„Dobrý den, milí studenti, já se jmenuji Jakub a dneska budu vypadat takhle...“ Těmito slovy vítá animovaná legrační hlava studenty, kteří se chystají zhlédnout videopřednášku věnovanou husté a poněkud nezáživné teorii výtvarné výchovy. Pozornost získána, úspěch přednášky zaručen. Věřím, že ještě u státnic si naši studenti spojí historii VV s touto povedenou animací našeho doktoranda Jakuba Dlabala, který se se mnou podílel na výuce didaktiky. Zmíněné video je samozřejmě pouze jediným příkladem z množství dalších vynikajících studijních materiálů, které v různých formátech, médiích a zacíleních vznikly během uplynulého pandemického roku na naší fakultě.
Některé z mých videí jsou podařenější, některé méně: hýbu legračně očima, dělám proklatě dlouhé hmmm a eeeeh, je v nich hluk z kuchyně, kde něčím rabuší zbylí členové rodiny na home office.
Pokud se ohlédnu za minulým semestrem a budu mluvit sama za sebe, kromě on-line setkání jsem vyprodukovala desítky lepších i horších videí-přednášek a snad stovku úloh (písemně, obrazově nebo audiovizuálně zpracovaných), kterými jsem se snažila naplnit smysl svých předmětů v těchto nezvyklých podmínkách. K tomu hromady schůzek, mailů a stovky komentářů v e-learningovém prostředí, jimiž jsem se snažila dát studentům zpětnou vazbu. Některé ze vzniklých materiálů jsou samozřejmě podařenější, některé méně: jak čtu podklady, hýbu na nich legračně očima, dělám proklatě dlouhé hmmm a eeeeh, některé mám nedostatečně ozdrojované nebo je v nich hluk z kuchyně, kde něčím rabuší zbylí členové rodiny na home office.
Ne, všechno nebylo dokonalé, sama bych mohla vyjmenovat další vlastní slabiny, které mi snad laskaví studenti prominou (například na zpětnou vazbu někdy museli čekat proklatě dlouho, protože jsem prostě nestíhala!), něco hodnotného ale vzniklo a podobně jako další učitelé jsem do on-line výuky dala veškeré svoje síly a schopnosti.
Podstatnější je myslím poznání, jak důležitý je (nejen) pro studium sociální kontakt, pevná síť vztahů nebo motivace, zpětná vazba, humor a nadhled.
Otázka, nad kterou aktuálně nejvíce přemýšlím, není pouze to, jaký asi bude další semestr – vždyť vše je nejisté a experti varují před návratem nákazy –, ale hlavně to, jak získané pedagogické zkušenosti dál využít. Nejde jen o to, že jsme poznali výhody a nevýhody různých nástrojů, podstatnější je myslím poznání, jak důležitý je (nejen) pro studium sociální kontakt, pevná síť vztahů nebo motivace, zpětná vazba, humor a nadhled. „Uvědomila jsem si, že nejhorší pro žáky je, když jsou odříznuti od ostatních a mají pocit, že se o ně nikdo nezajímá. Proto vidím jako důležitou součást učitelské profese nejen samotnou výuku, ale také kontakt s žáky a zájem o jejich osobnost – nejen o jejich výkon ve studiu. Během on-line výuky je to ještě důležitější než v obvyklém školním režimu,“ napsala mi výstižně jedna studentka v evaluaci.
Ale zpět k zúročení zkušeností. Jedno vím jistě: kdyby nic jiného, určitě budu přistupovat zcela jinak k výuce studentů kombinovaného studia. Když jsem si nyní vyzkoušela všechny bohaté možnosti distanční výuky, stydím se za to, jak málo jsem jim dříve dokázala dát.
Uplynulý rok myslím unikátně zviditelnil skvělé pedagogické schopnosti mnoha pedagogů – a to na všech stupíncích našeho vzdělávacího systému. Ukázal nejen náročnost této profese, ale i jejich neuvěřitelnou kreativitu. Tím, že se jejich postupy – dříve viditelné jen v učebně – zachytily do nějakého média, mohou inspirovat a motivovat ostatní. (Samozřejmě se také ostře ukázalo, kdo dobrým učitelem není, to je ale na jiný článek...)
Svou nedocenitelnou úlohu ukázaly také různé instituce neformálního vzdělávání nebo paměťové a kulturní instituce, jako jsou muzea a galerie. Mohla bych jmenovat plejádu vynikajících edukativních materiálů – dokonalých i vizuálně a graficky – které byly vytvořeny v uplynulém roce a byly nezištně nabídnuty jak učitelům, tak nejširší veřejnosti.
