V tomto svém blogovém příspěvku vám povím jedno tajnotajné tajemství. Je tak tajné, že o něm neví ani Národní pedagogický institut a jeho experti. A to už je co říct! Tím tajemstvím je… že… ve výtvarce nepíšeme testy na symetrii obličeje a na hlavu s krkem! Fakt! Opravdu ne! A ještě jedno tajemství přidám: nikdy jsme je ani nepsali! Věřte nevěřte, dokonce se učíme, že hlava nemusí mít krk, je nesymetrická a může být zelená!
Náhled videa z kampaně Měníme osnovy, zdroj https://www.menimeosnovy.cz/
„Portrét musí mít své proporce, obličej je symetrický… hlava musí mít krk…“ Možná jste také zaznamenali atraktivně natočenou PR kampaň s názvem Měníme osnovy, která vznikla v souvislosti s probíhající revizí rámcových vzdělávacích programů a pod níž je podepsán Národní pedagogický institut (NPI) a partneři Nadace BLÍŽKSOBĚ, Nadace České spořitelny, Unie rodičů a další.
Kampaň je to skvělá, nedá se jí vůbec nic vytknout. Snad jen jediná věc. A to, že je úplně mimo – alespoň v části, jež se vztahuje k výtvarné výchově.
Kampaň je to skvělá, nedá se jí vůbec nic vytknout. Snad jen jediná věc. A to, že je úplně mimo – alespoň tedy v části, jež se vztahuje k výtvarné výchově. Poselstvím kampaně je, že nové kurikulum by nemělo být přehlceno, že se děti nemají učit telefonní seznamy, že se mají učit dovednostem a chodit rády do školy. Proč je ale ve videu jako modelový příklad uvedena právě výtvarná výchova?! Vždyť výtvarka je zrovna obor, v jehož DNA je přímo vepsáno, že pracuje primárně s tvořivostí, že nestaví na znalostech, ale na tvůrčím prožitku. Je to obor, který je ve škole jedním z mála, kde se primárně nepracuje právě s pojmy, znalostmi a telefonními seznamy. Proč?! Národní pedagogický institut to neví? Nepřečetl si vlastní kurikulární dokumenty, jež vznikly před dvaceti lety? Jeho experti neznají předešlé osnovy? Vždyť ani v nich nic takového nebylo. Proč je v modelovém videu, jež má veřejnost upozornit na nešvary vzdělávacího systému, zrovna tohle?
Je to něco jako yetti, a přesto to máme v celostátní kampani. Proč se vyrábějí slamění panáci?
Osobně neznám ani jednoho učitele nebo učitelku, který by dával žákům z výtvarné výchovy písemky a zkoušel je z toho, že obličej je symetrický nebo že hlava má krk. Nezažila jsem to v socialistické škole, nezažily to ani mé děti. Ani na praxích, jež jako metodička vedu 20 let, jsem písemku z výtvarky neviděla. Je to něco jako yetti, a přesto to máme v celostátní kampani.
Ne že by náš obor neměl své nešvary, ale přehlcení znalostmi, deptání dětí testy a zkoušením, to je tak mimo, že to ani nedokážu slovy vyjádřit. Video touhle svou pasáží urazilo komunitu, jež se snaží uchovávat ve škole prostor pro tvořivost, komunitu, která dětem ukazuje, že v tvorbě můžeme svobodně experimentovat, že každý jejich nápad má smysl a stojí za to se o něm bavit. Komunitu, která dávno prosazuje to, po čem kampaň volá.
Šprtáme se ve výtvarce symetrii? Nebo je to jinak?
Pokud zůstaneme u symetrie, ta je samozřejmě fascinující a zajímá nás. Stejně jako třeba asymetrie nebo libovolné jiné vizuální jevy. Učíme žáky a žákyně pomocí smyslů vnímat sebe, druhé lidi a svět. Třeba si společně všimneme symetrie a toho, že lidský obličej vlastně symetrický vůbec není. Během tvůrčích pokusů a výtvarných etud můžeme ověřovat, co se stane, když dokonalou symetrii uplatníme, anebo co se stane, když je něco výrazně asymetrické. Během tvorby pak můžeme vyjádřit – třeba uplatněním symetrie nebo asymetrie – nějaký obsah, myšlenku. A pak můžeme během vzájemné komunikace a sdílení objevovat, co takové symetrické nebo asymetrické obrazy vyjadřují, jak na nás působí, jak je můžeme využít. Objevujeme v nich metafory, poselství, sami sebe nebo principy, jež utvářejí svět a náš život v něm. Pracujeme přitom nejen s vyjádřeními žáků, ale samozřejmě také s uměním. Experimenty umělců a jimi uplatňované tvůrčí principy jsou nám skvělou inspirací a ukazují nám, že se na svět můžeme dívat i jinak. Nezvykle, bez stereotypu, nově, zkrátka kreativně. Hlava nemusí mít krk, obličej může být pomačkaný, zelený nebo celý nakřivo.
