Svět se mění, vzděláváme už „digitální domorodce“. Je tedy potřeba změnit i výuku

Aktualizováno: 3. 4.

Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity začala před několika lety vytvářet moderní koncepci přípravy učitelů. Nazvala ji Učitel Pro Futuro. Na otázky, jaká je potřebná výbava pro učitele budoucnosti, jaká bude nastupující generace žáků i třeba zda může mít čistě distanční výuka na vysokých školách vliv na kvalitu absolventů, odpovídá pro časopis Universitas děkanka Pedagogické fakulty JU Helena Koldová.



V čem spočívá koncept Učitel Pro Futuro?


Jedná se o velmi živou vizi, kolem které by měla neustále probíhat diskuze. Základem naší přípravy je propojení odborných poznatků s oborovými didaktikami a s reflektovanými praxemi, které zprostředkovávají kontakt s výchovnou a vzdělávací realitou ve školách. Uvědomujeme si, že vize moderního vzdělávání směřuje k vybudování otevřeného prostředí, které umožňuje každému jedinci bez rozdílu vzdělávat se po celý život. Zároveň víme, že se v příštích desetiletích výrazně promění flexibilita obsahu a forem vzdělávání, a proto na takovou situaci musíme reagovat.


A to i navzdory tomu, že nemůžeme vědět, které znalosti, dovednosti, schopnosti budou současné děti potřebovat za dvacet třicet let?


Přes to všechno je můžeme a musíme ještě více než dosud vést ke kreativitě, k tvořivosti, toleranci, interaktivitě, analytickým dovednostem, k tomu, aby dokázaly spolupracovat a flexibilně se přizpůsobovat potřebám měnící se společnosti. To vše je promítnuto do výuky v nových akreditovaných studijních programech vedoucích k učitelství, které od minulého akademického roku 2020/2021 začaly být na Jihočeské univerzitě v plném rozsahu realizovány a u kterých již nyní počítáme s tím, že budou průběžně aktualizovány.


Jaká generace dětí se dnes rodí, na co by měli být učitelé připraveni?


Futurologové tvrdí, že se dnešní generace – nazývaná generace alfa nebo také „digitální domorodci“ – rodí do prostředí, ve kterém budou hrát obrovskou roli digitální technologie a virtuální realita a ve kterém zanikne a zároveň vznikne mnoho profesí. Proto musíme naši vizi Učitel Pro Futuro neustále přetvářet a zpřesňovat, abychom reflektovali měnící se společnost a znali prostředí, do kterého budoucí učitele posíláme. Dá se tak říct, že koncept Učitel Pro Futuro vlastně nikdy nebude u konce. Vývoj společnosti jde rychle dopředu a my musíme pozorně sledovat odborné výzkumy a nezakládat své plány a vize pouze na svých pocitech. Každé naše stanovisko se musí opírat o znalost, nikoli pouze o dojem.


Nyní jsme v důsledku koronavirové pandemie svědky překotných změn během jediného roku. Dá se tedy vůbec předvídat, jak by měl učitel budoucnosti vypadat?


Z této situace je právě zřejmé, že naši vizi musíme neustále aktualizovat. Koronavirová doba odkryla témata, u kterých jsme předpokládali, že nastanou až za delší dobu. Všechny nás to posunulo a musíme měnit zajeté formy výuky. Učitel už dnes nemůže žákům jen prezentovat, promítat přednášky nebo posílat úkoly – to šlo na začátku pandemie, kdy jsme se všichni učili adaptovat na novou situaci. Teď potřebujeme žáky do výuky vtáhnout, motivovat je, udržet pozornost a přitom naučit. Snažíme se, aby studenti přemýšleli, jak budou výuku vést a jaké prostředky a metody práce budou v této distanční době používat. Je nutné se zamýšlet nad aktivizačními metodami, jak rozdělit děti ve skupině, jak je na chvíli „vypnout“, aby mohly pracovat samostatně. Jsou tu i psychologické aspekty, žáci si stěžují na vyhoření, mají deprese, protože nevidí spolužáky, nevěří světu kolem nich. To vše musíme s našimi studenty probírat a připravit je na to. I když doba třeba nebude stejná, nějaké prvky distanční výuky si jistě ponechá. Navíc podobná situace se může vracet a měli bychom na to být připraveni.


