top of page

Svět není rozškatulkovaný na jednotlivé obory aneb co říkají učitelé z praxe o mezipředmětové výuce

Je tu další příspěvek naší bloggerky Lenky Pánkové z organizace ARPOK! Její dnešní článek přináší shrnutí první části inspiračního setkání Učíme o globálních souvislostech, které proběhlo 27. listopadu 2023. Během něho odpovídali čtyři učitelky a učitelé, kteří se podíleli na tvorbě (a)nebo pilotování lekcí do metodiky „Globální témata napříč předměty“ na otázky k mezipředmětové výuce.



Přejeme příjemné a inspirativní čtení a v případě zájmu si poslechněte celou online diskuzi.

 

Co dává žákům a vyučujícím, když zrušíme šuplíčky předmětů? Jaké benefity přináší výuka napříč předměty? Co jim/vám to naopak bere? S jakými překážkami se můžeme setkávat a jak jim čelit?

 

„Souhlasím s tím, že svět není rozškatulkovaný na jednotlivé obory. Když učím ve fyzice rychlost a počítáme příklady, tak se mi stává, že už druhou hodinu počítání příkladu: když cyklista jede rychlostí 30 km/h, kolik toho ujede, tak to děti nebaví. V publikaci „Globální témata napříč předměty“ jsem pilotovala lekci na migraci ptáků, žáky počítání rychlostí bavilo a pak je samozřejmě zajímalo, jak který pták vypadá, a to už si sami zjišťovali na internetu nebo řešili s paní učitelkou přírodopisu. Takto jsme se přes fyziku a učivo rychlosti dostali k migraci a potom také i ke klimatické změně.  Díky lekcím můžeme otevírat okénka mezipředmětovosti, neomezit se jen na jeden předmět.“

 

Jak žáci reagují, když se například v matematice zabýváte tématem klimatická změna? 

 

„Pro mě je důležité předměty propojovat, jak se mi to hodí (možná je to i tím, že nejsem vystudovaný pedagog, mám jen vystudované pedagogické minimum), líbí se mi mezioborovost, takže běžně více předmětů v jedné třídě spojuji a prolínám. Děti jsou na to zvyklé. Já chci, aby dokázali argumentovat, vyhledat si informace, odprezentovat je, to je můj základní výstup žáků dětí ze ZŠ.“

 

„Navážu na kolegyni: každý učitel je nějaký a nějak učí, i žáci jsou nějací a nějak svět kolem sebe vnímají. Jako žák jsem nerozuměla rozdělení na předměty, potřebovala jsem ty informace komplexně, proto jsem studovala zeměpis. Myslím si, že obrovský benefit mezipředmětové výuky je to, že umožňuje žákům, ale i nám vyučujícím komplexní chápání světa. Mně se daří propojovat zeměpis s pracovními činnostmi. Když ale potřebuji něco výtvarně zpracovat, tak na hodinu zeměpisu navazuje kolega výtvarné výchovy. Letos se podařilo do rozvrhu zařadit tandemovou výuku a já jsem vytvořila tandem zeměpis–český jazyk v dotaci jedné hodiny týdně pro 8. třídu. Přináším do ní oborové čtení, informace z aktuálního dění ve světě, češtináři potom s textem pracují nejen z hlediska obsahu (informací), ale z hlediska textu jako takového. I mě to obohatilo. Tím, že kombinujeme předměty, posilujeme také spolupráci mezi námi učiteli.“

 

„Rád propojuji své dva předměty – biologii a chemii – díky globálnímu vzdělávání narážím ve výuce na zajímavá témata, která je třeba uchopit z jiného pohledu než z pohledu mých předmětů, a proto se nebráním s dětmi vést diskuzi a nechávat jim prostor. Bohužel se mi nedaří propojení s jinými učiteli, ale snažím se o to.“

 

Rád propojuji své dva předměty – biologii a chemii – díky globálnímu vzdělávání narážím ve výuce na zajímavá témata, která je třeba uchopit z jiného pohledu než z pohledu mých předmětů, a proto se nebráním s dětmi vést diskuzi a nechávat jim prostor.

