Lucie Porter je studentkou 3. ročníku programu Anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání v kombinované formě a ve svých textech sdílí své osobní zkušenosti s pedagogickou praxí. Tentokrát se podělila o zážitky ze své první inspekce. Jsou školní inspektoři opravdu postrachem pedagogů? Lucie svým článkem dokazuje, že nikoliv. Sama dodává, že jde o zkušené kolegy s mnohaletou pedagogickou a didaktickou praxí, kteří mají hlavně začínajícím pedagogům co předat.
Bez ohledu na věk, největším strašákem všech začínajících pedagogů je instituce České školní inspekce, se kterou byste se měli setkat během prvních tří až šesti let vašeho působení na každé škole. Pokud se na škole nemění vedení, nechodí stížnosti, přichází inspekce z různých jiných důvodů, jako na kontrolu papírů, třeba ohledně vyššího odborného vzdělávání a podobně.
Jak tedy poznáte, že se k vám chystá inspekce i přes to, že vám to vedení vaší školy ještě oficiálně neoznámilo? Šuškandou. Školní šuškanda je spolehlivější a rychlejší forma sdělování akutních informací, nežli potrubní pošta či e-mail. To za vámi přijde kolega či kolegyně s očima na vrch hlavy, smrtelným výrazem a dvěma slovy vám oznámí zaklínadlo: „Přijde inspekce“. Ztuhnete. Na čele vám vyraší velké krůpěje studeného potu. Otevřete ústa. Zrychlí se dech. Slabší povahy se rozklepou. Radši si sednete. Panika prostupuje vaše tělo. Po zádech vám přejede mráz. Vstávají vám chlupy hrůzou. Ten hrozný strašák inspekce! Před očima film profesního selhání a možnost být prohlášen za absolutně neschopného pedagogické profese tím hrůzostrašným strašákem, inspekcí. Někteří z vás možná vidí sami sebe na dlažbě. Jediné, čeho jste schopni se kolegy zeptat je co máte dělat. Poté přijde pokyn od vedení s podrobnějšími instrukcemi a přesto, že se informace o návštěvě již vsákla, stále vás ovládá panika. Instrukce jsou většinou okolo vašich podrobných příprav a měsíčních plánů hodin takové, aby byly v souladu s ŠVP, znalostí žáků se specifickými potřebami a vaším individuálním přístupem, se zápisy hodin a absencí v třídních knihách a podobně. Také po vás vedení může chtít i osobní dokumenty, které ještě nemá, a pokud ještě studujete, aktuální potvrzení o studiu. Zkušenější a již „oklepaní“ kolegové vám sdělí, že si máte připravit hodinu ve stylu „Potěmkinovy vesnice“. To znamená modelovou hodinu, kterou za běžných okolností vůbec nestíháte, s žáky naladěnými na inspekci, takže i ti největší „rušiči a flákači“ se chovají jako beránci a pracují pilně jako včelky.
Přijde kolega či kolegyně s očima na vrch hlavy, smrtelným výrazem a dvěma slovy vám oznámí zaklínadlo: „Přijde inspekce“. Ztuhnete. Na čele vám vyraší velké krůpěje studeného potu. Otevřete ústa. Zrychlí se dech. Slabší povahy se rozklepou. Radši si sednete. Panika prostupuje vaše tělo. Po zádech vám přejede mráz. Vstávají vám chlupy hrůzou. Ten hrozný strašák inspekce!
