Jak funguje vzdělávání v zařízeních ústavní a ochranné výchovy? | Tematická zpráva České školní inspekce

Nízká motivace, poruchy chování, častá absence i chybějící rodinné zázemí – to jsou každodenní výzvy, se kterými se potýkají školy při zařízeních ústavní a ochranné výchovy. Nová tematická zpráva České školní inspekce ukazuje, že právě vzdělávání může hrát klíčovou roli v návratu těchto dětí do běžného života. Ale jen pokud dostane potřebnou podporu.

Zpráva přináší konkrétní data o tom, jak fungují základní a střední školy při zařízeních, jaké mají výsledky, čím se liší od běžných škol a co jim nejvíce chybí. Věnuje se také dětem, které docházejí do škol mimo zařízení, i přípravě na samostatný život. Identifikuje překážky, jako je nedostatek kvalifikovaných učitelů, přetížení pracovníků nebo nedostupné bydlení pro mladé dospělé po odchodu z ústavní péče.

Vzdělávání ve školách při zařízeních ústavní a ochranné výchovy

Odborná kvalifikace učitelů v základních a středních školách při zařízeních ÚV a OV činí 78 % a je nižší než celková odborná kvalifikace učitelů základních a středních škol (90 %, resp. 93 %). Důvody nižší kvalifikace jsou zejména náročnost práce a nižší atraktivita vzdělávání ve školách při zařízeních ÚV a OV.

Střední školy jsou součástí 32 zařízení ÚV a OV a vzdělává se v nich 757 žáků především ve dvouletých a tříletých oborech vzdělání poskytujících střední vzdělání s výučním listem kategorie E. Dále měly střední školy při zařízeních ÚV a OV lepší hodnocení v poskytování účinné podpory všem žákům s potřebou podpůrných opatření, v aktivním řízení, pravidelném monitorování a vyhodnocování práce školy a získávání informací o posunech každého žáka ve všech vzdělávacích oblastech. Horší hodnocení bylo zaznamenáno v aktivní spolupráci pedagogů na svém profesním rozvoji, v důrazu vedení školy na vlastní profesní rozvoj a v zajištění optimálních personálních podmínek pro vzdělávání.

Nejčastějšími překážkami, které omezují učitele na základních a středních školách při zařízeních ÚV a OV, jsou administrativní činnosti, psychická náročnost povolání, nedostatečné vnímání prestiže učitelského povolání, nekázeň žáků a nedostatečná motivace žáků.

Učitelé základních a středních škol při zařízeních ÚV a OV by potřebovali nejčastěji podporu pro zlepšování chování žáků, v inspiraci v oblasti metod a forem výuky, ve snížení rozsahu administrativních činností a v prohloubení dovedností potřebných pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.

Ve výuce ve školách při zařízeních ÚV a OV by měla být více patrná snaha o větší zapojení žáků do vzdělávání a větší využití a rozvíjení vzájemné spolupráce mezi žáky-

Vzdělávání ve školách mimo zařízení ústavní a ochranné výchovy

Ve školách mimo zařízení ústavní a ochranné výchovy se vzdělávalo 3 300 dětí, z toho 2 157 dětí v základních školách a 1 143 dětí ve středních, vyšších odborných a vysokých školách. Ve středních školách se děti nejčastěji vzdělávají v oborech vzdělání s výučním listem kategorie H.

Překážky při umísťování dětí do škol mimo zařízení byly zjištěny ve více než dvou třetinách zařízení ÚV a OV. Překážky se nejčastěji týkaly poruch chování nebo učení dětí, jejich nepravidelné školní docházky v minulosti, nedostatečné kapacity škol v okolí a neochoty přijímat děti ze zařízení.

Komunikace mezi zařízeními ÚV a OV a školami se téměř vždy týkala řešení výchovných a vzdělávacích problémů, podle necelých tří čtvrtin zařízení se komunikace týkala monitorování dětí ve škole a jejich zapojení do výuky. Ke koordinaci vzdělávacího postupu by se měly zintenzivnit schůzky mezi pracovníky zařízení a pedagogickými pracovníky školy.

