Paradox přístupnosti: Proč se neslyšící lidé* neúčastní akcí, které jsou pro ně určené?

Festivaly, muzea, divadla – všude se otevírají cesty k porozumění pro neslyšící publikum. A přece na nich často kráčí jen málokdo. Naše bloggerka Kristýna Mariáková hledá odpověď na otázku, proč programy zpřístupněné neslyšícím zůstávají mnohdy bez odezvy, a připomíná, že skutečná inkluze začíná až zájmem těch, pro které je určena.

Seděla jsem v hledišti Švandova divadla. Přede mnou se na jevišti odehrával příběh, který mi zprostředkovávala titulkovací obrazovka. Bylo to místo, kde bych očekávala komunitu neslyšících, ale kde jsem nakonec byla sama. Podobná situace se opakuje léta na festivalu Colours of Ostrava, který navštěvuji zejména kvůli multioborové diskuzní scéně Meltingpot. I zde mi často tlumočí individuálně. Nechce se mi věřit, že jsem snad jediná, koho zajímá umění, divadlo, vzdělávání, kultura?! Otázky, které si pokládám (a určitě nejen já), znějí: Kde jsou neslyšící? Vědí o těchto příležitostech? A pokud ano, proč o ně nemají zájem? Proč maximálně nevyužívají pro ně dostupné programy?

Každý rok se stále více festivalů a institucí snaží zpřístupnit svůj program pro osoby se sluchovým postižením. Nabídka je široká – od tlumočeného programu, přes titulkovaný obsah až po speciální workshopy pro neslyšící rodiny, děti a mládež, dospělé a seniory.

Příklady jsou četné, uznejte sami a to není výpis kompletní: (Jste-li organizace, projekt či festival, který má zajištěnou přístupnost pro osoby se sluchovým postižením a nejste uvedení v uvedeném seznamu – ozvěte se. Vaše iniciativa je důležitá a zaslouží si maximální pozornost!)

• Hudební festivaly: Colours of Ostrava, Smetanovy Jabkenice

• Kulturní festivaly: Kontakt: festival živých míst a osobností (Frenštát pod Radhoštěm/Trojanovice), Kefír (Hradec Králové), VyšeHrátky (Praha), Open House Praha, Buchty a loutky dětem (Praha), Healing festival, REGIONY: mezinárodní divadelní festival Hradec Králové, Dětský filmový a televizní festival Oty Hofmana (Ostrov)

• Vzdělávací instituce: CAMP: Centrum Architektury a Městského Plánování (Praha), Národní muzeum (Praha), Brněnská muzejní noc, Technické muzeum v Brně, Moravské zemské muzeum v Brně

• Divadla a kina: Švandovo divadlo, Finále Plzeň, Noir Film Festival, Jeden svět

Mnozí lidé se sluchovým postižením si stěžují, že pro ně není dostatek akcí a programů a že se cítí ve společnosti odstrčeni. Problém ovšem není v tom, že by nabídka chyběla. Tento rozpor pak logicky vytváří začarovaný kruh.

(Smutnou) pravdou je, že navzdory velkému úsilí pořadatelů a organizátorů není účast osob se sluchovým postižením vždy taková, jakou by si přáli, očekávali. Vyvstává záhadná otázka: Proč se osoby se sluchovým postižením tedy neúčastní akcí, které jsou pro ně určené?

Je zásadní se zamyslet nad tím, co stojí za nízkou účastí. A odpověď bude zřejmě komplexní – možná jde o nedostatečnou informovanost, možná o specifické jiné bariéry a dost pravděpodobně je to ovlivněné odrazem současné doby, kdy lidé komunikují (a scházejí se) především v online prostoru.

Vytvářet programy, které jsou přístupné pro neslyšící účastníky, je důležité a pro moderní společnost nutné. Jenže nízká účast této cílové skupiny se stává pro organizátory velmi demotivujícím faktorem. Proč by měli vynakládat čas a peníze na něco, co se nevyužívá naplno?! Mám proto úplné pochopení pro někoho, kdo vynaložil jakékoliv úsilí, když to časem nakonec vzdá. Trpělivost totiž není u nikoho z nás bezedná.

Vnímání přístupnosti jako normy je klíčové pro inkluzivní společnost. Zatímco dnes je přístupnost často chápána jako zjevení, je za mě důležité, abychom si zvědomili, že přístupnost by měla být samozřejmou součástí každého projektu a prostoru. Mě hodně potěší, když se octnu na nějaké akci a random zjistím, že nabízí titulkovaný obsah nebo že tam je dokonce tlumočník!

Česká expertka na přístupnost Mariana Chytilová ve své přednášce pro TEDx s nadsázkou doporučuje: „Dělejme přístupnost pro sebe.“ Její argument je prostý, ale účinný: Nikdo z nás nemůže s jistotou vědět, zda v budoucnu nebude potřebovat bezbariérové prostředí. Může jít o dočasné situace, jako je zranění, nebo o změny spojené se stárnutím. Tento přístup ukazuje, že řešení navržená pro specifickou skupinu, například pro lidi na vozíku, ve výsledku prospívají celé společnosti – například rodičům s kočárky, seniorům nebo lidem s těžkým zavazadlem. Stejné je to např. s titulky pro neslyšící. Málokdo si plně uvědomuje, že titulky mají širokospektrální využití a ocení je více lidí (např. ohluchlí lidé, matky, které uspávají děti, lidé učící se český jazyk nebo prostě všichni, kteří zapomněli sluchátka).

Proto se nevyplácí přístupnost vnímat jako břemeno. Chápejme přístupnost jako investici do budoucnosti, která nakonec přinese užitek nám všem. Buďme tedy sobci a dělejme přístupnost pro sebe!

Je také nezbytné, abychom se my – neslyšící – aktivně zapojovali do akcí, které jsou pro nás pořádány. Nezůstávejme lhostejní k příležitostem, které nám umožňují přístup k divadlu, kultuře, umění a vzdělávání.

Pokud víte o programu pro neslyšící ve svém městě, neváhejte ho podpořit svou účastí. Nebo minimálně šiřte informace a povězte o tom ve vaší komunitě neslyšících. Jen naše aktivita a zájem zajistí, že takové iniciativy budou pokračovat a rozšiřovat se. Nedovolme, aby tyto jedinečné možnosti zanikly kvůli nedostatku našeho zájmu.

*neslyšící lidé = souhrnné označení pro osoby se sluchovým postižením

Kristýna Mariáková