Týden před inspekcí chodíte bledí a nevyspalí. Mezi oční víčka byste si nejraději nacpali sirku, protože jste v práci dlouho do noci, abyste ulovili na internetu ideál všech ideálů měsíčních plánů a aktivit, zatímco ladíte minuty a vteřiny vašich podrobných příprav. Nevíte totiž, do kterého ročníku vám ten strašák přijde. Ranní kávu dopíjíte o desáté večer, těsně předtím, než usnete na klávesnici. Vzpomínáte kolikátého nebyla Mařenka ve škole a jestli to máte dobře zapsané, pohledem na jednotlivé žáky si v duchu opakujete jejich specifické potřeby. Školník vás pokaždé povzbudivě zdraví heslem: „Á, inspekce“. Tiše mu závidíte a proklínáte ostřílené kolegy, kteří „obšlehnou“ měsíční plán výuky z obsahu učebnice a jen ho poladí k ŠVP. Vy to přeci takto nechcete, chcete vtisknout vlastní stopu, ukázat té inspekci, že na to máte, že jste se něco naučili. A tak to ladíte do nejmenšího detailu dle všech možných zásad výuky, od tematických celků, přes cíle, mezipředmětové vazby, průřezová témata až po zvláštní didaktická hlediska. Noc před inspekcí, pod náporem všech možných černých myšlenek a scénářů preventivně nespíte vůbec.
V den D chcete vypadat co nejvíce profesionálně a neomšele. Zvolíte odění hodné takové příležitosti, tak necháváte rifle, tričko, krátké šaty nebo ty s výstřihem doma. Pánové většinou obléknou košili a společenštější kalhoty, dámy stihnou projít kadeřnictvím či kosmetikou a zvolí buď formálnější šaty či třeba velmi slušný svetr, s ohledem na roční období. Korektorem zaplácáte kruhy pod očima. Máte pocit, že znovu maturujete nebo státnicujete, tak ať máte úroveň. V práci vám přijde e-mail, do jaké hodiny vám kdo přijde. Nervózní jste jako včela v únoru. Ve škole je nebývalé ticho, hluční žáci chodí a mluví jako myšky, nikdo nikde nemlátí dveřmi, nikdo neběhá, nikde neleží odpadky a nejsou vidět a ani ve vzduchu cítit závany sladkých či energetických nápojů. Žáci poctivě všechny zdraví, někteří preventivně dvakrát, řádně artikulují a při vašem vstupu do třídy stojí jako podle pravítka. Školník si vyleštil opasek a montérky nechal doma. Uklízečka servala prachovku a mop, vše je naleštěné a vypulírované. Zkrátka modelová, ideální škola, jako ze škatulky.
V minutě M si jdete do sborovny vyzvednout svého inspektora. Na schodišti nebo ve výtahu si celou dobu kontrolujete odění, to, co za týden zbylo z vašich vlasů a odér vašeho dechu. Nastříkáni jste vaší nejlepší a nejdražší voňavkou, kterou vynesete dvakrát do roka – na Vánoce a školní ples. Zpocenou dlaň si utíráte do kapesníku, kterým si ťupkáte i orosené čelo. Inspektora přivítáte s křečovitým úsměvem a možná až moc pevným stiskem ruky. Vybaveni jste svými poznámkami, podrobnou přípravou na danou hodinu, plány a pomůckami a cestou do třídy odpovídáte na otázky o jednotlivých žácích ve třídě, vašem plánu a vlastně na vše, na co se inspektor zeptá tak, jak jste si to za ten týden načetli a přitom, aby tam byl i ten kousek z vás. Pomalu nabíráte ztracené sebevědomí, zbavujete se strachu a opouští vás ostych, protože inspektor se opravdu snaží a naslouchá všemu, co říkáte, zkrátka, jde to dobře. Otevřete dveře od třídy a zažíváte šok. Naproti dveřím sedí mezi vašimi žáky i žák cizí, s velmi specifickými potřebami, kterého jste nikdy neučili, víte jen o jeho existenci a nějaké základní informace, a vlastně ani nevíte, že ho ten den suplujete, protože jeho třída odjela na dlouho plánovaný výlet a kvůli svým potřebám nemohl jet s nimi. Nikdo vám také neřekl, že ho suplujete. V tuto chvíli si přijdete absolutně nepřipravení a předtím odpadlá nervozita je zpět v daleko větší síle. Těch pár metrů k vašemu stolu a tabuli horečně přemýšlíte, jak daného žáka zapojíte do hodiny, jak ho s jeho hodně specifickými potřebami vcucnete do vaší podrobné přípravy. Inspektor vás celou dobu sleduje, všiml si i vašeho šoku.