Loni v únoru se konala už druhá konference Učitel Pro Futuro. Jaké zajímavé výstupy přinesla?


Tentokrát jsme se zaměřili na téma, které veřejnost často kritizuje. Slyšíme, že pedagogické fakulty dosud nedostatečně připravovaly učitele z hlediska praxí. Nové akreditace teď mají trojnásobný objem pedagogických praxí, ale nejde jen o samotné zvýšení, je třeba celkově předělat přístup k praxím. Aby byly skutečně reflektované ze všech možných pohledů – z hlediska oboru, oborové didaktiky i z hlediska pedagogiky, psychologie a speciální pedagogiky. Naše konference měla najít shodu v této tripartitě na naší fakultě. Shodli jsme se na tom, že je nutné do diskuzí o vizi zapojit začínající učitele a zjistit, s čím se v praxi potýkají. Já sama například učím didaktiku matematiky a zvu začínající učitele, aby se setkávali s našimi studenty, kteří se teprve do praxe chystají.


Koronavirová doba odkryla témata, u kterých jsme předpokládali, že nastanou až za delší dobu. Všechny nás to posunulo a musíme měnit zajeté formy výuky. Učitel už dnes nemůže žákům jen prezentovat, promítat přednášky nebo posílat úkoly.

Je pro vás důležitá spolupráce s projekty, jako je Otevřeno nebo Učitel naživo?


Mám radost, jak u nás spolupráce s Otevřeno funguje a že i v této covidové době společnými silami pořádáme nejrůznější akce a vzdělávací přednášky a pomáháme prvákům, kteří jsou takříkajíc hozeni do vody. Spolupracujeme i s iniciativou Učitel naživo, snažíme se inspirovat jejich dobrými modely a načerpat co nejvíce zkušeností. Proto také na konferenci přijala pozvání profesorka Vladimíra Spilková, která je autorkou tohoto konceptu, a vyjádřila nám podporu. Zúčastnila se i docentka Jana Kratochvílová, která na Masarykově univerzitě dlouhodobě rozvíjí praxe, abychom načerpali inspiraci, jak je organizovat třeba i v sociálně vyloučených rodinách.


Program Učitel naživo má velký objem praxí, což vám lidé občas dávají za vzor.


Víte, ono se snadno říká pedagogickým fakultám, ať si vezmou příklad z objemu praxí Učitele naživo. Tyto iniciativy mají k dispozici finanční prostředky z mnoha různých zdrojů, zatímco my dostáváme pouze příspěvek na studenta od ministerstva školství, ze kterého můžeme tyto praxe platit. Ministerstvo školství teď ale v rámci zkvalitnění systému přípravy budoucích učitelů konečně pamatuje i na podporu praxí na pedagogických fakultách. Díky tomu zvýšíme jejich objem, současně ale musíme garantovat, že se praxe opravdu komplexně změní.


Jste v kontaktu i s řediteli škol? Připravujete je na to, že přijde jinak vzdělaná generace učitelů, která bude chtít učit inovativně a jinými metodami, než byli zvyklí?


S řediteli škol jsme v dlouhodobém kontaktu, pracujeme na různých projektech, jako je třeba profesní příprava učitelů nebo projekt SYPO, který připravuje materiály pro učitele tak, aby ředitelé a zřizovatelé škol věděli, co pedagogické fakulty dělají. Každoročně jsme si také zvali na fakultu zástupce Unie školských asociací České republiky a dále například i představitele profesní organizace, která sdružuje ředitele základních a středních škol. Představujeme jim nově postavené akreditace a další novinky. Stejně důležitá je pro nás i komunikace s ministerstvem školství a s asociací děkanů pedagogických fakult i fakult připravujících učitele.


