V rámci IGA projektu Zpřístupňování kulturního dědictví v prostředí formálního a neformálního vzdělávání navštívily doktorandky Karin Vrátná Militká a Veronika Nirnbergová z katedry výtvarné výchovy v prvním červnovém týdnu hlavní město Dánska. Cílem bylo zmapovat činnost několika vzdělávacích institucí; rozhovory s edukátory se zaměřovaly především na spolupráci muzeí se školami.
Výzkumná cesta byla příjemná i tím, kolik se nám toho podařilo prakticky za pět dní včetně cestování stihnout. Díky fajn managementu jsme stihly předem domluvené rozhovory s vedoucími edukačních oddělení tří významných dánských vzdělávacích institucí: Statens Museum for Kunst (Národní galerie), Museum of Copenhagen (Muzeum města Kodaně) a Dansk Arkitektur Center (Dánské centrum architektury) v architektonickém komplexu BLOX, který je jakýmsi městem ve městě.
Všechna setkání byla velice obohacující a utekla až příliš rychle. S našimi dánskými kolegy jsme se shodli, že je velmi příjemné sdílet zkušenosti a příklady dobré praxe, o které se s námi rádi podělili. Po asi dvouhodinovém setkání, kdy nám představili jejich vzdělávací politiku, návaznost na státní i regionální vzdělávání i konkrétní cíle vzdělávacích programů jsme jako poděkování předaly malé dárky z fakulty a vydaly se do dechberoucích výstavních prostor. I tady nám, alespoň dle jejich časových možností, byli edukátoři průvodci.
S našimi dánskými kolegy jsme se shodli, že je velmi příjemné sdílet zkušenosti a příklady dobré praxe, o které se s námi rádi podělili.
V Dánském centru architektury jsme měly příležitost přímo pozorovat dvouapůlhodinový edukační program Architektura, matematika a mosty. Jeho design i realizace nás zaujaly natolik, že jsme se rozhodly pro jeho představení českým čtenářům formou konceptové analýzy. Věříme, že jejího zveřejnění se dočkáme co nevidět a bude pro vás stejně inspirativní jako pro nás. Také poznatky nabyté při návštěvě Národní galerie a Muzea města Kodaně Vám brzy nabídneme v odborné studii.
Kromě domluvených rozhovorů jsme si do plánu zařadily dvě instituce, do kterých jsme z kodaňského centra vycestovaly na sever a na západ – vždy vlakem asi 30 minut a dalších 15 minut pěšky. Louisiana Museum of Modern Art nás uchvátilo. Nabídlo nám sochařství, malířství, konceptuální umění, dětské křídlo s výtvarnými ateliéry i sochařská díla v parku (Arp, Giacometti, Moore, Calder, Kusama aj.). Sledovaly jsme však celkový přístup k návštěvníkovi a fungování instituce jako centra pro setkávání. Vzhledem k vyžití pro celou rodinu, přístupu k pláži, restauraci a otevírací době do 22. hodiny zde mohou návštěvníci vnímat umění velmi přirozenou, neuspěchanou cestou.
Výstavy jsou tak silné, že si jejich projití užíváme zcela každá sama. Nemluvíme na sebe, ani když na sebe narazíme. Vzájemným pohledem asi obě vytušíme, že nám není do řeči.
V lecčem podobná byla i naše další větší cesta z města, do ARKEN Museum of Modern Art. Také zde přesahuje umění i do venkovních prostor, ať už v podobě okolních instalací, originálních pouličních lamp nebo samotným architektonickým provedením stavby muzea. Odnášíme si však zřejmě zcela jiné, těžko definovatelné pocity. Výstavy jsou tak silné, že si jejich projití užíváme zcela každá sama. Nemluvíme na sebe, ani když na sebe narazíme. Vzájemným pohledem asi obě vytušíme, že nám není do řeči. Až v parku před ARKENem se pomalu dáváme dohromady a těšíme se na naše ubytování mimo centrum, které nám každý večer poskytne klid pro shrnutí celého dne.
Čas v Kodani jsme využily do poslední hodiny. Kritické návštěvě jsme podrobily také kodaňskou katedrálu (Vor Frue Kirke – Københavns Domkirke, v angličtině Church for Our Lady – Copenhagen Cathedral), Designmuseum Denmark (Dánské museum designu) nebo Rundetaarn (či The Round Tower), která není jen vyhlídkovou věží, ale v několika místnostech ukrývá i kvalitní prezentace k historii města. Všechny zmiňované instituce doporučujeme k návštěvě.
Věříme, že nové znalosti a zkušenosti, které na naši katedru výtvarné výchovy přivážíme, patřičně zhodnotíme a přispějeme rozvoji oboru a vzdělávání našich budoucích kolegů muzejních pedagogů.
Text: Veronika Nirnbergová, Karin Vrátná Militká
Foto: Veronika Nirnbergová, Karin Vrátná Militká