Pomalu nabíráte ztracené sebevědomí, zbavujete se strachu a opouští vás ostych, protože inspektor se opravdu snaží a naslouchá všemu, co říkáte, zkrátka, jde to dobře. Otevřete dveře od třídy a zažíváte šok.
Najednou přijde záchrana „shůry“ a vy si vzpomenete, že daný žák má rád to a to, a že mezi všemi těmi papíry je i časopis, který používáte k výuce a který, absolutním zázrakem, má i aktivitu na žákovo oblíbené téma. Máte takový pocit úlevy, že chcete nechat blahořečit celý časopis i s editorialem. Aktivitu tedy „vcucnete“ do vaší podrobné přípravy. Hodinu odučíte na nějaký pomyslný automat a překvapivě si ji užijete vy i žáci, včetně toho „adoptovaného“. Po hodině ve vašem kabinetu proběhne rozprava s inspektorem. Většinou se to točí okolo vašeho plánu, kdy vysvětlujete, proč jste v hodině použili to a to, vašich myšlenek, pocitů a celkového vašeho fungovaní v dané škole. Debata se již nese v přátelském duchu, bez nervozity, která z vás zcela odpadla s poslední minutou odučené hodiny a spokojeným úsměvem inspektora. Inspektor nic nevyčítá, pokud kritizuje, tak velmi konstruktivně a hodně chválí. Ocení vaši snahu a nasazení. Vy zjišťujete, že to není vůbec žádný strašák, který by vás chtěl vystrnadit z pedagogické praxe pro neschopnost. Naopak, máte spíše pocit, že mluvíte se svým profesorem didaktiky z vaší almy mater. Můžete se zeptat na cokoliv z pedagogické praxe, s čím si nevíte rady, nebo kde ještě trochu tápete. Nakonec, když je pro vás inspekce u konce, zjistíte, že po celou dobu vašeho setkání včetně výuky, na inspektora i žáky v celé své kráse koukal váš bok pravé tělesné strany, včetně spodního prádla, protože se vám rozpáral ten nový, parádní svetr, který jste si ráno oblékli. Drží už jen díky švu na spodní straně a v podpaží.
Samozřejmě, zkušenosti s inspekcí se mohou lišit, nicméně na základě mé první zkušenosti s inspekcí, včetně svetru, a různých dalších od mých kolegů z jiných krajů se dá říct, že školní inspekce tu opravdu není proto, aby nás kritizovala, děsila nebo vystrnadila z pedagogické praxe. Mimo to, že jde o velmi zkušené kolegy s mnohaletou pedagogickou a didaktickou praxí, vidím její přínos hlavně v poradenství nám, začínajícím pedagogům. Zkušený a lidský inspektor pozná, zdali svou práci děláte poctivě, srdcem a rádi, nebo jste v rámci jeho návštěvy předvedli tu pověstnou „Potěmkinovu vesnici“ a praxe ve vašich hodinách je diametrálně rozdílná. Poznají, zda jde v rámci vaší inspekční hodiny pouze o důkladnější přípravu v rámci časových úseků nebo množství aktivit, protože v běžném režimu to máte trochu volnější, rozdělené do více celků, neboť se to normálně nedá stihnout a odučit třeba i devět takto nadupaných vyučovacích hodin za sebou. Anebo zdali je taková hodina u vás absolutní výjimkou a jen pro inspekci. Podle toho k vám i přistupují a takové máte potom hodnocení. Pokud budete učit srdcem, nemáte se čeho bát; a hlavně, nebojte se jich na cokoliv zeptat. Rady těch zkušených „od fochu“ jsou totiž ty nejcennější a mohou posunout dál.
Lucie Porter