Povím ti to později
- Kristýna Mariáková
- před 3 hodinami
- Minut čtení: 4
U rodinného stolu by měl člověk zažívat blízkost. Pro mnohé neslyšící děti ze slyšících rodin je to však první místo, kde se učí pocitu vyčlenění. Naše bloggerka Kristýna Mariáková otevírá téma takzvaného syndromu jídelního stolu a popisuje, jak nenápadné věty typu „povím ti to později“ formují vztah k sobě samému i k okolí. Text je osobní výpovědí i praktickou podporou pro ty, kteří balancují mezi porozuměním a neporozuměním – a zároveň výzvou k větší citlivosti v každodenní komunikaci.
Neslyšící lidé jsou cizinci ve vlastní zemi a také ve své rodině (pokud se jedná o slyšící rodinu, v níž je neslyšící jediným členem se sluchovým postižením). Pak je neslyšící člověk odmala vystaven efektu syndromu jídelního stolu (The Dinner Table Syndrome, DTS). Běžné rodinné obědy, večeře či narozeninové oslavy jsou pro neslyšící jedince prvním prostorem, ve kterém se začíná hromadit frustrace ze setkání se slyšícími a dochází mimo jiné k prvotnímu skutečnému odcizení od vlastní rodiny.
Lidé, kteří jsou mu srdci nejbližší, ho (mnohdy zcela nechtěně) zrazují slovy „povím ti to později“. Syndrom jídelního stolu popisuje situaci, v níž neslyšící člověk sedí u stolu se slyšícími příbuznými, kteří se společně smějí, a baví o něčem, zatímco on jakožto neslyšící nerozumí ničemu (v lepším případě rozumí komunikaci útržkovitě). Představte si, kolik takových setkání neslyšící člověk odmala ve svém životě, absolvuje… To je fenomén, kterému jsou vystaveny neslyšící děti ze slyšících rodin napříč celým světem. A to s jakýmkoliv typem sluchového postižení nebo s odlišnou komunikační potřebou (uživatelé znakových jazyků).
Neslyšící člověk zcela přirozeně nemůže být v takové sociální situaci plnohodnotným komunikačním partnerem. A pokud je, pak není rodinná komunikace přirozená, protože rodina slevuje ze svých nároků a totálně proměňuje komunikační strategie.
Syndrom jídelního stolu popisuje situaci, v níž neslyšící člověk sedí u stolu se slyšícími příbuznými, kteří se společně smějí, a baví o něčem, zatímco on jakožto neslyšící nerozumí ničemu
Frustrace z neporozumění (ve vlastní rodině) se sčítá s každou socializací s dalšími slyšícími mimo rodinu. Hromadí se neustále, až se zcela logicky proměňuje ve vztek.
Dospívání a osamostatňování vede u neslyšících k hlubšímu uvědomění si vlastní pozice a k aktivnímu prosazování svých potřeb. Ne každý neslyšící člověk však v tomto obstojí. Uvědomit si svou vlastní sílu a komunikovat své potřeby je celoživotní práce – nejen u neslyšících osob.
Pocházím ze slyšící rodiny, mám za sebou školní integraci na gymnáziu i vysokých školách, vykonávala jsem pracovní pozice na místech mimo neslyšící komunitu, většina mých přátel jsou slyšící. Z aktuální pozice mohu předat pár podpůrných vět, které třeba ocení někteří neslyšící, jež neustále pochybují o své hodnotě a balancují mezi porozuměním a nedorozuměním.
Tvá osobnost
Nejsi komplikovaná/komplikovaný. Jen máš jiné komunikační potřeby.
Tvou hodnotu rozhodně neurčuje tvůj sluchový handicap. A ani množství přátel.
Nedlužíš druhým vysvětlení, proč je to s tebou náročné než se slyšícími. Není to náročné, je to jen jiné.
Socializace
Aby komunikace fungovala, musí se snažit oba. Nejen ty nebo pouze ti druzí.
Někdy je třeba, abys udělal/a první krok. Někdy je třeba, aby ho udělal ten druhý.
Všude se najde nějaký blbec. Blbě se zachováš i ty.
Nemusíš být kamarád/ka s každým, ani si nemusíš vycházet s každým – to ani nejde.
Sociální propojení si dávkuj podle sebe. Každý je jinak společenský.
Vnímej stav tvé sociální baterky, ať ji nevyčerpáš zbytečně rychle.
Aktualizuj neustále své potřeby a přání a referuj o nich druhým.
Hodně se nabíjej přítomností lidí, se kterými si rozumíš a kde nepřevažuje jen tvá urputná snaha jim porozumět.
Akce
Nemusíš být na všech akcích.
Zjisti si něco o akcích předem. Vyhledávej komorní akce, ať z toho máš všechno, ne něco.
Je v pořádku, když odejdeš dřív. (z akce, z oslavy, z rodinného setkání, čehokoliv jiného – dosaď si dle sebe)
Opravdový přítel tě nevystaví pocitu komplikovanosti a bude tě zařazovat do svého života přirozeně, bez skrytých nebo zjevných segregačních tendencí.
Komunikace, kterou máš ve své ruce
Ty máš moc nad tím, jak bude fungovat komunikace se slyšícím. Ne slyšící.
Máš právo se ozvat, pokud něčemu nerozumíš.
Nenech se odbýt s „řeknu ti to potom“ nebo „o je jedno“.
Tvoje NE nenech nikdy zatlačit do kouta.
Nikdy neslevuj ze svých komunikačních nároků a potřeb. Rozhodně ne, aby ses někomu zalíbil/a nebo dosáhl/a nějakého kýženého výsledku.
To, co neřekneš, ostatní nepředpoví.
Nikdo z nás nevidí do hlavy druhého, proto vždy jasně komunikuj.
Na tvých pocitech významně záleží.
„Kdyby se většina slyšících rodičů neslyšících dětí dozvěděla o psychických následcích DTS, mohli by se pokusit změnit kulturu konverzace u svého stolu, aby jejich milované neslyšící dítě nevyrostlo s pocitem, že je ve svém vlastním domě považováno za občana druhé nebo třetí třídy.“1
Lidi kolem vás jsou ti nejdůležitější, obzvlášť když máte nějaký ten handicap nebo pečujete o osobu s handicapem. Modifikují vaší náladu a přístup k celé situaci. Proto se zajímejte o to, s kým trávíte čas. Je to vaše volba a odpovědnost.
Už chápete, že slovy „povím ti to později“ ve skutečnosti říkáte, že už nikdy?!
Kristýna Mariáková
Tip: O syndromu jídelního stolu vznikl soubor povídek 19 neslyšících a nedoslýchavých spisovatelů, kteří prostřednictvím esejů, povídek a básní sdílejí osobní zkušenosti s DTS. 4 autoři jsou absolventi Gallaudetovy univerzity, jediné univerzity pro neslyšící a nedoslýchavé osoby na světě.
1 HALLETT, Victoria. “Dinner Table Syndrome” anthology features contributions from faculty and alumni. Online. 2025. Dostupné z: https://gallaudet.edu/english/dinner-table-syndrome-anthology-features-contributions-from-faculty-and-alumni/. [cit. 2026-02-25].
Komentáře