Dnes se s naší bloggerkou Sylvou Kočí podíváme na dva odlišné světy, náš běžný a ten autistický. Sylva vypráví o svých pomyslných letech do „autivesmíru“ a o tom, jak moc se tento svět liší od našeho, spoutaného různými tabulkami, definovanými hodnotami a kategoriemi. V „autivesmíru“ se toho také můžeme mnoho naučit, takže vzhůru na cestu!
Přemýšleli jste někdy nad myšlenkou paralelních vesmírů? Myslím si, že je to opravdu vzrušující představa. I když je stále tato teorie vlastně jen spekulací, byla by schopná vysvětlit některé bizarní jevy v kvantové mechanice. Bohužel k mé smůle mě svět kvantové mechaniky zcela minul. Ale říkám si, že snad v některém paralelním vesmíru se o něj zajímám a studuji jeho zákonitosti. Tady a teď se mi myšlenka paralelních vesmírů míchá s mojí vlastní představou dvou zcela odlišných světů. Toho našeho, dobře známého a ohmataného vesmíru a autivesmíru, který je pro mě tím málo poznaným a málo prozkoumaným.
Stále se cítím jako kosmonaut ve výcviku, věčně někde na trenažeru a jen čas od času podnikám kraťounký let do prostoru, který mě vždy naprosto okouzlí svou krásou a jednoduchostí. Samozřejmě návrat do našeho světa s sebou nese mnoho rodících se otázek… V čem se tyto naše dva světy tolik liší? Co je vlastně rozděluje? Proč tu musí existovat oba a nestačí nám jen jeden? Jaký to má význam?
Když přemýšlím nad svým rodným světem, vidím v něm hodně spoutané lidské přirozenosti, nalinkovaných životů, jasně definovaných hodnot, mnoho kategorizace, čísel a výpočtů. Všechno tu vlastně máme dobře spočítané, takže víme, co je výhodné, co méně, co se vyplatí a co ne. Od malička se musíme vejít do rozličných tabulek. Zprvu těch pediatrických… nejpozději do 2. měsíce miminko zvedá hlavičku, nejpozději v 7. měsíci se miminko plazí… a tak dále a tak dále. Samozřejmě bychom měli být po celou dobu šikovní a poslušní. Ve škole máme často strach, protože přece ty známky říkají celému světu, jací jsme a jakou máme hodnotu. A když to jakž takž přežijeme, myslíme si často o sobě to nejhorší. Dokážeme během pár sekund ze sebe vysypat hromadu našich špatných vlastností a nedostatků. Ovšem když se nás někdo zeptá na to, v čem jsme dobří, tak spousta z nás neví a musí dlouze přemýšlet. Později už zcela automaticky naskočíme do spočítaného světa a ani nevíme proč. Prostě se to tak dělá! Dělají to všichni! A je to tak správně! Baf!
Od malička se musíme vejít do rozličných tabulek. A samozřejmě bychom měli být po celou dobu šikovní a poslušní. Ve škole máme často strach, protože přece ty známky říkají celému světu, jací jsme a jakou máme hodnotu.
No jo, jenže teď vzlétnete do autivesmíru a vidíte, že tyto „hodnoty“ tu neznamenají vůbec nic. NIC! Každý autista je tak jiný, že se do žádných tabulek nevtěsná. Nikdo se tu nehoní ani za známkami, ani za úspěchem. Nikdo tu netouží věci ovlivňovat, měnit či dokonce vylepšovat za účelem získání prestiže nebo ocenění. Zato každý tu dokáže svět mistrně a dlouze pozorovat. Nenosí se tu žádné masky a nehrají role. Všechno je teď, tady a doopravdy, s jedinou touhou – touhou po harmonii, po splynutí.
Při mých letech do autivesmíru často blaženě nasávám tu opravdovost, tu nespoutanost, tu radost z bytí. A pak si říkám, že já se tam létám vlastně učit. Učit od těch vyspělejších. Jakoby se tu tento vesmír zjevil kvůli nám a našemu skomírajícímu a degenerovanému světu. Myslím, že je to šance. Naše šance vystoupit z vlaku. Protože, kdo se jednou střetne se světem autismu, ten také obvykle začne vnímat nejdříve svoji vlastní okleštěnost, uvědomí si, jak se nechal dobrovolně spoutat a jede ve vlaku úspěchu a hmotných jistot. Později si uvědomí i svoji velkou hodnotu a začne všechny svoje dary, které mu byly svěřeny, rozdávat a množit… A to je příběh mnoha rodičů a prarodičů autistických dětí, příběh sociálních pracovníků, příběh osobních asistentů, asistentů pedagoga, učitelů a mnoha dalších a dalších.
A pokud tu někdo ještě do autivesmíru neletěl a touží po tom, může se klidně obrátit na naši organizaci Jdeme Autistům Naproti, protože dobrovolníků se zvědavým a laskavým srdcem není nikdy dost…
S láskou k lidem s autismem SK