Přístupnost je cesta a zpřístupnění je obsah – shrnutí z konference S Théseem bez překážek 2026
Přístupnost není něco, co se přidává až ve chvíli, kdy si o ni někdo řekne. Měla by být samozřejmou součástí služeb, technologií, médií i veřejného prostoru už od jejich vzniku. Jak ale vypadá realita v České republice? V dalším textu z blogu ASNEP, který přinášíme i čtenářům U21, se Kristýna Mariáková ohlíží za konferencí S Théseem bez překážek 2026 a přibližuje, kde se přístupnost daří, kde stále naráží na překážky a proč její význam zdaleka nekončí u lidí se zdravotním postižením.
Dne 14. července 2026 se konala v Brně konference S Théseem bez překážek, jejíž hlavní myšlenku vystihuje motto: „Přístupnost je cesta a zpřístupnění je obsah.“ Jedním z hlavních závěrů bylo, že přístupnost není žádnou novinkou. Ačkoliv je dlouhodobě zakotvena v legislativě, reálná praxe zaostává. Stát má přitom povinnost zajišťovat přístupnost ex ante – tedy automaticky, preventivně a od samého počátku. Neměl by pasivně čekat na stížnosti občanů. Veřejné služby, státní weby i mobilní aplikace musí fungovat pro všechny, a to včetně osob se zdravotním postižením (OZP). Příkladem nepřístupnosti státní správy je nová verze EET plánovaná na rok 2027, která paradoxně není plně přístupná v českém znakovém jazyce a je tak nepřístupná osobám se sluchovým postižením.
Oblast přístupnosti ve veřejné správě prosazuje Rada vlády pro osoby se zdravotním postižením (RVOZP) a Odborná skupina pro governance accessibility (OSGA) - výbor pro přístupnost veřejné správy a veřejných služeb. Odborníci jako právnička Nicole Fryčová nebo Marek Pazderka z Digitální a informační agentury (DIA) na konferenci zdůraznili, že přístupnost je nutné řešit hned na začátku vývoje. Pozdější úpravy a změny bývají velmi komplikované. Pro správný směr je klíčové, aby se organizace zastupující osoby s OZP aktivně účastnily legislativního procesu, pracovních skupin i odborného připomínkování. Lidé s OZP totiž nejsou uzavřenou skupinou a přístupnost nakonec usnadňuje život všem. V digitálním světě je velmi zásadní prvotní kontakt s UX designéry. Kontrolní audit DIA odhalil, že státní weby a aplikace často spravují stále titíž dodavatelé, což vede k opakování stejných chyb v přístupnosti.
Proč některé výrobky a služby nejsou plně přístupné? Legislativa totiž cílí na zpřístupnění co nejširší skupině uživatelů, nikoli absolutně všem – a to i kvůli výjimkám pro případy tzv. nepřiměřené zátěže. Požadavky na přístupnost se dělí na obecné (pro veřejnost) a zvláštní (uzpůsobené konkrétním potřebám). Technická řešení se pak opírají o harmonizované normy. To v praxi znamená například povinnost nabízet u výrobků s mluveným projevem jeho alternativu (psaný text). Dne 28. června 2027 vstoupí v platnost vyhláška, která zajistí plně přístupnou tísňovou komunikaci - volání na tísňových linkách 112 a 150.
Povinnost zajišťovat přístupný obsah se dnes týká všech TV vysílatelů a poskytovatelů audiovizuálních služeb. Významným nástrojem jsou akční plány vypracované ve spolupráci s organizacemi ASNEP a SONS, které stanovují závazek postupného navyšování přístupného obsahu. Při jejich vyhodnocování si nejlépe vede Česká televize, zatímco soukromé stanice vykazují nižší čísla (Prima dosahuje 43,4 % a Nova 38,5 %). Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) na plnění těchto plánů dohlíží, zpracovává podněty veřejnosti a v případě pochybení přistupuje k udílení pokut.
Reálný stav přístupnosti v České republice přirovnala zástupkyně Ombudsmana (KVOP) právnička Michaela Glozygová k semaforu. Zelená barva představuje politické deklarace, které sice existují a přístupnost popisují, ale zůstávají často jen na papíře. Oranžová barva značí poloviční funkčnost – snaha o zavedení Evropského průkazu OZP naráží na pomalou digitalizaci, vysokoškolský systém zůstává pro studenty s handicapem těžko průchozí a samotná agentura DIA má na kontrolní audity pouhé tři experty, což je nedostatečné. Červená barva pak symbolizuje kritické překážky. Zásadním problémem je akutní nedostatek tlumočníků českého znakového jazyka (ČZJ) a absence zákona, který by jejich profesi ukotvil. Mnoho webů a aplikací navíc vzniká bez ČZJ. Tento deficit přitom nedokáže nahradit ani umělá inteligence, protože jí chybí mimika a emoce, které jsou pro znakový jazyk podstatné. Současný systém pokut navíc nefunguje, protože pro řadu subjektů je snazší zaplatit pokutu než investovat do časově a finančně náročné přístupnosti.
Odpolední workshop Přepis a titulkování ve světě AI ukázal, že titulky zdaleka neslouží jen neslyšícím, ale i cizincům, studentům se speciálními potřebami nebo lidem sledujícím videa bez zvuku. Odborníci Tomáš Portych a Zbyněk Cincibus důrazně varovali před trendem dynamických titulků (po jednotlivých slovech na TikToku či Reels), které zcela ignorují přirozenou rychlost čtení i principy globálního vnímání textu.Při tvorbě titulků je vhodné řídit se doporučeními organizace ASNEP a dbát na správnou segmentaci textu. Přestože dnes existuje řada bezplatných nástrojů (Subtitle Edit, Whisper, Aegisub, YouTube) i placených aplikací (Beey.io, Speechmatics, Soniox, SpeechTech Megaword), výstup z AI vyžaduje vždy nakonec lidskou kontrolu.
Z konference vyplynulo důležité poselství, že přístupnost rozhodně není volitelným benefitem pro lidi s OZP, ale je investicí do nás všech. Nikdo z nás totiž neví, kdy bude přístupné prostředí sám potřebovat. Je proto vždy lepší udělat pro přístupnost alespoň něco než nic – i chybami se člověk učí a postupně tak mění bariérový svět v přístupnější a laskavější místo.
Kristýna Mariáková
