top of page

Povolání učitelky je pro mě posláním, říká Lenka Orálková

Lenka Orálková působí v současné době jako vyučující na Odborném učilišti a Praktické škole v Mohelnici. A to už od založení školy v roce 1995. V prvních letech vyučovala odborné předměty jako externí pracovník, následně jako kmenový zaměstnanec. Učitelkou se dle svých vlastních slov chtěla už od základní školy, její profil ale nevyhovoval tehdejšímu režimu, začala tedy pracovat v textilní továrně Bytex v Liberci a následně byla technologem na podnikovém ředitelství Hedva Moravská Třebová. Ke svému vysněnému povolání se ale nakonec dostala. A to právě po roce 1995, kdy nastoupila na odborné učiliště v Mohelnici. Za své působení si v loňském roce vysloužila ocenění Učitel roku Olomouckého kraje.



Jak sama říká, povolání učitelky je pro ni posláním, které je sice náročné, ale zároveň ji baví a naplňuje. Také si jej musela vybojovat, cesta k němu vůbec nebyla jednoduchá. „Vyzkoušela jsem si v životě několik zaměstnání, každé mě něčím obohatilo, nejvíce mě ale oslovila práce učitelky a jsem vděčna za to, že jsem dostala tuto příležitost,“ napsala ve své pedagogické reflexi Lenka Orálková.

 

„Stát se učitelkou bylo mým přáním a snem již na základní škole. Studijní výsledky jsem měla výborné, ale nesplňovala jsem požadavky tehdejšího režimu, takže bylo marné se hlásit na pedagogickou školu. Měla jsem ráda ruční práce, zúčastňovala jsem se soutěží se svými pletenými výrobky, a tak mně byla doporučena Střední průmyslová škola textilní v Ústí nad Orlicí. Byla jsem přijata,“ prozradila ve své pedagogické reflexi Lenka Orálková. Přes studium na vysoké škole v Liberci a pracích v Bytexu Liberec a Hedva Moravská Třebová se ale k učení nakonec přece jen dostala.

 

Učit žáky, komunikovat s nimi, předávat jim zkušenosti se mi natolik zalíbilo, že jsem se v roce 1998 zúčastnila konkurzu na pozici učitelky odborných předmětů na zmiňovaném odborném učilišti a praktické škole a byla jsem přijata.

 

V roce 1995 se jí ozvala kamarádka, ekonomka, z nově vznikajícího Odborného učiliště a Praktické školy v Mohelnici, kam začala docházet a učit odborný předmět Oděvní materiály v oboru Šití oděvů. Během svých hodin využívala znalosti, které nabyla během studií střední i vysoké školy a v textilních továrnách.

 

„Učit žáky, komunikovat s nimi, předávat jim zkušenosti se mi natolik zalíbilo, že jsem se v roce 1998 zúčastnila konkurzu na pozici učitelky odborných předmětů na zmiňovaném odborném učilišti a praktické škole a byla jsem přijata,“ prozradila na sebe Orálková.

 

Své pedagogické vzdělání, mimo jiné v oblasti speciální pedagogiky, získala na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Tím ale v sebevzdělávání neskončila. V dalších letech studovala také oblast ICT na Mendelově univerzitě v Brně.

 

Jsem uvádějící učitelkou, abych studentům a studentkám mohla předat znalosti a zkušenosti ze své téměř pětadvacetileté praxe

 

„V rámci projektu Kvalitnější výuka s ICT jsem vypracovala digitální učební materiály pro předmět Obchodní provoz oboru Prodavačské práce. Nyní proškoluji ostatní pedagogy ve správné obsluze počítačů a v ovládání jednotlivých programů, zejména programu Bakaláři. Stala jsem se také vedoucí Metodického sdružení všeobecně vzdělávacích a odborných předmětů. Pro nové učitele jsem uvádějící učitelkou, abych jim mohla předat znalosti a zkušenosti ze své téměř pětadvacetileté praxe. V letech 2017 až 2020 jsem jako školní koordinátor byla zapojena do projektu PŘESMOSTY ke společnému vzdělávání – program PŘESKROK, jehož cílem byla podpora žáků se specifickými vzdělávacími potřebami při vstupu na trh práce,“ napsala ve své pedagogické reflexi Orálková.


