „inovací“ výtvarné výchovy stala filmová a audiovizuální výchova.


Výtvarná výchova do sebe již řadu let zcela přirozeně absorbuje mnoho zcela aktuálních přístupů (mezi jinými právě pohyblivý obraz) — aniž by bylo nutné měnit jeho zavedený název nebo obsahovou strukturu.

Dovolte, abychom Vás ujistili o tom, že obor výtvarná výchova do sebe již řadu let zcela přirozeně absorbuje mnoho zcela aktuálních přístupů (mezi jinými právě pohyblivý obraz) — aniž by bylo nutné měnit jeho zavedený název nebo obsahovou strukturu. Vaší pozornosti doporučujeme např. velmi výmluvné virtuální výstavy přehlídek digitální tvorby dětí a mládeže Be_on the Screen, které naše pracoviště organizuje. Na stránkách přehlídky můžete vidět, že jsou digitální média a audiovizuální tvorba ve výtvarné výchově běžnými v rámci její didaktické koncepce — a je možné je dále podporovat a popularizovat mezi učiteli, kteří doposud váhají s jejich využitím.


Ve výtvarné výchově ale nejde v první řadě o média, techniky nebo postupy. V kvalitně vedené výtvarné výchově se žáci a žákyně učí vnímat a reflektovat svět kolem sebe, vztahují se k důležitým problémům společnosti, otevřeně ohledávají a vyjadřují svůj vnitřní svět a v různých médiích a materiálech zhmotňují své nápady, emoce, poznání.

Ve výtvarné výchově ale nejde v první řadě o média, techniky nebo postupy. Samotné zapojení audiovize a filmu proto nelze považovat za skutečně nosnou inovaci. V kvalitně vedené výtvarné výchově se žáci a žákyně učí vnímat a reflektovat svět kolem sebe, vztahují se k důležitým problémům společnosti, otevřeně ohledávají a vyjadřují svůj vnitřní svět a v různých médiích a materiálech zhmotňují své nápady, emoce, poznání.

V tomto směru může výtvarná výchova napomoci naplňování vizí bezpečné školy, jež buduje všímavost a wellbeing svých žáků. Podmínkou je ale dostatek prostoru pro tvůrčí činnost a její reflexi — a kvalitní, aprobovaný pedagog schopný budovat bezpečné tvůrčí prostředí. Učitel*ka na základě vlastní pedagogické diagnostiky autonomně rozhoduje o tom, jakou měrou a s jakým cílem má (anebo nemá) digitální média a pohyblivý obraz do edukace zapojit.


Kurikulární dokument mu v tom má být nápomocen svou jasností, přehledností — a také návazností na oborovou didaktiku, která se spolu s praxí podílí na zvyšování kvality. Umělé konstrukty, jež autoři do vzdělávací oblasti Umění a kultura poslepovali, takovou návaznost v žádném případě nemají — takto nazvané a koncipované obory jednoduše neexistují.

To nezamýšleně ukazuje i nevyhovující a nejednotný jazyk kurikulárního dokumentu v dané oblasti, obsahující řadu nesprávných termínů, nevhodná spojení, nestejnou míru obecnosti. Jako jeden příklad za všechny můžeme uvést pojem interpretace, který ve výtvarné výchově v základním významu neoznačuje žákovo vlastní vyjadřování, jak v textu OVU této oblasti mylně zaznívá, ale souvisí s recepcí a reflexí vizuálně obrazného vyjádření.


Pokud už se do výtvarné výchovy výslovně implementuje audiovize a film, kde zůstaly další inovace? Virtuální a rozšířená realita, herní design, umělá inteligence? Zcela opomenuta zůstala vizuální kultura médií včetně těch sociálních.

Je také na místě se ptát, proč zrovna film dostává takovýto prostor. Proč ne design? Architektura? Performativní formy umění? Jiné druhy výtvarného umění nebo kulturních a kreativních odvětví souvisejících s výtvarnou kulturou? Pokud už do výtvarné výchovy implementujete audiovizi a film, kde zůstaly další inovace a výzvy pro budoucnost? Virtuální a rozšířená realita, herní design, umělá inteligence? Zcela opomenuta zůstala vizuální kultura médií včetně sociálních, na nichž mládež tráví několik hodin denně obklopena specifickou obrazovou komunikací.


Proč se v době hybridních hrozeb a manipulativní obrazové komunikace v kurikulu nepracuje s konceptem vizuální gramotnosti?


Na tyto otázky existuje bohužel jediná odpověď: namísto skutečných a potřebných inovací, po nichž volá oborová praxe i didaktika, se vycházelo vstříc lobbingu určitých skupin. Tomu odpovídalo i bezprecedentní dění v pracovní skupině a její rozpad.


Velice nás mrzí, že jako kvalitním a zkušeným vzdělavatelům budoucích výtvarných pedagogů s mezinárodním renomé a jako tvůrcům mnoha vlivných výstupů metodické podpory učitelů je nám popřáváno méně sluchu než jiným aktérům, kteří se o základní vzdělávání začali zajímat až tehdy, když se jim možnost vstupu do škol jeví jako výhodná. Nepromyšlený experiment v podobě navrženého RVP ZV ukazuje, že jim záleží více na uplatnění vlastních oborů než na úspěchu reformy — tedy na kvalitním vzdělávání a výchově všech žáků a žákyň.


V revizi ale nemá jít o angažování absolventů uměleckých škol, nýbrž o tvorbu realistického, kvalitního kurikula pro tisíce škol. Výroky o zapojování externistů zaznívající ve veřejných prezentacích NPI ukazují neznalost reálné praxe na školách a jejich finančních možností. Takto přece nelze řešit naplňování povinných výstupů učení, které v nově navržených oborech zkrátka nemá kdo učit.


Žádáme vás, abyste se zasadili o odmítnutí této nekoncepční změny, protože její případné silové prosazení bez opory v terénu a didaktickém diskurzu povede k rozkolísání dosud funkčního systému a vnese do vzdělávání na základních školách chaos a nekvalitu.

 

S pozdravem —

akad. soch. Tomáš Chorý, ArtD.,

doc. Mgr. Petra Šobáňová, Ph.D.,

Mgr. David Medek, Ph.D.

vedení katedry výtvarné výchovy

 

 

 

Katedra výtvarné výchovy

Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci

Univerzitní 3—5779 00 Olomouc

 

Související příspěvky

Zobrazit vše

Commentaires


bottom of page