Jsem hrdá na to, že ty nejlepší vznikly pod rukama našich absolventů a absolventek – ať již mluvím o Národní galerii, Galerii Hlavního města Prahy, GASKu, Muzeu umění Olomouc, Galerii moderního umění v Hradci Králové, Východočeské galerii v Pardubicích nebo o mnoha dalších. Mohla bych rovněž jmenovat množství podpůrných učitelských komunit na sociálních sítích, které dokázaly podpořit tápající nebo méně zkušené kolegyně a kolegy.
Ilustrativní ukázky edukativních materiálů českých muzeí a galerií, foto archiv Národní galerie, Galerie Hlavního města Prahy, GASK, Muzeum umění Olomouc, Galerie moderního umění v Hradci Králové a Východočeská galerie v Pardubicích
Především tohle všechno mi utkvělo z uplynulého roku. Skvělé nápady mých kolegyň a kolegů z katedry, statečná snaha mnoha starších pedagogů osvojit si nové nástroje a odvést dobrou práci pro studenty. Ne, vše jistě nebylo dokonalé, někomu se to podařilo lépe, někomu hůř. Ne každý také mohl dát do on-line výuky všechny svoje síly – třeba proto, že sám řešil osobní nebo zdravotní potíže.
Myslím ale, že jsme semestr na dálku zvládli, a když pomyslím na nejistou budoucnost, strach o úroveň výuky na fakultě nemám. I když je stále co vylepšovat, zase bychom udělali maximum! Jistě, bylo by zdrcující trávit další semestr před monitorem; sociální kontakt, stejně jako motivace nám chyběly zoufale už nyní, neúnosně strádaly praxe a praktická výuka. Ano, ale nezapomínejme, že šlo o životy! Byla to zkrátka krizová a mimořádná situace.
Pokud chceme něco udělat pro to, aby se už neopakovala, buďme zodpovědní. Jak zcela správně říkají autoři kampaně Zodpovědný Palacký, podzim máme ve svých rukou. (Více o tom, jak být zodpovědní, najdete zde.) Tuto kampaň plně podporuji a jsem v úžasu nad tím, jak někteří lidé jedním dechem žehrají na hrůzy, které jsme museli podstoupit (někdy i na marginálie typu roušky na ústech a nose), a zároveň zpochybňují jasně vědecky podpořená opatření, jež pomáhají nákazu držet pod kontrolou.
Navrhuji méně dumat nad tím, co se nám nepodařilo, a více se soustředit na pozitivní příklady. Poučme se z nich, přemýšlejme nad budoucností kreativně, s otevřenou myslí. Své slabiny myslím známe – pokud budeme chtít, máme na to dělat věci lépe. Každý z nás je zodpovědný za svůj kousek políčka.
Jsem ráda, že se naše univerzita věnuje nejen osvětovým kampaním, jako je Zodpovědný Palacký, ale také že se snaží reflektovat to, co jsme prožili. Jednou z příležitostí byla i nedávná moderovaná debata Univerzita v digitální bublině aneb Lekce z pandemie pro terciární školství, jíž jsem se ráda zúčastnila. (Uskutečnila se 29. června 2021, viz článek.) V závěru debaty padla otázka, jak vidíme blízkou budoucnost. Ve světle všech zkušeností a s vědomím toho, co se podařilo, jsem přirozeně odpověděla, že budoucnost vidím optimisticky. Jeden z diskutérů opáčil bonmotem, že „v každém optimismu se skrývá zrnko debility“. Možná má pravdu, ale já prostě nemohu jinak. Mezi učiteli vzniklo tolik hodnotného, že se o budoucnost vzdělávání nebojím. Pokud to znamená tohle, budu „za debila“ docela ráda.
Petra Šobáňová
PS: Vím, že kolega svůj bonmot nemyslel ve zlém. Vůbec mě neurazil. Opravdu, vůbec... Fakt! No, možná trochu... Každopádně mu to nedaruji. Bude to mít ode mě odteď už napořád na talíři. Vykoupit se může jen tím, že se sám zapojí do debaty zde na U21!
Zodpovědný Palacký
Univerzita Palackého přichází s letní kampaní Zodpovědný Palacký, kterou chce motivovat zaměstnance i studenty, aby se společně pokusili zachránit příští semestr. Podzim máme ve svých rukou!
Co můžeme každý sám za sebe udělat?
Dodržujme rozumná opatření 5R – RESPIRÁTOR, RUCE, ROZESTUPY, ROZUM, RESPEKT.
Očkujme se hned, jak to bude možné – plná ochrana je až po 2 dávkách vakcíny!
Dobrovolně se testujme po návratu z dovolené a před nástupem do práce.
Nepodceňujme příznaky respiračních onemocnění.
Více zde.