Odpusť a pamatuj: jak studenti reflektují příběhy Ujgurů ve filmu Pod maskou

Ve svém novém textu se naše bloggerka Hana Vacková opět vrací ke svým studentům a nechává promluvit jejich hlasy – tentokrát prostřednictvím dopisů inspirovaných filmem Pod maskou na stránkách Jednoho světa na školách. Z jejich slov vyzařuje hluboká pokora, odvaha i touha porozumět těžkým tématům, jako je utrpení, nespravedlnost a rodinné vztahy. Dopisy odhalují, jak se mladí lidé dokážou vcítit do příběhů těch, kteří prošli vězením a nesli tíhu minulosti, a ukazují, že pravda a láska nejsou jen prázdná slova, ale hodnoty, které utvářejí životy.

Na stránkách Jednoho světa na školách v anotaci filmu Pod maskou se píše následující: Už několik let porušuje nedemokratická čínská vláda lidská práva Ujgurů, etnika žijícího na území provincie Sin-ťiang. Vinou systematického útlaku skončilo mnoho z nich v pracovních táborech či ve vězení. Jedním z nich je i Abduweli, který strávil osmnáct měsíců za mřížemi. To zanechalo stopy na jeho těle, duši i celé rodině. Po devíti letech má možnost setkat se s dozorcem, který ho ve vězení mučil. Tváří v tvář děsivé minulosti se musí Abduweli i jeho rodina rozhodnout, jestli jsou připraveni otevřít staré rány, nebo nechají tuhle kapitolu navždy uzavřenou.

Když jsem film viděla poprvé, říkala jsem si, co si s ním mí studenti počnou. Psali jsme dopisy jednotlivým členům rodiny a zaskočila mě hloubka toho, co studenti napsali, jakým způsobem uvažovali o činech rodičů.

Připomnělo mi to dilemata, která řešili rodiče za socialismu, pokud byli disidenty nebo polodisidenty. Jestli své děti vychovali tak, jak měli, a jestli je tím, že jejich postoje byly rovné, nezničili na celý život – třeba nemožností vystudovat, neuplatnit se v oboru, který měli rádi a pro který měli předpoklady.

 A hle, co se objeví v dopisu dnešního 14letého člověka s plným pochopením pro to, co rodiče dělají a jak jim je…

Dopis otce, který strávil 18 měsíců ve vězení a píše své dceři (studenti si mohli vybrat, komu budou psát)

Milovaná dcero,

Dnes v noci jsem nemohl usnout. Ležel jsem v posteli a přemýšlel, jak je to mezi námi. Všiml jsem si toho už dřív, ale tentokrát to bylo jiné. Vím, že jsi silná. Vím, že se to snažíš zvládnout, kvůli nám, kvůli mně. A právě proto nespím. Před několika dny, když ses poprvé zhroutila a poprvé jsem v tvých očích viděl strach, který tě pohltil, došlo mi, že bolest není jen moje. Přenesla se i na tebe. Nechtěl jsem, aby to tak bylo. Myslel jsem si, že to dělám pro pravdu. Pro spravedlnost. Pro všechny, kteří už nemohou mluvit, dělám to i pro sebe? Nebo právě proti tobě? Vždycky jsi mi byla blízká, i když jsme o věcech nemluvili přímo. Jsi chytrá, citlivá, a mnohé vnímáš dřív, než to řeknu nahlas. Vidím, jak se snažíš být dospělá, silná pro mámu, pro sestru. Ale já nechci, abys nesla tíhu, která patří mně. Nechci tě ztratit kvůli minulosti, aby tvé srdce krvácelo kvůli ranám, které jsem dostal já. Možná je dobré někdy dát přednost lásce před pravdou. Občas zapomínám, že i když jsme přežili, pořád se uzdravujeme. Každý svým způsobem. Chci, abys věděla, že můj boj nebyl proti Číně. Můj největší boj je za tebe. Za tvůj mír. Za tvůj život beze strachu. Za to, abys jednou nemusela psát dopis své dceři o tom, co sis nesla celý život v tichosti. Odpusť mi, pokud jsem tě zranil i svou snahou chránit pravdu…A děkuji ti, že mi ukazuješ, co je skutečně důležité.

P. S. Miluji tě víc, než kdy pochopíš,

Tvůj táta Abduweli

Taky máte pocit, že my učitelé někdy kopeme zlato? Těžce, ale přece…

Jsem naprosto uchvácena takovým dopisem (a je jich víc), který otevřel krátký film z JSNS Pod maskou. Myslím, že se vyplatí být duševním zlatokopem. 😊

P. S. Pusťte si film Pod maskou na stránkách JSNS!

Hana Vacková