 

„Jestliže chceme učit mezipředmětově, bere to náš čas. Musíme více času věnovat přípravě, ale na druhou stranu nám to ohromně pomáhá, protože nám mezipředmětová výuka rozšiřuje obzory, i my sami se dostáváme k novým informacím, je tu obrovský přesah u dětí, rozšiřují si obzory, a hlavně je to baví. A to je dneska základ, zaujmout děti, posunout je dál. Když si připravíme projekt na nějaké globální téma napříč předměty, tak sice investujeme více času do přípravy, ale nám se ten čas vrátí. Protože když to děti baví, můžeme téma přesunout do dalších hodin, kde ten čas ušetříme. Takže nebojme se do toho investovat náš čas.“

 

To vše, co jste řekli, zní jako benefity s daní času, který je dobře investovaný pro posun dětí. Co jsou překážky, na které jste narazili? Jak jste je řešili a možná je řešíte ještě teď?

 

„Hledám si bližního svého, za svou praxi jsme zjistila, že ne všem ve škole jde o naše skvělé ŠVP a spolupráci, takže jsem si našla pár lidí, kteří to mají podobně jako já. Nazývám je ‚mí bližní‘ a s nimi spolupracuji, oslovuji je se spoluprací a většinou to vyjde. Občas ne, ale to je také v pořádku. A když vím, že mám kolem sebe pár takových lidí, na které se můžu obrátit a opřít se o ně, že smýšlí podobně jako já, tak potom vznikají skvělé věci. Například klima vzdělávání můžeme dělat celý devátý ročník v přírodopise a v zeměpise společně – šlo jen o to dojít za kolegyní, domluvit se s ní, ona byla ochotná odložit svoje zajeté tematické plány a vyzkoušet to jinak. Je to prostě o lidech. A hlavně je to o tom, nehroutit se z toho, že něco nejde, a mít radost z toho, co se podaří.“

 

Kolik těch bližních máš? Je to polovina sboru nebo jsou to dva a stačí to?

 

„Nás je ve škole 80 včetně asistentů a z tohoto čísla je tak osm lidí, o kterých vím, že do toho vždycky se mnou půjdou.“

 

„Mně se jednou podařilo namotivovat kolegyni, která má klasické hodiny, učí pořád stejně. Vymyslela jsem Den Země, kde jsme měli pro každou třídu jedno téma k tomuto dni. Poprosila jsem ji o spolupráci a ona, když se připravovala, byla zoufalá, nechtělo se jí do toho. Po čtyřech hodinách výuky přišla, že to žáky bavilo a ji taky. Moje zkušenost je tedy taková, že když si učitelé sami na sobě vyzkouší a zažijí to, co potom dělají s žáky, mají možnost se vcítit do těch žáků daleko více, tak je to pro ně potom mnohem jednodušší zrealizovat. Metodika „Globální témata napříč předměty“ je tak perfektně připravená, že mi trvá připravit se na lekci 30 minut, což je moje běžná příprava na hodinu. Takže za mě ten čas na přípravu není tak velký.“

 

„Já bych učitele rozdělil do tří skupin. První skupina jsou spolupracující učitelé neboli bližní sví, jak říká kolegyně. Ti jsou fajn. Do druhé skupiny patří mlčící (asi) většina; těm, když připravíme podklady, udělají to. Potom řeknou, že to byl skvělý projekt, ale že oni nic takového sami připravovat nebudou. Poslední skupina jsou ti, které nepřesvědčíte. Toto souvisí i s vedením školy. Pokud máte nadšeného ředitele, tak to jde samo. Pokud máte takové vedení, které vám dává volnost, a když zjistí, že to má úspěch, řeknou fajn, dělej si to, tak to je taky fajn. A pak je další skupina ředitelů, kteří říkají tady máme učebnice, osnovy, až se všechno splní, tak si můžeme ve škole zahrát nějakou hru. Když se dostaneme k prvním dvěma skupinám jak vyučujících, tak vedení, je to skvělé.“

 

Je fajn si lekce zkoušet na sobě. Konečně jsme se dostali do fáze, kdy učitelé chodí na své vlastní vzdělávání, kde zažívají hodiny a lekce z pozice žáků. To je pro nás nejvíce přínosné.