Loni se pedagogická veřejnost trochu vzbouřila, když ministerstvo oznámilo revize rámcových vzdělávacích programů v oblasti informačních a komunikačních technologií. Jak to vnímáte?


Pokud sledujete výzvy jako Digitální Česko nebo Strategie 2030+, je jasné, že musíme být na digitalizaci připraveni. Rámcové vzdělávací programy jsou nyní upraveny tak, že posilují výuku informatiky na prvním a druhém stupni základních škol. Tím pádem se změnily počty hodin některých vzdělávacích oblastí. To vyvolalo velké diskuze mezi učiteli i odbornou veřejností. Ukazuje se, že musíme zlepšit komunikaci mezi námi a řediteli základních škol proto, aby věděli, jaké studijní programy uskutečňujeme, jaké absolventy do škol posíláme, jak jsou připraveni na digitalizaci a jak můžeme například změny v RVP řešit společnými silami a třeba i „na klíč“.


Mluvili jsme zatím o konceptu Učitel Pro Futuro ve vztahu ke studentům, ale předpokládám, že je v něm zahrnuto i vzdělávání a rozvoj vysokoškolských pedagogů.


Ano, naši pedagogové v dnešní době samozřejmě musejí znát nástroje online výuky, a to už nemluvím o znalostech virtuální nebo rozšířené reality. Chceme pro ně zajistit různé vzdělávací programy a webináře. Snažíme se také pro práci na konceptu Učitel Pro Futuro co nejvíc motivovat naše mladé kolegy, protože budoucnost patří jim, jednou budou oni stát ve vedoucích pozicích a vést fakultu do budoucnosti. Od listopadu 2020 s nimi spolupracujeme ve skupině, která nese název Fórum inovací, kde jsme se zatím jednoznačně shodli na tom, že je potřeba posílit a ještě více rozvíjet spolupráci mezi katedrami. Pro docílení již zmíněné oborové tripartity je to nezbytné.


Praktické schopnosti a dovednosti učitele není možné předat na dálku. A to už ani nehovořím o skrytém kurikulu, které pedagogické fakulty rovněž předávají a formují, což je distančně obtížné.

První generace studentů si teď osvojila práci s online nástroji a dovednosti pro práci na dálku. Může jim to pomoci na postcovidovém trhu práce, který se jistě bude v důsledku pandemie nějakým způsobem modifikovat?


Je jisté, že nové kompetence, které si studenti Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích vytvářeli a vytvářejí v průběhu jejich studia, pomohou jejich expertnímu uplatnění ve školské praxi. Domnívám se, že by bylo hodně zjednodušené a nepřesné říci, že se právě nyní objevila první generace studentů, která si osvojila digitální kompetence, které bude předávat dál ve své budoucí učitelské praxi, a bude se tedy tak podílet na digitální gramotnosti žáků a studentů základních a středních škol.


Říkám to zejména z toho důvodu, že naše fakulta již více než patnáct let systematicky připravuje své studenty na používání digitálních technologií ve výuce, dále v jednotlivých studijních předmětech a oborových didaktikách rozvíjí koncept výuky podporované počítačem, koncept počítačem řízeného učení i učení založeného na zdrojích. Takže naši studenti jsou na práci s online nástroji připravováni po celou dobu studia, poprvé však v loňském akademickém roce komplexně a souvisle svoje dovednosti v této oblasti využívali jak při svém vlastním studiu, tak při výuce žáků v rámci svých průběžných a souvislých pedagogických praxí. Přesto není možné jednoduše odpovědět na otázku, zda takové dovednosti absolventům pomohou na trhu práce – jistě ale pro ně představují významnou kompetenci a výhodu zároveň.


