Je tu nový příspěvek naší bloggerky Baruš Jeřábkové! Baruš zkoumá možnosti prolínání umění, vzdělávání a technologií. Její nadšení je nakažlivé a jistě i čtenáře portálu U21 zaujmou její zkušenosti, nápady a tipy do praxe. Jak Baruš sama přiznává, mnohdy se chová jako dítě: uchovala si dětskou spontaneitu a kreativitu, schopnost žasnout nad věcmi okolo, zůstala jí také radost z objevování a experimentů. Inspirujte se jejím přístupem!
Fotografie z workshopu v ZŠ Vitae
Jednou během přestávky ve škole, kde jsem učila, si jedno dítko odložilo svou láhev s pitím na stůl, na které zrovna svítilo sluníčko. A co se nestalo? Objevila se duha! Hned jsem přivolala všechny děti, aby se přišly podívat. Tento zážitek jsem pak chtěla pro svoje žáčky nějak více uvést do kontextu, a tak jsem pro ně během výtvarky připravila hodinu plnou světelných aktivit. Všechny jsou pečlivě zaznamenány ve fotografiích na Facebookové stránce školy a už jen to vám může poskytnout pěknou hromádku inspirace. Nicméně, já bych se dneska chtěla dostat ještě o pár kroků dále.
Po nějaké době jsem znovu stanula oslněna tímto duhovým jevem, když jsem si šla se sklenicí vody za slunečného dne sednout k počítači. Najednou jsem si uvědomila, jak jsem kdysi jako malá četla ty knížky o teorii barev a strašně jsem si přála mít takový ten skleněný hranol, abych si také mohla vytvořit svůj osobní duhový zázrak. Teď koukám na tu skleničku na stole a najednou mi svitlo! No jo, vždyť já nepotřebuji žádné speciální vybavení! A už to bylo zase tady. Nápady…
Snímek z aplikace Tantalum
Jak vzniká duha? Aneb – ty a fyzika? Hahaha!
Všichni tak nějak víme, jak vzniká duha. Ale když jsem se nad tím více zamyslela, přivedlo mě to k hlubšímu studiu. Jako já jsem opravdu ten poslední člověk, který by v tuto chvíli vyslovil něco, jako je „elektromagnetické spektrum“. Ale ano, nastudovala jsem si, že světlo je viditelná část elektromagnetického spektra, do kterého patří i vlnění, které najdeme v mikrovlnkách nebo Černobylu. No není to fascinující? A pak jsem si všimla toho, že infračervené záření neboli teplo, se nachází hned před prvním světlem, které je vidět – červeným.
NASA and J. Olmstead (STScI), licence, zdroj obrázku
A došlo mi: No jo! Když se rozžhaví železo, tak my to teplo postupně dostaneme do viditelné části! Nooo, počkej. Ale pak je tu ten druhý konec. Ultrafialové světlo… Ha! Ale prrr. Tady o tom vznikne samostatný článek zase někdy příště, abyste se neučetli k smrti. A proč ono „hahaha“? Víte, já jsem z fyziky vždycky propadala. Když jsem mým rodičům začala vyprávět o svých fyzikálních objevech a o tom, že jsem je začala sdílet s dalšími, tak jim to znělo jako ten největší vtip. A doteď si na to nějak nemůžou zvyknout.
Obrázek vygenerovaný pomocí služby Bing
Když nemáme hranol ani sluníčko
Napadlo mě, jestli náhodou neexistuje nějaká aplikace, která umí simulovat rozklad světla. A hádejte – existuje! Jmenuje se Tantalum a můžete si tu vyzkoušet různé čočky a druhy světel a také, jak vypadají světla z různých výbojek. Funguje v prohlížeči online a je možné si tu dokonce stáhnout obrázek ve zvoleném rozlišení, třeba na plochu obrazovky (učitelé, čicháte tady ty digitální kompetence?). Pak jsem dokonce našla i hru na mobil – Light Ignite – která je na lámání světla a jeho odrazu založená.
Další splněný dětský sen – zrušení duhy
Jak jsem vám říkala o té knížce o teorii barev, chtěla jsem ještě jednu věc – takové ty barevné reflektory, abych si mohla vyzkoušet vyrobit bílé světlo. Ach, jak je skvělé, že ta technologie pokročila! Dostala jsem totiž nápad použít k tomuto účelu obrazovky mobilních telefonů. Měla jsem dva staré a svůj aktuální, do všech jsem nainstalovala aplikaci Screen flashlight a už to jelo. (Na iOS jsem našla alternativu Screen Light.) Zbytek se dozvíte v tomto krátkém videu:
A malý tip na závěr
Ve videu jste viděli, jak na tomto principu skládání barev fungují obrazovky. Já jsem použila nástavec na fotoaparát svého mobilního telefonu. Pokud takovou věcičku nemáte, můžete si trochu namočit prsty a cvrnknout vodu na obrazovku svého telefonu, kde je otevřené něco bílé barvy. Telefon pak mírně naklánějte a hledejte úhly, pod kterými jednotlivé barvy probliknou. Kapičky musí být opravdu malinké. Po chvíli se rozlijí a přestanou fungovat. Ale jinak je to prima alternativa, která nás opět vrací ke kapkám vody vykreslujícím duhu na obloze 🌈.
Fotka pocákaného iPadu :)
Baruš Jeřábková