Příprava na samostatný život

Důležitou a nezastupitelnou rolí zařízení ÚV a OV je příprava dětí na samostatný život; mezi druhy zařízení ÚV a OV byl zaznamenán zřetelný rozdíl ve vnímání zájmu nebo motivace přemýšlet o budoucím vzdělávání či povolání. U poloviny a více dětí uvedlo nedostatek tohoto zájmu či motivace 36 % dětských domovů, 58 % dětských domovů se školou a 79 % výchovných ústavů. V rámci podpory dětí při výběru vzdělání nebo povolání naráží zařízení nejčastěji na chybějící zájem rodiny nebo absenci rodinné podpory.

V podpoře na samostatný život jsou děti v největší míře zapojeny do chodu domácnosti/skupiny (příprava jídel, úklid, drobné opravy), v administrativních záležitostech (vyřizování dokumentů, orientace v zákonných povinnostech, navázání dítěte na kurátora, na dospělé či na sociálního pracovníka na obci) a v rozvoji finanční gramotnosti.

Při přípravě dětí na samostatný život se zařízení ÚV a OV snaží nabídnout samostatné bytové jednotky pro jednotlivce nebo pro skupiny dětí. Vlastní samostatné bytové jednotky pro jednotlivce nabízí dvě pětiny zařízení. Samostatné bytové jednotky pro jednotlivce zprostředkované neziskovými organizacemi či zřizovatelem nabízí téměř třetina zařízení. Přípravu dětí na samostatný život omezují nejčastěji chybějící podpora rodiny nebo absence rodinného zázemí a nedostatek cenově dostupného bydlení. Mezi další omezení patří nedostatečné pracovní zkušenosti a návyky i málo příležitostí k jejich získání, dále nedostatek bytů pro jedno či více dětí.

Kapacitní a personální problémy

Prostorové a materiální vybavení bylo hodnoceno naprostou většinou (přes 90 %) zařízení ÚV a OV jako dostatečné. Zařízení jsou nejvíce spokojena s ubytovací částí (pokoji), se skupinovou prací a volnočasovými aktivitami. Určitý prostor pro zlepšení podmínek je v klidových zónách pro děti a v jiných prostorech (např. prostory pro sportovní aktivity).

Negativním zjištěním je nedostatečný počet etopedů, psychologů a jiných odborných pracovníků (např. psychoterapeut, psychiatr, adiktolog). Zhruba dvě pětiny zařízení při absenci těchto profesí nemohou realizovat vše potřebné a nezbytné záležitosti řeší krizovým režimem. Zřizovatelé by měli provést revizi limitu počtu odborných pracovníků na zařízení a zvýšit snahu o zajištění dostatečného počtu etopedů, psychologů a jiných odborných pracovníků.

Nejzávažnějšími důsledky v souvislosti s nedostatkem odborného personálu jsou přetížení personálu a omezené možnosti individuálního přístupu k dětem.

Podle necelé třetiny zařízení ÚV a OV jsou hlavními příčinami nedostatku odborného personálu limit počtu pracovníků stanovený zřizovatelem (rozpočtový limit) a nedostatek kvalifikovaných odborníků v regionu. Necelá pětina zařízení považuje za hlavní příčinu celkovou náročnost práce.

Nedostatek odborných pracovníků se zařízení ÚV a OV snaží řešit nejčastěji najímáním specialistů na částečný úvazek nebo dočasnou externí spoluprací a zajištěním preventivních aktivit proti vyhoření (v téměř třech pětinách zařízení). V necelé polovině zařízení je práce rozdělena mezi dostupné pracovníky i za cenu jejich přetížení.

Celou analýzu naleznete na webu České školní inspekce.

Zpracováno redakcí na základě tematické zprávy České školní inspekce