Eva Chobotová | Ústav speciálněpedagogických studií


„Opravdu posloucháte, nebo jen čekáte na svou příležitost promluvit?“ (R. Montgomery)

Eva Chobotová


„Před pár lety přede mnou stálo jedno z nejdůležitější rozhodnutí v mém životě – měla jsem si vybrat svou budoucí profesi. Můj přístup k výběru byl zodpovědný, procházela jsem si studijní programy snad všech vysokých škol a prokousávala se množstvím oborů, dokud jsem nenarazila na Logopedii. Hned jsem věděla, že to je to, co hledám – něco na pomezí psychologie a jazyka, něco, co má opravdu smysl. Zarazilo mě pouze to, že se logopedie studuje v rámci speciální pedagogiky – a v tom tkvěla ta největší příležitost a možná i největší obavy. Jsem schopná tento obor vystudovat, když nemám zkušenosti? Hodím se vůbec pro tuto práci? Dokážu mít tak široký záběr poznatků? Sobě už jsem v rámci studia odpověděla, nyní si zasloužíte odpověď vy.


Hned první rok jsem se, trochu nedopatřením, ocitla na táboře pro dospělé osoby s mentálním postižením. Ve svých 20 letech jsem měla před sebou pět žen, o které jsem se měla deset dní starat. Tyto ženy byly všechny starší než já a na tábor jezdily už dlouhá léta. Byla to pro mě velká výzva, ale také silný zážitek plný všech emocí, které si dokážete představit, ale nikdy jsem se necítila víc svobodná než právě tady.


Hned další rok jsem se stala členkou Asociace studentů speciální pedagogiky, začala jsem pomáhat v rámci sbírky Bílá pastelka a také jsem byla dobrovolníkem v organizaci Balanc. V rámci Centra podpory studentů se specifickými potřebami jsem se jako asistentka potkala s mnoha zajímavými lidmi a měla jsem také možnost několikrát pomáhat při organizaci tradiční mezinárodní speciálněpedagogické konference. Rozmanité, obohacující a plné příležitostí – takové bylo moje studium na PdF UP.


V rámci praxí jsem pak navštívila mnoho pracovišť a každé mi poskytlo jiný pohled na můj obor – ať už více medicínský či pedagogický, laický či odborný, vždy jsem cítila posun v mém přemýšlení, získala jsem zkušenosti s klienty a také mnoho názorů, které se někdy setkávaly, ale také míjely. Díky těmto možnostem jsem se naučila kriticky přemýšlet a zjistila, že není nutné vždy s každým souhlasit, ale je důležité vést debatu a ptát se. Také jsem měla možnost během letních prázdnin pracovat v Sanatoriu Klimkovice. A byla to zkušenost jedna z nejcennějších. Především jsem zjistila, jak moc toho ještě neumím a kolik se toho budu muset naučit.


Nakonec se mi potvrdilo, že studovat speciální pedagogiku má velký smysl. Nejen já se každodenně budu setkávat s osobami s postižením, setkáváme se s nimi všichni, a nemělo by to být pro nás něco zvláštního. Především je důležité umět správně komunikovat, ostatně jako s každým jiným člověkem. Pak už půjde vše samo. Na studiu logopedie v Olomouci jsem správně.“


Foto: Jakub Konečný