Covid v roli školského reformátora

Je tu další příspěvek Jaroslavy Ševčíkové, zkušené učitelky ze střední školy ve Vsetíně a didaktičky z ústavu pedagogiky PdF UP. Ve svém dnešním textu se podívá na vlastní zkušenosti s „pandemickou“ distanční výukou. Přečtěte si o problémech, ale i o ponaučení, které covidová výuka přinesla.



Je už doba covidová za námi, nebo tu ještě stále někde je a číhá? Myslím, že většina nás učitelů si oddechla, že je hlavně pryč plošná distanční výuka, ať už v online provedení přes počítač, tzv. synchronní výuka, tak i v podobě zadání dlouhodobějších úkolů s podporou a pokyny od učitele, tzv. asynchronní výuka.


Nevím přesně, jak to hodnotí ostatní kolegové, ale pro mne tato doba znamenala enormní zápřah, stres a vysokou, zejména časovou, zátěž. Protože vše, co učitel ve škole žákům prostě řekl, a oni si to poznamenali, či jen zapamatovali (anebo také ne, ale to byl jejich problém), bylo v distanční formě výuky nutné skoro vždy řešit písemně. To že ústní projev je mnohem rychlejší než písemný je asi všem jasné, ale ono to má i další úskalí, ústně vysvětlím, provedu rychlou diagnostiku pohledem do třídy, a když rozpoznám nechápaná gesta, zmatek v tvářích žáků, dovysvětlím… ale distančně? Na vlastní oči nevidím nic a diagnostika typu: Kdo nerozumí, napište, ráda vysvětlím… se u většiny žáků neosvědčila.


Pro mne tedy bylo nutné znovu a detailně promyslet zadání všech úkolů, úloh a promyslet formu a znění pokynů tak, aby žáci neměli problém je pochopit, aby pokud možno všichni měli stejné šance úkoly plnit a splnit.


Nevím přesně, jak to hodnotí ostatní kolegové, ale pro mne tato doba znamenala enormní zápřah, stres a vysokou, zejména časovou, zátěž.

Pravidlo přiměřenosti, jasnosti a srozumitelnosti se plně zviditelnilo… Mne tato situace přinutila si téměř po třiceti letech zcela měnit přípravy. Ne že bych to nedělala průběžně, dělala… ale pro formu výuky prezenční. Distanční forma výuky mě přinutila revidovat a upravovat.


Dnes zjišťuji, že se to vyplatilo, ale… stálo to hodně sil. A zahrnovalo to pár pokusů i omylů, ze kterých pak přišlo těžce vydřené poučení na straně mé i žáků. Vyplatilo se to proto, že zejména jasnější a srozumitelnější, popř. i popisnější zadání jednotlivých úkolů, včetně toho, že jsem si zvykla zviditelnit pro každého žáka přesně a jasně formulovaný cíl vyučovací jednotky (většinou konkrétní hodiny), přineslo své ovoce. Žáci začali zadáním věnovat zvýšenou pozornost. Nemám na to sice žádné důkazy na základě relevantního výzkumu, ale prostě to vidím v každodenní praxi. Nepochopení zadání se u žáků, kteří prošli covidovou anabází se mnou, snížilo. Naučili se lépe a důsledněji číst s porozuměním. Než začnou řešit úkol, pročtou a promyslí ho lépe než před covidem. Věnují mu více pozornosti.


Pro mne a myslím, že i mnohé mé kolegy, přinesla nutnost covidové distanční výuky smršť nových podnětů, ale i povinností a úkolů, o které jsem já osobně nikdy nestála a před covidem bych nikdy nepřipustila, že takové úkony budu vykonávat – například vyučovat „přes počítač“, využívat k výuce hromadně a masově e-maily, chat, online zadávání úkolů s kontrolou, online kvízy atd… Vůbec nikdy mě nenapadlo, že budu nucena používat takové aplikace jako celou škálu z Office 365, ale i Moodle, Kahoot, výukové počítačové hry atd.


Nikdy jsem nebyla odpůrce informačních a komunikačních technologií, spíš naopak, ale měla jsem za to, že si jich žáci dost užijí ve volném čase, takže jsem je ve výuce využívala uvážlivě a střídmě a spíš žáky vedla k tomu, co v běžném životě teenagera neprožívají, ale možná to jednou budou v praxi potřebovat, tedy vyhledávání v terénu, v knihách, slovnících a encyklopediích, propagovala jsem fyzický kontakt s modely pomůcek i s přírodninami atd. Covid toto změnil.


Vůbec nikdy mě nenapadlo, že budu nucena při výuce používat takové aplikace jako celou škálu z Office 365, ale i Moodle, Kahoot, výukové počítačové hry atd.

A změnil i mne a můj přistup k vyučování. To co jsem se naučila ve stresu v průběhu prvních měsíců distanční výuky, by mi za běžných podmínek trvalo i roky… a některé aplikace bych nepoznala nikdy, protože se mi zpočátku vůbec nelíbily, ale byla jsem okolnostmi přinucena je užívat a ejhle, jsou prospěšné, mají co do sebe!


A jak mi říkají žáci, i je doba covidová v tomto změnila. Změnila hlavně jejich pohled na informační a komunikační technologie v tom smyslu, že mobilní telefony, tablety a počítače tu nejsou jen a hlavně pro zábavu, ale (dost dobře) slouží k učení, tedy školnímu učení.


Pro mne jako učitelku z toho plyne poučení… neodmítej, co se ti nabízí, když nevíš, co odmítáš, když ten jev, postup, technologii, aplikaci, objekt či proces neznáš. Napřed to zkus… a až pak se rozhodni, zda je to pro tebe prospěšné či ne.


Věřím a doufám, že se nic podobného jako distanční výuka v době covidu už opakovat nebude… ale když už to tady bylo… myslím, že jsem z té doby vytěžila pro svůj profesní i osobní růst maximum a teď mohu část těch poznatků nabízet svým žákům… a z toho mám opravdu radost.


Jaroslava Ševčíková

Vsetín 26. 3. 2022

143 zobrazení0 komentářů