Školní neúspěšnosti lze předcházet. Nová tematická zpráva ČŠI ukazuje, co může školám pomoci

Školní neúspěšnost nemusí začínat špatnou známkou nebo vysokou absencí. První signály mohou být mnohem méně nápadné – například pokles motivace, změny v chování, problémy ve vztazích se spolužáky nebo nedostatečná domácí příprava. Právě včasnému rozpoznání těchto rizik a způsobům, jak školnímu neúspěchu předcházet, se věnuje nová tematická zpráva České školní inspekce Prevence, identifikace a řešení školní neúspěšnosti v základních a středních školách.

Zpráva vychází z rozsáhlého šetření České školní inspekce realizovaného ve školním roce 2024/2025. Do něj bylo zapojeno 797 základních a 242 středních škol, přičemž v části z nich inspektoři podrobně sledovali také postupy související s opakováním ročníku. Analýza kombinuje údaje od ředitelů, třídních učitelů, pracovníků školních poradenských pracovišť i poznatky z inspekční činnosti a statistická data.

Jedním z hlavních témat je samotné opakování ročníku. Na základních školách jeho podíl dlouhodobě mírně klesá a ve školním roce 2025/2026 připadalo na 1 000 žáků 4,7 opakujících. Nejčastěji k opakování dochází v 6. ročníku, tedy při přechodu na druhý stupeň, a také v 1. ročníku, kdy se u některých dětí projevují obtíže se zvládáním základních školních dovedností. Na středních školách je míra opakování výrazně vyšší a dosahovala 10,2 žáka na 1 000 žáků. Největší rozdíly přitom vykazují jednotlivé typy oborů – zatímco na gymnáziích je míra opakování nízká, v nematuritních oborech je podstatně vyšší.

Samotné opakování ročníku přitom zpráva nepovažuje za ideální nástroj řešení dlouhodobých vzdělávacích obtíží. Upozorňuje na možné negativní dopady, mezi které patří horší budoucí studijní výsledky, stigmatizace žáka nebo vyšší riziko předčasného odchodu ze vzdělávání. Důraz proto klade především na preventivní práci a včasnou, cílenou podporu.

Významnou roli v tomto procesu má schopnost školy rozpoznat problém ještě předtím, než se výrazně projeví ve známkách nebo absenci. Podle zjištění ČŠI však učitelé často identifikují ohrožené žáky právě na základě již nastalých problémů. Zpráva přitom doporučuje sledovat také méně zjevné signály, například ztrátu motivace, změny v chování, obtíže v sociálních vztazích nebo nedostatečnou domácí přípravu.

Pozornost si zaslouží také rozdíl mezi pohledem učitelů a školních poradenských pracovišť. Téměř polovina učitelů základních škol a zhruba čtvrtina učitelů středních škol uvedla, že ve své třídě nemá žádného žáka ohroženého školním neúspěchem. Tento údaj se přitom rozchází se zjištěními pracovníků ŠPP a podle inspekce může poukazovat na nedostatky v systému identifikace rizik.

Mezi nejsilnější faktory spojené se školní neúspěšností patří nedostatečná podpora vzdělávání v domácím prostředí, nízká motivace k učení a u žáků s odlišným mateřským jazykem také jazyková bariéra. Výrazně ohroženou skupinou jsou žáci nematuritních oborů středních škol. Zpráva zároveň upozorňuje na rozdíly podle pohlaví a státní příslušnosti – chlapci opakují ročník častěji než dívky a mezi opakujícími je nadprůměrně zastoupena také skupina žáků-cizinců.

Důležitá je podle ČŠI také podoba podpory, kterou školy žákům nabízejí. Mezi běžná opatření patří doučování, individuální konzultace, spolupráce se školním poradenským pracovištěm nebo zvýšená komunikace se zákonnými zástupci. Jako účinnější se však v řadě případů ukazuje individuální přístup a systematická diferenciace přímo ve výuce. Právě práce s různými vzdělávacími potřebami žáků a možnost volit úlohy různé náročnosti se podle zjištění pojí s konkrétními projevy diferenciace během vyučování.

Význam mohou mít už preventivní a adaptační aktivity. Zpráva například upozorňuje na přínos podpory sociálního začlenění nově příchozích žáků prostřednictvím takzvaných patronátů, kdy žákovi pomáhá starší spolužák. Na středních školách se jako důležité ukazují také adaptační a seznamovací aktivity, prohlídky školy nebo individuální konzultace pro žáky a jejich rodiče.

Samotné zavedení podpůrných opatření ale podle inspekce nestačí. Efektivní postupy pro identifikaci ohrožených žáků a jejich následnou podporu má podle inspekčního hodnocení nastaveno jen přibližně polovina škol. Zpráva zároveň ukazuje, že doporučení školního poradenského pracoviště musí být skutečně promítnuto do pedagogické praxe – samotné doporučování opatření bez jejich realizace ke snižování školní neúspěšnosti nevede.

Česká školní inspekce proto školám doporučuje vytvořit jasný systém včasného rozpoznávání ohrožených žáků, do kterého se zapojí třídní učitelé, další pedagogové i pracovníci školního poradenského pracoviště. Současně by školy měly posilovat individualizaci a diferenciaci výuky, rozvíjet práci s průběžnou zpětnou vazbou a vhodně zapojovat zákonné zástupce už při prvních známkách problémů.

Zpráva tak ukazuje, že prevence školní neúspěšnosti není jednorázové opatření, ale dlouhodobě nastavený proces. Klíčové je zachytit problém v době, kdy je ještě možné účinně zasáhnout, sdílet informace mezi učiteli a poradenským pracovištěm a přizpůsobit podporu konkrétním potřebám žáka. Důležitou součástí řešení je také spolupráce s rodinou a podle potřeby se školskými poradenskými zařízeními.

Tematická zpráva zároveň přináší doporučení také na systémové úrovni. ČŠI mimo jiné upozorňuje na potřebu posílit podporu žáků s odlišným mateřským jazykem, cíleně podporovat školy působící v náročnějších socioekonomických podmínkách a systematicky rozvíjet strategie prevence školní neúspěšnosti, zejména na středních školách s nematuritními obory.

Celá tematická zpráva Prevence, identifikace a řešení školní neúspěšnosti v základních a středních školách je dostupná v rámci výstupů České školní inspekce.