Ukázky ilustrují úlohy, v nichž žáci a žákyně poznávají, že lidský obličej vlastně symetrický vůbec není. Během tvůrčích pokusů si mohou ověřovat, co se stane, když dokonalou symetrii uplatníme (Jiří Mádl je najednou takový jiný, podivný, umělý, že?), anebo co se stane, když je něco výrazně asymetrické. Nebo když hlava nemá krk. Ukážeme si experimenty umělců, jako byl Pablo Picasso, Jiří Kolář, Václav Stratil. Můžeme vyzkoušet, co se stane, když namalujeme jiný obličej, když použijeme výrazně expresivní barvy nebo když jej pomačkáme. Během tvorby pak můžeme vyjádřit – třeba uplatněním symetrie nebo asymetrie – nějaký obsah, myšlenku.
Tohle není nějaký můj výmysl. Tohle je v umění i ve výtvarné výchově dávno normou, tohle je léta letoucí napsané v kurikulu. Tohle se učí na pedagogických fakultách, tohle a mnohem víc si sdílejí učitelé na přehlídkách. Nikdo o tom nediskutuje, je zcela absurdní představa, že by se například progresivní tvůrčí výtvarkář hádal s druhým, zaostalým, který chce raději psát písemky. Prostě ne. Spíše lze říct, že obrázky, jimiž rychle doplňuji tenhle článek (vzešly z několikaminutové výtvarné hry s portrétem Jiřího Mádla) patří ve výtvarce ke zcela běžným úlohám, vlastně už hodně omšelým.
Samozřejmě, svět je pestrý a plný překvapení. Připusťme možnost, že Jiří Mádl opravdu narazil na učitele nebo učitelku, který namísto obsahu, jež je v kurikulu, probíral krk a symetrii a psal z nich písemku a třeba žákům sázel koule. Připusťme, že se to mohlo stát, i když to dává smysl stejně jako mrtvé milenky cit nebo zborcené harfy tón.
Pokud k takové situaci někde dochází, pak je třeba se ptát, co je příčinou. Co může vést učitele nebo učitelku k tomu, že z výtvarky dělá něco, čím nemá být?
Pokud použiji jadrný slovník Líného učitele, může prostě jít o mizerného učitele. (Ostatně v každé profesi narazíte na lidi, kteří by měli raději dělat něco jiného.) Nebo může jít o neaprobovaného učitele, který o oboru a jeho samotných základech neví zhola nic. (I v důsledku malé revize se ředitelům menších škol aprobovaný výtvarník skoro nevyplatí, takže podíl neaprobované výuky může být velmi vysoký; kdysi se uvádělo číslo okolo 40 % neaprobovaných učitelů VV, kteří dostávají výuku jen jako doplnění k úvazku, dnes to bude ještě víc.) A napadá mě ještě třetí možnost: mohl by to být bezradný učitel, který se písemky chytá jako tonoucí stébla. Třeba proto, že si neví rady s kázní, že ho jeho žáci přivedli do úzkých, nedaří se mu je přimět ke spolupráci, není s to zvládnout náročnou třídu bez donucovacích prostředků.
Není to poprvé, kdy oficiální komunikace předkládá vlastní zkreslený obraz našeho oboru, aby proti němu pak argumentovalo a nabízelo inovace – třeba nahrazení jednoho oboru jiným, který to prý umí lépe.
Co by mohlo pomoci tyto situace vyřešit? Co můžeme udělat pro to, aby se Jiří Mádl na výtvarku těšil a byla smysluplná? Kampaň NPI nám sděluje, že cestou je změna osnov. Pro mě je to ale jen slaměný panák. Není to poprvé, kdy oficiální komunikace předkládá vlastní zkreslený obraz našeho oboru, aby proti němu pak argumentovalo a nabízelo inovace – třeba nahrazení jednoho oboru jiným, který to prý umí lépe.
Obludnosti, které by bylo potřeba škrtat, v kurikulu výtvarné výchovy nenajdeme. Ani když bude kampaň stokrát říkat, že ano. Prosím, lidi z NPI, přečtěte si ho!
Znamená to, že naše školství nebo výtvarná výchova nemají problémy? To jistě ne. Identifikujme je a zaměřme se na ně. Potřebný je nikoliv nový papír, který ředitel hodí do šuplíku, ale skutečná proměna kultury školy a kvality vzdělávání. Tak aby na školách mizerní učitelé neměli šanci, aby tam přišli lidé s otevřenou myslí, tvořiví a vzdělaní, prostě ti nejlepší. Aby rozuměli svým oborům, měli rádi děti, hledali neotřelé cesty a sledovali nové trendy. Také je důležité, aby v náročných situacích nezůstali na vše sami, aby měli metodickou a psychologickou podporu.
Přála bych si, aby příští kampaň byla o tomhle. Aby v ní nebyli slamění panáci a podpásovky, jež urážejí ty, co se o inovace skutečně snaží. A ještě jednu věc bych si přála: aby se v komunikaci revizí přestala výtvarné (ale i hudební) výchově nasazovat psí hlava. Na druhém stupni nám zbyla usmolená hodina. Jiří Mádl si přeje, aby děti mohly dát průchod své tvořivosti. Podmínky, do nichž nás dosavadní revize dostaly, nám to jen ztěžují. Ale děláme maximum. Přijďte se podívat a netočte o našem krásném oboru hlouposti.
Text: Petra Šobáňová
Text je reakcí na pasáž videa, jež je možné najít na webu kampaně www.menimeosnovy.cz.