Jaké procesy a inovace se podle vás ukázaly natolik zajímavé, že by stálo za to uchovat si je i v době, kdy pandemie odezní? Jinými slovy, dokážete si představit, že budete prvky online výuky třeba i dobrovolně kombinovat v době, kdy pandemie odezní?


Na přípravu budoucích učitelů v době distanční výuky je potřeba se dívat ze dvou hledisek. Jedním z nich je uskutečňování výuky na fakultě distanční formou. Ta nám přinesla nové příležitosti, možnosti a podněty, které jsme si zachovali i dnes v prezenční výuce. Je to například sdílení materiálů, organizace studentů paralelně v prostředí učebny na semináři a současně například v prostředí MS Teams, což poskytuje výhody, jako jsou rychlé sledování organizačních pokynů, sdílení výukových materiálů, konverzace, videonahrávek, prezentací, testů.


Takže ano, kombinujeme, jinak to ani v současné době nejde. Vyučující musí reagovat obratem na situaci, že má v semináři pouze polovinu studentů a druhá polovina je v karanténě. Nebo je v karanténě on sám a studenti musí absolvovat výuku. Na druhé straně je to poučení pro studenty z pohledu jejich přípravy na profesi. V rámci distanční výuky v minulém akademickém roce museli absolvovat pedagogické reflektované praxe na základních a středních školách, nejen se účastnit, ale také připravovat svou výuku pro žáky. Přípravu na distanční výuku koncipovat tak, aby je zaujali, motivovali, vysvětlili učivo, opakovali, testovali nebo hodnotili a přitom organizovali práci ve třídě ve skupinách apod. Zažili si situace, které jsme ve studijních předmětech dříve pouze teoreticky simulovali „naživo“. Učitelé i studenti si uvědomují, že podobné situace se mohou opakovat, a proto bychom na to všichni měli být připraveni.


Může mít podle vás čistě distanční výuka na vysokých školách vliv na kvalitu absolventů?


Podle našich zkušeností je příprava na profesi učitele natolik specifická, že ji nelze celou absolvovat v distančním režimu. Proto se snažíme zachovat kvalitu studia a přistupujeme k distanční výuce jen v nezbytných případech, výjimečně a u vybraných přednášek či studijních předmětů. Prezenčně učíme do poslední chvíle podle vývoje pandemické situace. Praktické schopnosti a dovednosti učitele není možné předat na dálku. A to už ani nehovořím o skrytém kurikulu, které pedagogické fakulty rovněž předávají a formují, což je distančně obtížné. Pokud nemá být vzdělání učitelů formální, musíme se o to zasloužit.


Velkým tématem posledních měsíců byla online výuka na základních školách. Byli a jsou na ni učitelé připraveni? Jaké nároky to klade na učitele a na žáka?


Nemohu na takto obecně položenou otázku adekvátně odpovědět. Naše fakulta své studenty pro práci učitele v distančním režimu, pro online výuku připravuje. Rychlost, se kterou nastala potřeba výuky v distančním režimu, překvapila školství nejen u nás. Zda byli učitelé připraveni? Někteří ano, někteří ne. Někteří se rychle adaptovali a začali hledat, sdílet zkušenosti, hledali příklady dobré praxe v různých vznikajících platformách. Starší učitelé potřebovali víc času, některé školy neměly dostatečné vybavení, neměly techniky, kteří by pomohli s instalací apod. Je potřeba se poučit, začít sdílet zkušenosti napříč edukační praxí a hledat cesty pro budoucnost. Nároky na učitele i na žáka jsou obrovské, nové, nestandardní a je potřeba je diagnostikovat, popsat, hledat cestu k jejich řešení. A i to je cesta naší vize Učitel Pro Futuro.


Text: universtitas.cz

Foto: universitas.cz

43 zobrazení0 komentářů

Související příspěvky

Zobrazit vše

K.O.nflikty

K.O.nflikty