Jak název napovídá, ve svém nejnovějším textu se naše bloggerka Sylva Kočí zaměřila na téma doteků. Jak sama říká, doteky jsou klíčové pro rozvoj kojeneckého mozku a hrají významnou roli pro vývoj dětí i v pozdějším věku. Jak s doteky pracovat ve školním prostředí a zároveň udržet bezpečné prostředí bez rizika zneužívání? Nejen to se můžete dozvědět z dnešního článku.
Mám ráda doteky. Dotýkám se mužů, žen i dětí. Vím, že na to lidé nejsou zvyklí a že v některých školách je to zakázáno. Je možné, že pro někoho jsem lesba, pro někoho možná úchyl a pro jiného jen divná ženská. Na svých kurzech říkávám učitelům, ať se dětí dotýkají. Ať se nenechají poplést touto hyperkorektní dobou v tom, že dotyk je nebezpečný. Jak může být nebezpečné něco, co je naší základní lidskou potřebou? Miminka bez doteku umírají nebo jsou hluboce traumatizovaná. Doteky jsou dále v životě kojence nezbytnou podmínkou rozvoje jejich mozku. Je také prokázána souvislost vztahu mezi vysokým stupněm fyzické blízkosti v dětství a nízkou mírou fyzického násilí v dospělosti. Dále víme, že v kulturách, kde není obvyklé se příliš dotýkat, je vysoká míra agrese. Mimo to existuje celá řada studií na zvířatech, které proběhly před několika desítkami let a které jsou dnes samozřejmě považovány za nehumánní a neetické. Například jedna opičí studie, kdy opičí mláďata mohla své matky vidět, cítit a slyšet, ale nemohla se jich dotýkat. Tato mláďata se stávala apatickými a postupně se vrhala proti zdi, křičela, choulila se ke stěně nebo se kolíbala sem a tam s rukama na hlavě nebo na tváři… Zkrátka ať už je to ve světě lidí nebo zvířat, máme vědecky prokázáno, že život bez doteku přináší zdrcující následky.
Doteky jsou dále v životě kojence nezbytnou podmínkou rozvoje jejich mozku. Je také prokázána souvislost vztahu mezi vysokým stupněm fyzické blízkosti v dětství a nízkou mírou fyzického násilí v dospělosti.
Jen si teď říkám, jaká škoda, že si tak naprosto základní a jasnou věc potřebujeme vysvětlovat a dokazovat vědou, abychom se ubezpečili, že nepácháme zlo, když se dětí dotýkáme. Proč nám třeba nestačí podívat se na naše zvířecí přátele. Víte, co dělají slonice, když jedna z nich začne rodit? Obklopí ji a v okamžiku, kdy malé slůně dopadne na zem, všechny do jedné na něj položí svůj chobot. A víte, co dělá náš pes? Olizuje všechny, které má rád, včetně našeho kocoura, který také postupně na tuto dotekovou terapii přivyknul a začal na oplátku vrnět…
Ale teď zpátky ke škole. Opravdu je možné, aby se učitelé dotýkali dětí, aniž by riskovali obvinění ze zneužívání? Věřím, že tohle téma je velmi třaskavé, že jej jinak vnímají učitelé a jinak učitelky a že není možné dát stručnou odpověď. Když se na to podíváme perspektivou čísel, tak například zastoupení pedofilů v mužské populaci je zhruba 0,3 %. To není úplně málo, když to přepočteme na skutečné osoby. Nicméně těch ostatních mužů je zákonitě 99,7 %. A možná když začneme s dětmi mluvit o tom, že na těle mají místa, na která jim žádní cizí lidé sahat nemohou, když děti posílíme ve schopnosti mluvit o tom, co si myslí a cítí, když budeme pěstovat bezpečné prostředí doma i ve škole, pak bych řekla, že se budeme cítit bezpečně také při objetí, pohlazení ruky, poplácání po zádech, položení ruky na rameno nebo pohlazení po vlasech.
Chápu, že svět je divoký a někdy také děsivý. Nicméně bych nám přála, abychom s vaničkou nevylívali i dítě, abychom zůstali v tom někdy strašidelném světě laskavými lidskými bytostmi, které si navzájem dávají to nejpřirozenější.
Chápu, že svět je divoký a někdy také děsivý. Nicméně bych nám přála, abychom s vaničkou nevylívali i dítě, abychom zůstali v tom někdy strašidelném světě laskavými lidskými bytostmi, které si navzájem dávají to nejpřirozenější… To, co je zadarmo… To, co nám podává zprávu, že jsme tady na světě správně. A my, učitelé, nezůstávejme jen těmi, kteří dětem přináší nové informace, buďme jim hlavně těmi, kteří je učí laskavé lidskosti a klidně buďme těmi slonicemi. Ovíjejme svými choboty s láskou a dobrým úmyslem ty malé bytosti tak, aby vnímaly, že jsou u nás ve škole nebo u nás ve světě vítáni.
Sylva Kočí