A je škoda plýtvat energií na třetí skupinu, i když může být frustrující, že v tom sboru také jsou.


„Potvrzuji to, co říkala kolegyně a co se potvrdilo i na setkání Učitelingu, kterého jsem se před pár dny účastnil jako lektor. Je fajn si lekce zkoušet na sobě. Konečně jsme se dostali do fáze, kdy učitelé chodí na své vlastní vzdělávání, kde zažívají hodiny a lekce z pozice žáků. To je pro nás nejvíce přínosné. Protože dostat se do té lekce jako účastník, vyplnit si sám pracovní list, vytvořit myšlenkovou mapu, diskutovat – to je to, co nás vrací zpátky na úroveň dětí.“

 

„Nás je ve škole 90 vyučujících (bez asistentů), když oslovím své kolegy a kolegyně se školením mezi námi (peer-to-peer školení), přijede jich čtvrtina, možná pětina. Vyzkouší si to, pokývají hlavou, řeknou, že je to skvělý, ale myslím, že to většina z nich nezrealizuje. A pokud zrealizuje, tak díky takovým publikacím jako vytvořil ARPOK. Často se stává totiž to, že shání výukové lekce k tématům, a díky takovým publikacím se otevírá možnost je vyzkoušet a pomocí připravených materiálů rozšiřovat tu bublinu mezi mými kolegyněmi a kolegy ve škole.“

 

 „Jsem rád, že jsou v publikaci lekce, které se týkají přírodních věd. Přírodní vědy byly v globálním vzdělávání trochu opomíjené. A protože učím na anglické sekci, tak si ty lekce ještě dávám i do angličtiny. Na Učitelingu jsem zkoušel lekci Královna džungle v angličtině asi se 40 učiteli různých aprobací. A bylo vidět, že ta lekce byla pro některé oslím můstkem pro další téma. Což mi přišlo fajn. Ta publikace je skvělý počin a já pro ni rád udělám reklamu. Děkuji.“

 

Potvrzuji, že i výzkumy dokazují, že zažít si lekci, je dobré, nejen, že to je pak jednodušší udělat, ale i že můžu poopravit nějaké svoje návyky jako lektora/učitele.  

 

Je lepší globální témata zařazovat v průběhu hodin, nebo spíše formou projektového dne?

 

„Já si myslím, že nejlepší je projektový den, aby si to téma žáci co nejvíce zažili a prožili a šlo se do hloubky. Pokud integrovat, tak aspoň dvě hodiny za sebou, protože když otevřeme to téma na 45 minut, moc toho nestihneme. Případně pokud máme možnost zapojit se do nějakého dlouhodobého programu jako ekoškola, škola pro udržitelný život, což jsou de facto takové celoroční projekty od září do června, kde děti s vybraným tématem pracují dlouhodobě a učitelé jsou „jen“ mentory, tak to je fajn. Anebo jít v rámci předmětů do větší hloubky jednoho tématu napříč předměty a věnovat tématu 4–5 hodin – propojit jednotlivé hodiny tématem.“

 

„Snažím se globální témata integrovat do předmětů. Když učím v jedné třídě čtyři hodiny týdně, bi-ch, tak to hezky jde propojovat. Projektový den je lepší, je to ucelenější, žáci mohou zažít mnoho aktivit na dané téma z různých pohledů, ale my na gymnáziu projektové dny skoro neděláme. Teď se nám podařilo s kolegyní učit tandemově–netandemově – já jsem něco v hodině odučil a ona ve své hodině jazyka na to navázala. Děti si to více upevnily, musely argumentovat, i v angličtině. Za mě z praktičtějších důvodů velké školy volím integraci během celého roku.“

 

