Hýbu legračně očima, dělám proklatě dlouhé eeeeh, budoucnosti se ale nebojím. Jsem prostě optimistka



„Dobrý den, milí studenti, já se jmenuji Jakub a dneska budu vypadat takhle...“ Těmito slovy vítá animovaná legrační hlava studenty, kteří se chystají zhlédnout videopřednášku věnovanou husté a poněkud nezáživné teorii výtvarné výchovy. Pozornost získána, úspěch přednášky zaručen. Věřím, že ještě u státnic si naši studenti spojí historii VV s touto povedenou animací našeho doktoranda Jakuba Dlabala, který se se mnou podílel na výuce didaktiky. Zmíněné video je samozřejmě pouze jediným příkladem z množství dalších vynikajících studijních materiálů, které v různých formátech, médiích a zacíleních vznikly během uplynulého pandemického roku na naší fakultě.


Některé z mých videí jsou podařenější, některé méně: hýbu legračně očima, dělám proklatě dlouhé hmmm a eeeeh, je v nich hluk z kuchyně, kde něčím rabuší zbylí členové rodiny na home office.

Pokud se ohlédnu za minulým semestrem a budu mluvit sama za sebe, kromě on-line setkání jsem vyprodukovala desítky lepších i horších videí-přednášek a snad stovku úloh (písemně, obrazově nebo audiovizuálně zpracovaných), kterými jsem se snažila naplnit smysl svých předmětů v těchto nezvyklých podmínkách. K tomu hromady schůzek, mailů a stovky komentářů v e-learningovém prostředí, jimiž jsem se snažila dát studentům zpětnou vazbu. Některé ze vzniklých materiálů jsou samozřejmě podařenější, některé méně: jak čtu podklady, hýbu na nich legračně očima, dělám proklatě dlouhé hmmm a eeeeh, některé mám nedostatečně ozdrojované nebo je v nich hluk z kuchyně, kde něčím rabuší zbylí členové rodiny na home office.