Šíři aktivit na rozvoji školy popisuje ve svém nominačním dopise také ředitelka školy, na které Lenka Orálková působí, Lubica Vojteková. „Hlavní parketou byly odborné předměty u oboru Šití oděvů – technologie, oděvní materiály a konstrukce střihů. Lenka Orálková stála také u zrodu učebního oboru Prodavačské práce. Velkou měrou přispěla k tvorbě učebních materiálů pro předmět Profesní příprava, která usnadňuje absolventům přechod na trh práce. Pro tento obor byla i spoluautorkou jednotných závěrečných zkoušek,“ napsala v dopise Vojteková.

 

Přístup k žákům? Snažím se zohlednit jejich potřeby a možnosti

 

„K žákům jsem vždy přistupovala empaticky. Snažila jsem se zohlednit jejich potřeby a možnosti. Vycházela jsem z jejich životních příběhů a zkušeností a sdílela jsem s nimi ty své. Motivovala jsem žáky a podporovala v nich to jedinečné, dobré, ale zároveň přizpůsobovala realitě a současnosti, aktuálním trendům,“ uvedla v reflexi Lenka Orálková.

 

K žákům jsem vždy přistupovala empaticky. Snažila jsem se zohlednit jejich potřeby a možnosti. Vycházela jsem z jejich životních příběhů a zkušeností a sdílela jsem s nimi ty své. Motivovala jsem žáky a podporovala v nich to jedinečné, dobré, ale zároveň přizpůsobovala realitě a současnosti, aktuálním trendům.

Důraz na jednotlivého žáka potvrzuje i ředitelka školy, která svou podřízenou na ocenění Učitel roku Olomouckého kraje nominovala. „Svým individuálním přístupem podporuje aktivní zapojení všech žáků do výuky, spolupráci a dobré vztahy v jednotlivých třídách. V roli třídního učitele je vždy tou chápající, podporující, empatickou osobou, často nazývanou náhradní mámou. V rámci volnočasových aktivit a kroužků rozvíjí u žáků nadání a schopnosti, které upotřebí ve své další kariéře. Byla také projektovým koordinátorem v PROJEKTU PŘESMOSTY, který byl zaměřený právě na uplatnitelnost žáků se speciálními vzdělávacími potřebami na trhu práce,“ popsala v nominačním dopise Lubica Vojteková, ředitelka odborného učiliště.

 

Potěší ji, když se v běžném životě potká se svými bývalými studenty a studentkami

 

O to, jak škola působí navenek, se zasazuje Lenka Orálková také správou a tvorbou obsahu webových stránek. Své zkušenosti s technikou a počítači pak uplatnila ve velké míře i během distanční výuky způsobené pandemií koronaviru. „V době distanční výuky byla často přítelem na telefonu, díky kterému se i na škole pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami dařilo zdárně zvládat výuku přes TEAMS,“ uvedla ředitelka Vojteková.

 

Se svými žáky neztrácí kontakt ani po odchodu ze školy. Sleduje, jak se uplatňují na trhu práce, zajímá ji, jak se jim daří, jak vzpomínají na školu, co jim chybělo v začátcích zaměstnání a co by doporučili, aby se nově zařadilo do výuky. „Vždy mě velmi potěší, když se s některými z nich potkám v běžném životě, a jsem pyšnou učitelkou, když mě v obchodě obslouží právě náš absolvent,“ napsala ve své reflexi Orálková.

 

Text: Oddělení komunikace PdF UP

Foto: Alžběta Gregorová

Související příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page