„Souhlasím s kolegou, podle toho, jak je to velké globální téma, ve smyslu, jak moc ho chci probrat, to bych nechal na běžnou výuku v hodině. Případně bych se domluvil s tím, kdo bude učit další hodinu v té třídě, zda by navázal/a z pohledu jiného předmětu. Kdysi jsem dějepis propojil s kolegyní fyzikářkou tématem století páry. Bylo zajímavé pozorovat, jak žáci reagovali, co všechno si pamatovali, jak si to učivo propojili. Ale projektové dny mají také svoje výhody. Na otázku, co je lepší, se nedá jednoduše odpovědět. Když chci jít více do hloubky, tak to nemůžu dělat v jednotlivých hodinách, to bych téma rozkouskoval a žáci by se v tom ztratili.“

 

„S projektovými dny je hodně práce, každý rok je děláme a říkáme si, jestli do toho příští rok zase jít. Takže za mě víc integrace do předmětů. Hodně ale záleží, kdo tam zrovna učí, já se rozhoduji hodně podle lidí, pokud jsou ze skupiny ‚bližní můj‘ tak více integruji.“

 

S tím se pojí i další otázka, jak technicky integrovat multidisciplinární přístup do běhu školy (rozvrh, ŠVP, bloky 4x45minut)?

 

„Jako zástupce to mám jednoduché😊, ale i ostatní to mají jednoduché: přijdou s nápadem, podíváme se do rozvrhu a uděláme někde nějakou výměnu. Kolegové a kolegyně jsou zvyklí, že se občas něco vymění. Hodina se jim vrátí jiný den. Není to problém, jde o to, aby někdo z vedení spolupracoval. Vnímám to i tak z jiných škol, že je výhoda, že takové výuce já i pan ředitel fandíme, ale je mi jasné, že tam kde není vůle mezi učiteli měnit si hodiny, tak tam učitel narazí a je limitován jednak 45 minutami, jednak svým předmětem.“

 

„To, co říká kolega, to je super krok 1. Pro mě krok 2 je bloková výuka. Já učím jen blokově, to je moje podmínka, když se připravuje rozvrh, mám dvě hodiny po sobě. Další věc, která tomu pomáhá, je, že si s bližním svým dám ty hodiny po sobě, i do rozvrhů. Myslíme na to dopředu a připravíme si tak půdu pro práci. A poslední důležitá věc je: to, co se osvědčí a funguje (mezi učiteli, mezi žáky, mezi předměty) dáváme do tematických plánů, ŠVP. Je potřeba to hned zakotvit, protože jinak to zmizí, vymění se člověk, a je to škoda. Je to samozřejmě mravenčí práce o prázdninách, v přípravném týdnu, o volných chvílích, ale za tu energii to stojí.“

 

„Pracuju s tím, co mám, nějak to vykouzlíme, vyměníme si hodiny, protočíme to tak, aby si všichni odučili to svoje, když nechtějí spolupracovat. Projektové dny koncipujeme v době přijímaček nebo maturit, kdy není tolik žáků ve škole, a máme tak více učeben k dispozici.“

 

„Jak jsem specialista na téma „klimatická změna“ tak neustále přemýšlím, v jakých předmětech, co udělat. Když mají něco děti číst, psát, domluvím se s češtinářem, když mají něco řešit s obcí, tak se domlouvám s kolegyní občankářkou, nás je na druhém stupni 10–12 učitelů, táhneme za jeden provaz.“

 

Publikace „Globální témata napříč předměty“ je pro účastníky zdarma díky finanční podpoře ze dvou projektů – Globální témata napříč předměty a Učíme o globálních souvislostech.

 

Projekt „Globální témata napříč předměty“ podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.


Projekt „Učíme o globálních souvislostech“ je podpořen z prostředků České rozvojové agentury v rámci Zahraniční rozvojové spolupráce ČR a z prostředků Olomouckého kraje.

 

Lenka Pánková

 

Související příspěvky

Zobrazit vše

Commentaires


bottom of page